.....tak to bych řekla, pokud bych tohle viděla v umělohmotném provedení na "ozdobu" a zježily by se mi chlupy a vlasy hrůzou. Jenže když si dá práci takhle na podzim matička příroda, vytáhne barvičky a namaluje listy psího vína takovouhle barvicí, k tomu se přidá azurová obloha a jasné sluníčko chodím okolo a vzdychám jak je to krásné a že je škoda že to není takhle vybarvené celý rok.....
Co si myslíte vy, kdo vyrábí víc kýčů, člověk nebo příroda?
Máme podobné nápady. V neděli jsem taky fotil červené listy... proti slunci. Ale ještě nejsou na blogu.
OdpovědětVymazatZačínám mít čím dál tím větší dojem, že jseš takové moje alter ego, nebo já tvoje? . Podobné názory, podobné nápady na fotky (tohle je už třetí), máme rádi kočky a Kampu a Prahu vůbec.....
OdpovědětVymazat[1]: Sice to bude vypadat že sem si to teď zrovna vymyslela, ale před chvílí jsem ve vaně přemýšlela kde jít fotit to psí víno aby bylo proti slunci, nejlépe kdybych si pod něj mohla sednout.....
OdpovědětVymazatMyslím , že člověk je kýči někdy doslova posedlý . Takovéhle krásné listy ti příroda vymaluje na to šup , ale , ale sádrového trpajzlíka neumí.
OdpovědětVymazatSamozřejmě člověk.
OdpovědětVymazatJedna fotka hezcí nez druhá,taky miluju,kdyz podzim zbarví prírodu!
OdpovědětVymazatTo je psí víno? Já myslela, že je to přísavník. Mám ho na zahradě, ale holt neumím fotit
OdpovědětVymazatTakhle nádherně zbarvené u nás ještě psí víno není.Anebo to teď nějak nevidím,asi by to chtělo jít blíž .Stejně teď nemám náladu na focení,zahrádka je zarostlá až hrůza,kdo to bude na jaře dávat do pořádku to nevím.
OdpovědětVymazat[7]: Psí víno neboli Přísavník pětiprstý, tedy teď to má nový název Přísavník něco, já to četla jednou ale pořád si to spíš pamatuju pod tímhle názvem. Tady ho má na zahradě každej, ať už na plotě u silnice, nebo na plotě aby pohledově kryl, či se pne po sloupu pro tel. dráty který stojí na zahradě.
OdpovědětVymazat[8]: Tak je zvláštní, že já ho na plotě mám taky jetě zelené, ale je to evidentně tím, že tam kde je na slunci už je nádherně zbarvené ale kde je ve stínu(můj případ) je zelené. Tohle je focené u sousedů a těm na něj svítí slunko celý den....A co se týče té zahrádky nápodobně, taky nevím kdo bude na jaře ten borčus dávat dohromady. No vím, já, ale nechám na tom zase hřbet a budu se dávat pěkně dlouho dohromady.
OdpovědětVymazatJasně že člověk, protože i když člověk něco podobnýho vyrobý, tak tomu nasadí korunu třeba modrým stonkem...
OdpovědětVymazat[11]: ....ale jednou jsem se i nachytala. Určitě znáš takový ty voskový jiřiny cose dávají na věnce. Dělají se v barvách o kterejch si řekneš, Jéžiš, vždyť něco takovýho ani nemůže existovat. Ovšem to jsem si říkala do té doby, než jsem si koupila set holandských cibulovin a v nich mimo jiné i jiřiny. To co mi vylezlo a jaké to mělo barvy zdaleka překonalo to co se prodává a o čem si řekneš že to ani nemůže existovat!!!
OdpovědětVymazatAni ...ani. Nic nie je gyc, co potesi niecie oko. Mam priatelku, ktora pisala recenzie/ byvala neprijemne kriticka na tvorbu architektov. Pred par rokmi ma pozvala na oslavu svojej 50/tky na ich chalupu. Spolu este s jednym spolocnym priatelom, sme jej kupili " darcek", nadherneho, asi 60 cm vysokeho trpazlika. Krasny, farebny bol, v zelenych nohaviciach. Nedali sme jej ho zabaleneho ako sa na darcek patri. Priatel ho v noci " postavil " vedla chodnika pri branke. Hostia - jeden umelec vacsi od druheho chodili, zvitavali sa s oslavenkynou, ona si pritomnost niecoho tak krasneho ako bol trpazlik ani nevsimla. Ale oslava vrcholila, nalada bola vyborna, vtedy ho zbadala, ako sa krasne na nu skeri. Hned jej bolo jasne , od koho ten dar ma. Ze nas dvoch vtedy nezabila ... nestatnik maly putoval do kolne a my dvaja s nim. Ledva sme si stihli flasu konaku ukradnut. Nevedela nam, tu ze vraj " hanbu" odpustit. Taky gyc v jej zahrade. Ale, roky plynuli, na chalupe zacali travit prazdniny jej vnucata, doma obklopene iba hodnotnym umenim. Ako kazde deti aj ony sa prehrabavali v kolni v starych haraburdach. Ked som tam po piatich rokoch znova zavitala, tak ma pri branke vital stary dobry znamy " aj moj" trpazlik. Vnucata ju zlomili. Mal uz aj meno. Co uz jedna milujuca stara mama neurobi pre vnucata. Jednoducho povysila trpazlika do stavu " umeleckeho". Ja iba tolko ku gycu a k umeniu. Priroda je tak krasna, ze je az gycovita. V kazdom rocnom obdobi. Keby bola stale rovnaka, nevnimali by sme tak intenzivne jej meniacu krasu. Za jasu slnka, za dazda, aj snehovej fujavice.
OdpovědětVymazatListy psího vína jsou úžasně zbarvené. Příroda kýče nevytváří, to jenom lidi.
OdpovědětVymazat