Smíření se zimou....

V posledních chvílích, kdy svět se halil do běla

já smířila se se zimou.

Sníh padal jak v nebi roztržená peřina...

Ticho tak hluboké jak hluboký byl sníh,

jen tu a tam zazpíval pták ve větvích.

V posledních chvílích kdy sníh se kupí do výšky

já smířila se se zimou.

Kočičky na stromech už vystrkují kožíšky,

ale bílá na nich peřina ještě je halí.

Jen vločky šustí na rukávech a tichem kroky lupou.

V posledních chvílích, kdy stromy jak šlehačkou zdobené

své větve sklánějí, já smířila se se zimou.

Vloček víření, krajina skrytá za mlhou,

tón písně jenž vítr hrál ve větvích...

Posledním sbohem já zdravila tu paní ledovou

a s nadějí budu hledět oblohou,

kdy skřivan písní svou vítat jaro bude.....