Vloni na jaře jsem na procházce prošvihla ohromnou možnost vyfotit divoké čuníčky i s maminkou. Včera jen pár desítek metrů o místa loňského setkání jsem tuto ztracenou šanci ovšem napravila a čuníky vyfotila. Asi se za ten rok ty moje fotoinstinkty přece jen o něco zlepšily.....
Když mne mamča čuníková konečně zaregistrovala a podívala se na mne, raději jsem už neriskovala a šla jsem dál....přece jen kdyby náhodou měla námitky, ještě bych měla problém co se psama....
Vendy, teď mi vyloženě spadla brada, to jsou aspoň úlovky!!! Nevím jestli bych se těchto čuníků nebála, jsi fakt dobrá!
OdpovědětVymazatPardon , bachyně .
OdpovědětVymazatNo ,to mohl být opravdu nebezpečný zážitek , zvlášť když u toho byli tvoji hafani . Co kdyby si ta bychyně vyložila tvůj zájem jinak ...
OdpovědětVymazatNo je to kus,já bych vzala nohy na ramena a tradá...jak Semík k Neumetelum!Más muj obdiv!
OdpovědětVymazatJen by mě zajímalo, z jaké dálky jsi je fotila a jakým směrem foukal vítr. Vím totiž od svého synovce, který je lesní ing., že bachyně, která má mladé, je velice nebezpečná.
OdpovědětVymazat[2]: Pesani přeběhli tu odbočku o pár minutek dřív, než ty čunící vylezli....
OdpovědětVymazat