Přesně jak jsem předpokládala, po sobotním koncertu
jsem se do pelechu dostala až kolem půlnoci, navíc ještě plná dojmů a zážitků,
tudíž než jsem usnula bylo kolem jedné, a ranní vstávání bylo takové pomalé.
Velké štěstí je, že na Zemskou korunu to máme do Lanškrouna nějakých dvacet
minut, takže oproti jiným výstavám není až tak nutné hodě brzké opuštění
baráku. Ale stejně jsem vždycky nervózní, že přijedeme pozdě.
Letošní jubilejní desátý ročník byl zároveň i ročníkem posledním, což mne mrzí
protože to byla sice jen krajská, ale velmi fajn výstava, navíc vždy spojená s teriéří
speciálkou. I pro ty, kdo začínají s vystavováním nových štěňat byla fajn pro svůj poklid
a menší prostor. Já doufám, že se najdou noví organizátoři kteří převezmou
pomyslné žezlo od končícího výstavního výboru a tahle výstava nezanikne.
Vloni to byl Bobešův velký comeback do výstavního kruhu, sice bez titulů,
nicméně i tak to bylo velké vítězství. Letos nastoupil již oficiálně jako veterán
a v o dost lepší kondici než vloni. Tím, že nebyla letos teriérská výstava, unikl
nám Krajský vítěz i CAC, tolik potřebný k získání posledního českého šampionátu,
ale konečně jsme se dostali do závěrečných soutěží, což se nám tady nikdy ještě nepodařilo.
Nastoupil sice ve dvou kategoriích, Nejhezčí pes Pardubického kraje a Nejhezčí veterán
ale ani v jednom nepostoupil do užšího výběru. Ale to už je tady u nás na výstavách normální stav.
Jen málo českých rozhodčích je dandíkům nakloněno, u zahraničních to je o dost jiné.
Přemýšlím jestli se tedy budeme dál snažit, nebo jestli už nakonec dáme definitivní
vale výstavním kruhům. Možná bych s ním zkusila na podzim v Brně Národní výstavu
a podle toho bych se dál rozhodla.
Z těhle všech krásných odměn jsme dostali jen ty dvě modrobílé kokardy. A dobrý pocit
že jsme to zas zvládli na V1 a Vítěze třídy.
Jak tráví chvíle před nástupem do kruhu takoví českoslovenští vlčáci ....
.... border kolie, maltézáček, pomerian či flatcoat retriever ....
.... velcí molossi ....
.... ridgebackové, irský vlkodav a novofundland ....
.... americký kokr nebo tibetská doga. A v kruhu se už předvádí kontinentální buldok.
Přiznávám, že s tímhle plemenem jsem se setkala poprvé. Mladá paní seděla po celou dobu vedle nás
a tak mne poprosila jestli bych jí nafotila předvádění. Dobře jsme si popovídaly, a jelikož se jí
strašně moc líbila Bobešova skotská kokarda, kterou jsem dělala na první dandičí slet, odpoledne
jsem jí přivezla poslední z kytiček která mi zbyla z loňského. Takže má teď svou a jak psala, poctivě
si jí bere pokaždé do kruhu.
No a tady je ten náš fešák ...
Jedna ze závěrečných soutěží, nejhezčí chovatelské skupiny. Vyhráli pejsci, které
mám taky v oblibě. Flat coated retrívři. Je to taková černá obdoba zlatých retrívrů
kteří skončili třetí. Druzí byli bloodhoundi.
Tolik z poslední ( doufám že zatím) lanškrounské Zemské koruny.
Dneska mne dost překvapuje jak dobře jde na zdejší lesní poměry internet, a tak doufám, že to není jen
nějaká výjimka. Mějte krásný dny !
