Víkend 8.-10.10
V sobotu ráno jsme se tedy vydali na cestu na výstaviště v Českých Budějovicích, na poslední letošní výstavu. Představa o klidné a pohodové výstavě se rozplynula již v okamžiku, kdy panička oznámila mému člověčímu tátovi změnu rozhodčích.
Místo rozhodčího ze Slovenska opět nastoupila jako rozhodčí p.Švajdová, která nás už posuzovala na klubové výstavě a tam jsem se jí zrovna moc nezalíbil.
A určitou, a ne malou averzi k ní chová i můj člověčí táta. Tak nastalo velké rozhodování, zda vůbec se výstavy za a)zúčastnit, a když ho panička přece jen po velkém přemlouvání přesvědčila, tak za b) zda nastoupit do kruhu. Tady zas velký kus práce v přesvědčování odvedli pan a paní Černých. Dalším šokem bylo umístění výstavního kruhu v jednom snad z nejmenších pavilonů na výstavišti, kde se buď vešli vystavující a nebo návštěvníci. Obojí spolu dohromady vyvolalo jeden velký zmatek a takový nedostatek místa, že nebylo ani možné pořádně postavit upravovací stoly a odpočivná křesílka. Nás dandíků moc nebylo a tak to byl jeden velkej fofr. To že proti Orlandovi nebudu mít moc šancí věděla panička hned, ale že nám zas dá na frak i Bady, to překvapilo hodně lidí. I nedandíkářů, kteří byli jako návštěvníci kolem kruhu a dívali se jak si to pěkně ťapu. Navíc i můj posudek od p.rozhodčí se dost oproti výstavě před necelým měsícem lišil, takže to vypadalo že jsem úplně jinej pes. A černá série pokračovala i v případě mého táty, který ač sám v kategorii dostal jen ocenění V s hodnocením, že má jen prostřední pohyb! Můj táta, kterej se v kruhu nosí jak pan hrabě! Tak jen úspěch pejsčí sestřenice mého táty byl malou náplastí. Ale zase prohrát s tak vysoce kvalitním psem jakým Orlando bezesporu je, není žádnou hanbou. V důsledku toho všeho se můj člověčí táta tak moc rozlobil, že se zařekl, že tady v Čechách už z výstavama končí!!!!!Případně že by se snad dal obměkčit pokud bude vědět, že tahle p. rozhodčí nebude nominovaná do žádného z kruhů. Tak jsme si sbalili fidlátka, rozloučili se s ostatními a v ponuré náladě odjeli zpátky.
Jediná fotka z celé výstavy, kterou panička stihla udělat je jen fotka Orlanda, tak to všechno bylo rychlé.
Když jsme se vrátili zpět, tak po odpočinku jsme si vyrazili zas spravit náladu do lesa, protože byl zase nádherný teplý a slunný den. Řádili jsme tedy z tátou v suchém listí a mezi borůvčím a brusinčím a taky se ukázalo po kom že to vlastně já jsem.
Já ....
Táta ....
a najděte pět rozdílů
Čmuchací komando, já, táta a mamka.....
A pak, po tom všem rozčilování, rejdění, lítání a jiných našich psích i lidských aktivitách jsme se napápli a šli spát.....
Ovšem nedělní ráno si pro nás připravilo malé a nemilé překvápko, všechno venku pokrývala silná vrstva jinovatky, takže tráva studila do pacek a vůbec nebylo příjemné v ní chodit. A připomělo mi to tak, že za chvíli začne padat ten bílej studenej sajrajt, kterej panička tak nemá ráda a můj člověčí táta je z něj zase ohromně nadšenej, protože může LYŽOVAT!!!!!
Sice se jinovatka brzy ztratila a vlády se opět ujalo sluníčko, ale už ta blížící se nadvláda zimy byla znát i v následujících ránech, kdy teploty k ránu spadly hodně k nule, a sluníčku pak trvalo dost dlouho než zase ten den vyhřálo. A my jsme si zas všichni sbalili, odnosili věci do auta a vyrazili na zpáteční cestu do Prahy a k nám na chatu.
MVP České Budějovice,V3,rozhodčí p.Švajdová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....