........ zpívala v jedné písničce Helena Vondráčková a mě
tahle slova bzučela hlavou když jsem po těch cestách v sobotu chodila. Těch cest bylo spousty
a tak jen pár jsem jich cvakla. Povětšinou vždy tu po které jsem se dala. Je tu těch různých odboček od hlavní
cesty mnoho, některé opravdu někam vedou, jiné pěkně mazaně klamou tím že vás zavedou do slepé uličky. A je to
dost těžké poznat. Nastoupíte cestu krásnou širokou čistou aby jste po několika deítkách či stovkách metrů náhle zjistili že se najednou buď rozdvojuje a teď musíte volit kterou pokračovat protože ta někam vede a která je ta slepá, nebo je náhle před vámi stráň a cesta před ní končí. Prostě jen tak najednou, jako by tam nějaký zlomyslný kouzelník
tu cestu začaroval. Musím říct že těch začarovaných je pomalu víc než těch co někam vedou.Je to jak v životě, nikdy nevíme jestli jsme zvolili tu správnou cestu nebo jestli nás zavede do slepé uličky, z které se jen těžko vymotáváme ven.
Někdy se to nepodaří a my v ní navždy uvízneme.
Ty cesty dovedou klamat a zklamat stejně jak tomu je v životě. Někomu nabízí pohodlí a klidnou cestu, jiného staví
před skály a kopce aby se na konci ukázalo že sice dojde ke stejnému cíli ale s takovým vypětím že kolikrát podlehne únavě a útrapám těch cest .......
Tady je cesta dobře schovaná mezi stromy a když rostou houby tak stačí udělat odbočku na ní a kolikrát se jich tam najde víc jak přibůhví jak dlouhém výletu po lese.
Tady vede za těmi nízkými zlatými buky další z odboček. Tahle vyjímečně má svůj konečný cíl. Ovšem na velké křižovatce cest a pokud se z ní špatně neuhne (což se stalo mě) dojde se na nejvyšší bod zdejší krajiny na vrch Palice. Jednou jsem si tam výlet udělala a díky těm všem odbočkám, nábližkám a dalším cestám se z toho vyklubal dost náročný a únavný výlet jak pro mne tak pro psiska ..... ještě že mne tenkrát vzal autem jeden dobrák který tam po lese hledal uprchlého pesana. Všechno nakonec mělo dobrý konec, já se dostala o kus blíž domovu a pejsek se našel .....
I když by se mohlo zdát že je tohle focené v plném létě, není tomu tak. Bohužel ..... teplo sice v tomhle úseku cesty bylo ale nebylo to ono. Z léta to má jen nádech ve světle
Tady už se nedá i přes slunko pochybovat o tom jaké vládne roční období
A to je konec cest ......
Mám ráda takové lesní cestičky to lesní "ticho" a vybavím si i tu vůni podzimu
OdpovědětVymazat[1]: To ano, vonělo to nádherně, chvíli vodou, chvíli tím spadaným listím a chvíli kouřem jak si v chatách chataři zatápěli smolným dřevem.....
OdpovědětVymazatJe důležité, že ses vždycky z těch cest vrátila domů. i když to bylo někdy těžké. A vždycky sis z nich něco přinesla, určitě krásné fotky, někdy houby a vždycky poznání, jestli cesta není slepá.
OdpovědětVymazatPředposlední je překrásná.
OdpovědětVymazat[4]: Ty mne zaujaly hned jak jsem vylezla ze zatáčky a viděla je
OdpovědětVymazatZajímavé zamyšlení nad cestami a rozcestími, některé cesty se opravdu vytratí do prázdna.
OdpovědětVymazat[6]: Děkuju
OdpovědětVymazatTakovéhle lesní cesty mám taky ráda, Vendy, ovšem ty, po kterých mě tahá ten můj, jsou šílené! Včera jsem se po nich opět trmácela.
OdpovědětVymazatMoc pěkně jsi to napsala Moc ráda fotím cesty ale oni jsou někdy dost blátivé Měj se
OdpovědětVymazatJo, podzim už dýchá ze všech snímků snad na všech blozích.
OdpovědětVymazat[10]: No jo, co naděláme ..... já chci být v Austrálii, tam je čeká jaro .....
OdpovědětVymazat[9]: Tentokrát o šlo, tam kde to zas je rozrytý protože tam stahujou dřevo jsem nešla..... na těch hlavních svážnicích to jde protože jsou buď z betonových panelů nebo asfaltu.
OdpovědětVymazat[8]: Občas se na takovou nějakou taky dostanu, ale to jsou ty zvláštně nikam nevedoucí. Nejdřív krásná široká cesta dokonce z vyježděnejma kolejema někdy i čerstvě a když po ní jdeš najednou začíná být zarostlá čím dál víc až najednou končí před nějakou strání nebo končív potoce a dál nic..... nějak to nechápu proč tu jsou. A že jich je hodně takových.
OdpovědětVymazat[13]: Jo, takových je hodně.
OdpovědětVymazatJá mám též ráda cestu lesní, . . .
OdpovědětVymazatTakové scenérie musí být rájem nejen pro fotografy, ale i malíře.
OdpovědětVymazat[15]: Krásně se po nich chodí. V tvém případě určitě i běhá....
OdpovědětVymazat[16]: Je tu dost krásných zákoutí to je pravda. A poskytují hodně inspirace....
OdpovědětVymazat