24 září 2012

Tajnosti vdaných žen....aneb Vždyť nevěra je tak snadná

Pod tímto názvem se skrývá kniha anglické autorky CAROL MASONOVÉ. Příběh tří kamarádek mezi třiceti čtyřiceti lety o tom jak podvádět je snadné, o tom jak si myslíme že vlastně dobře známe své kamarády(ky) a manžele....

Tři kamarádky Jill, Leigh a Wendy žijí v Newcastlu. Všechny tři jsou alespoň podle měřítek společnosti šťastně vdané. Leight a Wendy mají děti a Jill po něm touží. Když ale s manželem zjistí, že nikdy mít dítě nebudou, kvůli jeho neplodnosti začne prožívat dost nepříjemné období. Ke štěstí jí sice stačí věrný a milující manžel, jenže ten úplně ztratil zájem o milování a odmítá s Jill jakýkoli tělesný kontakt. Nakonec ztratí zájem vůbec o nějaký kontakt.

Leight je energická šéfka malé firmy vyrábějící sportovní oblečení, má dceru a muže který je místo ní v domácnosti a o kterém si myslí že ho stále ještě miluje. I když to jí nebrání ve flirtování s ostatními muži. Jenže najednou se objeví Ten který je Mistr, a ona se zcela uchvácená nejlepším sexem všech dob svěří kamarádkám.

Wendy má dvě děti, manžela skvělého policistu a díky němu a rodině se vzdala svého snu být advokátkou. Jak Leight tak Jill jí závidí že její muž i po letech stále po ní touží jako první dny. Jí ale už nebaví být stále doma a požádá Leight jestli by pro ni neměla práci. Ta jí zaměstná a začnou se dít věci.

Manželství Jill se zdá být v neřešitelné krizi a ona se na pláži seznámí s charizmatickým plavčíkem ruského původu, bývalým advokátem a začíná uvažovat jaké by to asi bylo začít si s jiným mužem. Leight která je naprosto posedlá svým milencem jí v jejím záměru jen podporuje, zatímco Wendy zrazuje. A tak jednoho dne....

.....všechno se stane strašně rychle. Dopadneme na postel a on mi rozepne košili. Uvolní prsa z košíčků,ústy se přisaje na bradavku ale pak tvrdě zkousne až vykřiknu "Au!"
A najednou si vzpomenu na ty rudé růže na schodech od Roba. Najednou jako bych to nebyla já, jako bych hrála nějakou roli v laciné frašce. Vznáším se a dívám se na sebe dolů. Ale vidím jen polonahou ženskou, s prsy venku, vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami. Žádná poezie ani romantika.....

....začnu se bránit jeho dotykům, líbání. "Ne!" chce se mi křičet. Odstrkuji ho dlaněmi, ale zjevne je přesvědčený že si to užívám a dál s tím svým přízvukem říká "Ach, bejby" a já mám chuť zařvat Ééééééé, sakra, fuj!Ale nemůžu. Pálí mne zlomené srdce.....

....pro pláč nedokážu promluvit ani slovo. Když procházím po chodbě utopené v mlze z cigaretového kouře, zpod dveří se stále ozývá osamělá hudba. Vyjdu ven a v tom mi to dojde.
Nechala jsem tam kabelku. S peněženkou, kreditkami, mobilem....Blíží se ke mně muž, postarší v havajské košili, venčí obtloustlého jezevčíka. Podívá se na mne a když uvidí můj uplakaný obličej nevěřícně zamrká.
"Ale no tak, vždyť je dnes tak krásný den," prohlásí.....

Nevěra je opravdu jednoduchá, ale následky bývají katastrofální. Všechny tři jsou jí nakonec převálcovány, ale jen dvě z ní dostanou posílené a otevře se před nimi nová budoucnost. Paradoxně ta nejsilnější a nejenergičtější Leight je tou které zbyde v ruce Černý Petr.....

