Přemýšlím....

Když jsem si konečně po trochu bláznivém dojezdu na chatu

v klidu a teple dala kafe, probrala svou potravinovou situaci a vyzjistila co mám a nemám k dispozici šla jsem přemýšlet o všem co bylo a co by mělo být, do lesa. Je to místo kde se skvěle přemýšlí a dokonce někdy tam, světe div se, něco vymyslím pokud řeším nějaký problém. Jemně popadával sníh a stromy byly tak akorát zasněžené že vypadaly pohádkově a při tom nepřekážely v cestě a nepadal mi z nich za krk sníh. A jak je mým zvykem npřemýšlím jen s rukama v kapsách, ale hlavně s foťákem v ruce....jestli chcete, pojďte přemýšlet se mnou. Ať už po zasněžených cestách nebo pod stromy.

A víte co bylo na té procházce nejhezčí? Jak už krásně začínají pozpěvovat ptáci! Navzdory tomu sněhu zpívali jak kdyby bylo jaro....A co se týče té (ne)možnosti vaření? Vyřešila jsem to jednoduše. V mikrovlnce uvařila těstoviny, udělala ten stehenní plátek, smíchala dohromady a měla jsem skvělou véču. A ráno k snídani jsem si na krbovkách udělala toustíky z toho chleba od souseda, namazala medem, k tomu káva a snídaně byla jak z hotelu!

Návrat se nesl ve znamení 13.2.13. Nevyšlo mi ani jedno z domluvených setkání, díky tomu jsem musela naprosto změnit plán cesty, autobus mi díky tomu že každé hodiny šly jinak ujel a já ho stopovala na silnici, když mi chtěl vydat řidič lístek přestalo ho zařízení poslouchat. I když jak jsem viděla zdálky přede mnou nastupovalo lidí spousta, a nefungovalo do doby než jsem se od něj vzdálila na bezpečné dva metry, pak zase najednou začalo fungovat. Vlak byl taky na odjezd tip ťop, takže jsem jen stačila koupit lístek, kávu sebou a svištěla na nástupiště. Díky tomu jsem neměla čas si vyfotit skvělý a netradiční podhled na kopuli na budově s nádhernou secesní výzdobou, což mne dost zamrzelo. Po cestě jsme nasbírali půl hodiny zpoždění a tak jedině co mě potěšilo že jsem alespoň chytila autobus k nám a nemusela v chumelenici jít domů pěšky....takže suma sumárum to byl fakt den blbec....