A nastal den D a hodina H....

Po všech procházkách, spaní a šlechtění nastal den D a hodina H a my se všichni v neděli ráno rozloučili s velice pěkným penzionem a ještě hezčím Bad Mittendorfem, nacpali zase všechny naše věci do aut a vyrazili směr Wels. Po hodince a čtvrt jsme byli na místě a vyrazili jsme vstříc výstavnímu ruchu. Měli jsme celkem strategicky položenou halu a ještě víc kruh, takže jsme se nemuseli vláčet přes celé výstaviště či hledat po halách kde jsme. Zaparkovali nás tedy v klecích na místa, vytáhli ven a my se začali rozhlížet kde je jaká pěkná fenka, která by případně stála za hřích. Netrvalo moc dlouho a začali se scházet i ostatní čeští vystavovatelé, kteří již byli v kruhu v sobotu a tak jsme během hodiny byli komplet. Za to na posuzování jsme si museli počkat dost dlouho, a tak jsme byli neustále načesáváni a tupírováni aby nám nesplihly čupřinky. Můj člověčí táta byl děsně nervózní a pořád chtěl po paničce, aby mu honem honem načechrala mého psího tátu. Ještě že ten je takový kliďas a nějaká nervóza se ho nechytá.... Tím, že jsme byli hned u vchodu na nás bylo dobře vidět a my tam byli za hvězdy, které někdo neustále chválil a fotil a zase chválil a zase fotil.....Musím s radostí poznamenat, že mě víc než brášku Breda....

No a pak to přišlo a já vyrazil s bráškou do kruhu. Nutno poznamenat, že panička byla také dost nervózní, protože jsem nezarostl tak jak mám a bála se aby nám pan rozhodčí nevynadal. Jenže ten byl moc hodný na nás pejsky, dokonce nám říkal i jménem, jenže mě pořád říkal Borku a tak jsem na něj koukal trochu divně. Jakej pak Borek? Vždyť jsem přece Bobeš! Jenže on mi říkal mým pravým jménem které, mám v rodokmenu a které mám napsané na posudku i diplomu. No vyhrál bráška, ale to se tak nebere, to je v rodině. Pak šel táta, ale ten zase prohrál s jedním italským frajerem, kterej tedy sice nebyl žádnej šereda, no prostě Ital, ale táta zase chodil o mnoho líp. Ale stejně se může těšit na ten titul, protože ten Taliján už má svůj titul interšampiona v kapse, tak přechází na tátu.

Když jsme si to všechno odchodili, zase jsme si zbalili své saky paky, panečkové si zašli na jídlo a vyrazili jsme na dlouhou cestu domů....

---

To je část české výpravy a zároveň moji oba tátové, ten člověčí se na to vyfiknul dokonce do saka, a i moje teta Cuthe Caty a malej Kuba, jinak Danchester's a něco....

Na stole můj bráška Bredík....

A moje maličkost na stole. Člověčí táta si ze mne a s paničky neustále utahoval, že jsem albín a překřtil mne na Al Benýzo.....no měl tak trochu pravdu, měl bych být černošedý a ne stříbrný....

A to je můj psí táta Colorado Cash.....

A jeho velký soupeř Sunjoy's A Kind of Magic....a je docela zábavné, že tátova mamka je ze stejné italské chovné stanice.....

A ještě dvě pěkný český holky.... Aurelia.....

....a Penny

Tak, a ještě se vymotat z ulic Welsu a hurá na dálnici směr Praha!!!!!

A jsme na dálnici a frčíme.....a je pěkně šeredno.....

MVP DUO CACIB Wels, Rakousko, V2, res.CACA. Rozhodčí Branislav Rajic,SLO.