Bad Schandau je, jak už napovídá sám název Bad (lázeň)
lázeňské město. Patří mezi nejstarší německé lázeňské letovisko.
Jsou zde železité prameny a kdysi zde působil Dr. Kneipp
(znáte určitě různé kapky, masti a podobné výrobky nesoucí značku Dr.Kneip)
Bad Schandau není tím klasickým lázeňským městem jako třeba Karlovy Vary nebo
Mariánky. Není zde klasická kolonáda, tu nahrazuje nábřeží Labe. Nenajdete
tady žádné prameny tryskající ze země nebo uzamčené do fontán z kterých
si nabíráte do pítek. Místo toho máte možnost posedět v mnoha zahrádkách kaváren,
kavárniček, restaurací a vináren. Ale ta poklidná atmsféra lázeňského města
je všudypřítomná. A ještě jedna zajímavost tohle městečko dělá zajímavým.
krásný secesní výtah z městečka do procházkové "zóny" do lesoparku nad městem.
Jelikož se městečko nachází v dlouhém údolí Labe sevřeném mezi skalami, aby se lidé
z městské části Ostrau nad městem stojící na pískovcové terasy dostali dolů bez toho, aby museli
zajíždět několik kilometrů po příkré silnici, prostě si postavili výtah. Vznikl
v roce 1905 a město za něj vděčí hoteliérovi Rudolfu Sendigovi který stavbu financoval.
Pokud by jste zalistovali v Guinessově knize rekordů, našli by jste právě tento
výtah - rozhlednu Ostrau Turm jako nejvyšší stavbu na světě ve tvaru svíčky.
Díky výtahu se můžete na město a jeho okolí podívat z výšky 50 m.
Takže bylo hned jasné, že prostě svou vášeň pro koupání, saunování a podobným
vodním hrátkám prostě zkrotím (ono bych asi po celodenním chození po dvou
hodinách ve vodách už nevylezla ven) a půjdu se projít po městě. Daly jsme se do kupy
s jednou fajn paní z Pardubic a vyrazily na prohlídku. Za výtah se platí 1,50€ za cestu tam
a zpátky. A i tady mi bylo dáno se za své spolucestující z naší skupiny se stydět z hloubi
duše. Jako několikrát v tomto dni, ale i v předchozích výletech. když jsme konečně
mohli vyjet nahoru, opravdu se otevřel nádherný výhled umocněný tím, že po celém
zamračeném dni vylezlo krátce před západem i sluníčko. Od výtahu jsme se zašli podívat na výběhy
s rysy, ostatně zdejší naučná stezka k Ostrau se jmenuje Rysí stezka. Trochu se prošly
a zase sjely dolů abychom se procouraly po městě a po procházce si sedly na venkovní zahrádku
u jedné pizzerie a daly si jako tečku za krásným ale i náročným dnem po dvojce
skvělého vína .....
Ostrau Turm neboli Svíčka čili výtah nahoru. Kabina je, jak jinak, prosklená
takže máte při stoupání krásný výhled.
A nahoře vás čeká takovýhle krásný výhled na město a na horu
Lilienstein nad ním. Ostatně až tady se ukázalo, že ač to člověku připadalo
že projel za celý den ohromný kus, opak byl pravdou. Motali jsme se v kruhu
jen pár desítek kilometrů od českých hranic
Pan Rys si hověl na pozorovatelně ale neotočil se ani náhodou byť
jsme se snažily šaškovat s kolegyní všelijak. Prostě nám dával jasně najevo
am mu máme vlézt
Paní Rysová už byla akčnější, a právě proto zas nevyfotitelná. Pod listím bylo už dost
tmavo a můj objektiv neoplýval žádnou super světelností takže fotky byly nepoužitelné
krom téhle jedné, i tak dost nekvalitní. Navíc jsem jí zcela nevychovaně zachytila
zrovna když si ulevovala ...
Kostel na milém a příjemném, byť malém náměstí. Jmenuje se Johaniskirche
a slouží k výstavám. Vzhledem k času kdy jsme sem dojeli, všechny památky
už byly zavřené. A navíc byla sobota, takže kdoví jestli bychom se tam dostaly
i kdyby bylo méně hodin
Samozřejmě zde nesmí chybět krásné hrázděné domy. Byť už i zde je všechno
nové, opravené a frčí u kapitalismus, stále je na mnoha místech vidět že tato
část německa byla ta "hodná" socialistická a komunistická
Ostatně, víte proč je tak v těchto částech kolem hranic ať Německa nebo Rakouska ale i Švýcarska
tak rozšířená hrázděná architektura? Tedy alespoň průvodce nám to vysvětlil tak, že se zde (ale
i jinde)sice nachází kámen, ale není to kámen stavební, a tak stavba domů byla tuze drahá.
Tudíž se kamenné nebo cihlové části postavili jen v přízemí a patro se udělalo ze dřevěných
trámů mezi kterými se udělaly zdi ze slaměné řezanky smíchané s hlínou. To se pak
omítlo a udělala fasáda.
Ve výloze jednoho obuvnictví nás zaujal tenhle moderně ušitý starodávný
škrpál
Radnici jsem fotila už z autobusu a v odraze na skle je vidět že bylo krásně
díky zapadajícímu slunci zbarvená obloha. Škoda, že jsem tohle nechytla když jsem byla nahoře na vyhlídce...
Před námi už byla jen cesta přes Hřensko do Čech a pak zpět domů. A to je vše. Ještě vám
ve dvou článcích ukážu jak dokáží stromy v extrémních podmínkách skal čarovat s kořeny
a jaké kytičky jsem za celý den potkala .... Ovšem 16.12. se zas vrátím
do Rakouska a na hladinu Dunaje. Neodolala jsem vánočnímu Linci a plavbě Křišťálovou lodí
po Dunaji. Prostě ta voda mi nedá a nedá a stále mne k sobě vábí.
