Cestování vlakem je pro mě jako pro pejska
zvědavého a družného věcí vcelku zajímavou.
Nemusím nikam chodit a přitom se dostanem kam s paničkou potřebujem, o zajímavých "vůních" které si čtu nemluvě.
A když někdo k nám i přistoupí do toho malého pokojíčku na kolech, kterému se prý říká kupé, tak je to ještě zajímavější, protože to se pak se mnou baví, hladí mě, chválí a já jsem nadšenej.
A nadšená je i panička, že se tak moc líbím.
Jen pak to vystupování, to je horší, to se bojím, protože to je z vagonu na nástupiště hodně vysoko a tak protestuju. Pak mě tedy musí panička vzít do náruče a hekajícíc a supíc pod váhou mou a velké cestovní tašky pomalu slézt ze schůdků. Na nádraží pak mám zas co očuchávat, ale musím jít spořádaně na vodítku a nemotat se ostatním cestujícím pod nohy, a tak z toho očuchávání moc není.
A i mezi nimi se vždycky najde někdo, kdo nadšeně zahlaholí: "To je ale opravdu krásný pejsek!" a já se nafukuju a panička se nafukuje.
...to je divný pokojíček, kodrcá to, a těch vůní!.....
....pohovka jako pohovka, a když jako doma tak jako doma.....
...ale je to přece jen dlouhý, takže podrbat za uchem.....
....řádně protáhnout záda.....
....pohodlně uložit....
...a pak si dát šlofíka, aby to rychleji uběhlo.....
Jůůů, pejsci ve vlaku, to je super. Betynka nikdy vlakem nejela.
OdpovědětVymazat