Něco z kraje ....

.... si dneska ukážeme. Občas se vynořím z lesa do volného

(tedy relativně) prostoru a otevře se přede mnou výhled do kraje širého.

Taky relativně. Občas se stane že ta širost je uzavřená mezi dva lesy. Právě na chatě

tomu zhusta tak bývá. Ale občas se dostanu i do volnějšího prostoru a je vidět i trochu dál.

Takových výhledů si ale užijete až v dalších článcích,dnes jen taková malá

prohlídka okolí Mníšku. A jeden obrázek, který mi tu už "hnil" delší dobu

a který je odsud. Schválně vám neřeknu který to je a jsem zvědavá jak

dobří pozorovatelé jste. Napište mi v komentářích, který vetřelec

to podle vás je ....

---

A nakonec ještě přidám fotku, která tu sice už byla, ale v barevné úpravě.

Dneska je to origoš. Mě se dost líbí a tak si jí střihnu ještě jednou

Květy ....

Samozřejmě že na procházce potkávám vždy i nějaké

květinky. A když je potkávám, tak si je i fotím. Takže se můžete podívat co

jsem potkala tentokrát ...

Následující fotky by se daly popsat následovně." Když jeden uzurpátor dusí druhého .... "

aneb když si rdesno baldžuánské udělá podložku pro ovíjení ze škumpy ocetné.

Oboje jsou velmi nepříjemně invazivní rostliny, ale rdesna se dá zbavit o něco lépe

než škumpy.

---

U jednoho domku na břehu rybníka mají vždy v záhonu před plotem jiřinky.

Vždy různých velikostí a barev. Takže i letos se tam skvěly tyhle krasavice

Tentokrát je doplňovala tmavě modrá povíjnice

Jeden z posledních letních pozdravů. Slzičky Panny Marie

Lesní ....

Stále se procházíme pátým zářijovým dnem. Sice trochu napřeskáčku, ale

to snad nevadí. Už jsme si prohlédli vodní obrázky, roztomilé kačeny, jemný vřes

a dnes se podíváme na několik lesních obrázků, ten je nedílnou součástí

téhle procházkové trasy. Tady jsem se zasekla na dost dlouho, zkoušela

různé kompozice, režimy, nafotila dost obrázků, ale všechno

nakonec skončilo v koši. Zůstalo jen těhle několik, a ani u nich si nějak nejsem

jistá ...

---

Voda ...

Dnešní fotky spojuje jedna věc. Voda.

Respektive hladiny tří rybníků okolo kterých jsem si na chatě udělala

výlet. Jsou pěkně jeden za druhým, jeden napájí druhý a ten třetí. Každý má ale jiné okolí

a každý je něčím specifický. Největší, Zámecký, končí u paty skály na které stojí

mníšecký zámek. Prostřední zas zrcadlí starou tajuplnou vilu, a Horní sloužil kdysi jako veřejné koupaliště

a na jeho břehu kdysi stávalo i rekreační středisko, z kterého jsou dnes už jen zarostlé ruiny.

Dají se krásně obejít kolem dokola a u každého si najdete něco co vás zaujme ...

---

Na břehu jednoho kvetl turan ...

... a u břehu druhého rostly různé trsy trav ...

... nebo se zrcadlila tajemná opuštěná vila ...

... či barokní zámek ...

... a na hladině dalšího se zas třpytilo sluníčko ...

Kačeny ....

Že jsou povětšinou všude kačeny dost oprsklý a lidí

se moc nebojí, to už je stará vesta. Nejinak je tomu i u třetího, Zámeckého rybníka

na Mníšku. Protože jsou u něj na části břehu lavičky, kam si chodí posedět

babičky a dědečkové ze zdejšího domova důchodců, nebo maminky s dětmi

jsou ty kachní potvory zvyklé, že když si tam někdo sedne automaticky to znamená

žrádlo. takže když jsem k nim dorazila hned se začaly sjíždět ke břehu

a lézt ven a ťápat ke mě v radostném očekávání něžeho pod zobák.

Jó, měly holky smůlu. Nejen že jsem jim nic nedala, ale ještě jsem je začala fotit.

Nutno podotknout, že jsou to modelky trpělivé, nechají se fotit opravdu zblízka a když

opravdu máte sebou rohlíky, dojdou s klidně až k vašim nohám a loudí.

Jen čekám, kdy se naučí to, že když si sednete a vytáhnete krmení, přijdou

k vám, vyhupsnou na lavičku a budou na vás čučet ....

---

Vřes...

Co naplat, jak se v lese začne objevovat kvetoucí

vřes, léto nezadržitelně ztrácí svou vládu. Ať už meteorologové nebo astronomové

říkají co chtějí. Mám na chatě v lese u cesty jedno místo, kde tenhle fialovorůžový krasavec

tvoří krásný porost. A když do něj tu a tam zasvítí sluníčko a nasvítí jednotlivé

kvetoucí větvičky či do něj zasedne motýlek ohnivě zbarvený je to

opět jedno z kouzel, které nám stále ještě matička příroda štědře a zcela zdarma

nabízí ...

---

Tak jasně, je to jen malá plocha, to taková skotská a anglická vřesoviště musí být

něco úžasného, ale aby to člověu udělalo radost tak na to i ta malá část úplně stačí.

Barevně ....

Tak abych se dostala do správného časosledu fotek které budou

v dalších dnech následovat, musím se ještě (zatím) naposledy vrátit na

zahradu kde jsem před odjezdem zas řádila se starosklíčky.

První tři sady fotek už tady byly a dnes to bude směs různých květů a barev

které vám snad trochu projasní dnešní pošmourný den ...

Tedy byť budou barevné, s dnešním dnem budou krásně korespondovat sjednocujícím tématem.

Kapkami ...

---