A co napsala kritika o této knize?
"Konečně moderní příběh o životě v manželství. Žádné stereotypy, jen tři ženy po třicítce, které se snaží vypořádat se svým životem. Realistické i zábavné zároveň."

"Chytrý a poutavý román, jenž otevírá oči všem zadaným i nazadaným, kterým se zdá, že za plotem je tráva zelenější a jablka sladší."

Já za sebe dodávám, že opravdu možnost nevěry je snadná, a že je jen na těch dvou jak případné prozrazení jsou schopni unést nebo ne. Zda spolu dokáží najít kompromis a komunikovat spolu beze zloby. Je otázkou zda-li je lepší nevěru přiznat nebo ne. A zda je možné milovat dva muže najednou....já si myslím že ano, že to možné je aniž by tím trpěl ten druhý. Ale zřejmě to asi je názor dost kacířský :)....





11 komentářů:

  1. Hmm, to sis tedy vybrala téma

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám asi dost kontroverzní a radikální  názory a dokázala bych i v klidu odpustit protože nikdy není vina jen na jedné straně, většinou to je záležitost oboustranná , ale podle mne to jde, milovat svého muže i případného přítele a při tom neublížit. A dokonce i znám ženy které říkají, kdyby si tak ten můj našel nějakou bokem, docela bych byla ráda. Alespoň by zase o sebe začal dbát. Což je v celku pravdivý názor. Protože v určitém věkovém posunu to tak je....a může se člověk na hlavu stavět a nic to nepomůže....

    OdpovědětVymazat
  3. [4]: To není jen tím, to nějak se vyvrbilo časem....prostě nejsem asi tak majetnicky založená, můj názor je ten, že nikdo nikoho nevlastní jako nějakou věc a může si dělat co chce. Jen jsem s tím trochu dost, no nepochopená? . A už to určitě není tím že bych neuměla mít ráda nebo mi na partnerovi nezáleželo. Asi mám nějaké skandinávské geny či co, protože se moje názory na tohle téma i vůbec na manželství hodně shodují s jejich...

    OdpovědětVymazat
  4. [5]: Jo, nikdo nikoho nevlastní. A nikdo nemůže nikoho pochopit, rozumět mu a vyhovět mu jako člověk sám sobě. Vzájemně si ten život jen zpříjemňujeme, zjednodušujeme, ale naprosto spolehnout se zase můžeme jen sami na sebe. Proto si myslím, že absolutní věrnost není známkou toho, jak si toho druhého kdo cení, v podstatě ani toho, jestli ho má či nemá rád...taky to není odměna za společný život ani za to, co kdo pro koho dělá...někomu vyhovuje, jiného svazuje. Samozřejmě je tu ještě slušnost.

    OdpovědětVymazat
  5. Hlavně si musíme položit otázku, zda je člověk natolik silný, aby dokázal za jakýchkoliv okolností nevěře odolat. Já tvrdím, že ne. Představ si, že jsi mladá a hezká a musíš odjet sama na několik dní někam mimo domov. Je tam strašná spousta lidí a mezi nimi cca 100 mužů, kteří  se ti dvoří. Je tam báječná atmosféra a  minimálně třetina z nich se ti líbí. Nevěřím, že nepodlehneš pokušení. Horší pak je, když se zamiluješ.

    OdpovědětVymazat
  6. [8]: Přesně tak. Také bych nikoho neodsuzovala, protože nikdy nevíš, jak by ses v dané chvíli zachovala. Pravda je, že moralizují většinou ženy, které se do takových příležitostí nikdy nedostaly.

    OdpovědětVymazat
  7. Mě dostává docela názor, že dřív se nepodvádělo...podváděli chlapi, protože ti měli volnosti kolik chtěli, ženy byly až do čtvrtiny dvacátýho století uvázaný doma u plotny a rodiny takže neměly možnost dostat se pořádně "do světa". Změnilo se to až když vlastně mohly právoplatně začít se zaměstnáním jak muži a od těch ploten se dostaly i někam jinam.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....