Bloguji, protože .....

....... se můžu občas zastat nevybíravě urážených blogerů

..... abych mohla působit rozkoš nejmenovanému komentujícímu tím, že

shrben nad klávesnicí mi může na hlavu vychrstnou kýbl nenávistných výlevů

(já vážně nevím jak se jmenuje, neb píše jako anonym, ale já si ho

představuju jako pana Burnse ze Simpsonových)

..... si tak kompenzuji život, který podle tohoto pana Burnse nemám

a ukájím se právě tím že bloguji

.... mohu všem vnucovat své přešpatné básně, ačkoli si nejsem vědoma toho, že bych to kdy dělala

a nikdy jsem o svých básničkách netvrdila že to jsou aspiranti na Nobelovu cenu za literaturu

..... se dozvím od stejného člověka, že jsem zlá, závistivá, nenávistná, všetečná a zestárlá

ženská

(ano jsem prostě ŽENSKÁ)

..... a já za sebe doznávám, že bloguji protože jsem exhibicionista, který stále má

potřebu někomu cpát pod nos své fotky, své články a bláboly. A to vše jen proto, že

přímo prahnu po uznání a neustálém drbání mého zbytnělého ega.

No řekněte sami, není to krása takové blogování, když vás někdo takhle dokonale

rozebere takže nemusíte ani k psychologovi a co víc, máte to ZADARMO!!!

Ale teď vážně, tedy ono všechno to předchozí bylo také míněno od onoho člověka

(nepíšu blogera, protože v komentu napsal že blog nemá) vážně, a docela vážně ho i urazilo že

jsem se oné blogerky kterou velmi nevybíravě urážel zastala. To je sice nepříjemné,

ale chuť k blogování mi to rozhodně nebere. I když za těch šest let blogové terapie

kterou pro mne blogování je (no jo, takže on vlastně tak trochu pravdu měl!) jsem

měla chvíle kdy jsem si říkala že končím, že už nemám na blogu co dělat, ba co víc

dokonce jsem k němu cítila i nechuť a nenávist. Vydrželo mi to ale tak dva, tři dny

a pak jsem zjistila že mi tahle droga vlastně chybí. Takže bloguji, protože ....

..... mne baví psát a povídat si s lidmi v komentech

..... baví mne navštěvovat ostatní blogy, protože mám možnost se podívat

alespoň ve fotkách do míst kam bych se nedostala

.... pomáhá mi to zachovat si alespoň trochu zdravý rozum v dnešní hodně bláznivý době

.... kvůli blogu jsem opět začala fotit, což je druhá věc která mne hodně baví

i pomáhá

..... protože jsem exhibicionista, který stále má

potřebu někomu cpát pod nos své fotky, své články a bláboly. A to vše jen proto, že

přímo prahnu po uznání a neustálém drbání mého zbytnělého ega

Punkevní jeskyně.....

V posledních dnech je docela pěkné teplíčko,

a tak si myslím že je tak akorát čas na to, vzít si k ruce

nějakou mikinu,( i když ti více záhřevní mohou absolvovat dnešní

výpravu do podzemí jen tak v tričku a kraťasech, věřte mi, jde to ), a je

to parádní osvěženíčko, dokonce se i tady trochu zapotíte při výstupu

na nejvyšší místo Punkevních jeskyní a vydáme se za železné dveře.

Nejde o nějaké politické omezení, jen o ochranu klimatu v jeskyních

a ponoříme se do hlubin zemských. O tom kdo byl první a kdy kdo objevil

tu kterou část jeskynního komplexu tady nebudu vypisovat, protože by to

byl sakra dlouhý článek a čeká nás docela nášup fotek. Pokud má kdo zájem to zjistit

tak teta Wiki velmi ráda poradí.

Tím, že jsem fotila pokud to šlo bez blesku, jsou některé fotky mírně mázlé, nebo tmavší

ale jak jsem se opět ujistila, můj foťák překvapivě stíhá fotit dost kvalitně

i v místech kde je minimum světla.

---

Začínáme Předním dómem ..... tdy jsem použila blesk, ale kazil tu

zvláštní barevnost, a tak jsem ho pak oužívala jen v opravdu výjimečných případech

Trochu jsem bojovala s nastavením a tady to je dost vidět

Ale časem jsem to vychytala ....

Čtyřmetrový stalaktit jménem Strážce

Detail "hlavy" Strážce

Brčková výzdoba stropu

Skalní vodopád (tak jsem si to pojmenovala já)

Salmův sloup

Zrcadlové jezírko. To vzniklo uměle, kvůli efektu odrazu stropu.

Jinak si můžete povšimnout části pódia, protože se v této části jeskyní

pořádají koncerty. To jak to zní se můžete přesvědčit o kus dál, při výstupu

sifonem do Reichenbachova dómu, kde vás přivítají velebné tóny Ave Maria.

Detail brček, jsou to tenounké duté krápníky, tohle jsou teprve "miminka"

Tolik Přední dóm a příště se vyškrabeme po schodech sifonem do nejvyššího

místa jeskyní, Reichenbachova dómu, abychom se zas spustili dolů

a prošli až ven do Macochy....

Barevné elegie .....IX

Dneska si dáme zase várku barviček

v jarních (ještě) a brzkých letních květech. Je to

zas výběr ze zahrady mé i jiných, i z procházek po okolí.

Jedna z mála letošních pivoňkových fotek. Nejdřív se s kvetením flákaly a pak

najednou byly odkvetlé. Bohužel zrovna v době kdy kvetly byly

tady dost silné deště a vítr a ty je totálně zničily.

---

O tomto kosatci jsem věděla, že někde musí být, jen prostě před rekonstrukcí záhonu

byl tak zarostlý a utlačovaný plevelem, že nekvetl. Pak jsem ho přesadila k jezírku a on

se letos odměnil tímto jediným květem. Ještě jsem měla modrý

ale o ten jsem asi přišla definitivně....

Poslední květ mé vloni koupené a první azalky tady na zahradě. U ní to bylo stejně jak s těmi pivoňkami

Tahle pivoň rozkvetla o něco později, takže se jeden z mála květních stonků

zachoval k focení

I tuhle ostrožku jsem si vloni koupila. Bílou jsem nikdy neměla, tak jsem si udělala radost.

Letos mi vykvetla poprvé, tak se těší až se rozroste a bude svými bílými svícemi květů

prosvětlovat záhon.

Letos jsem focení téhle bílé krasavice už zamítla, těch obrázků tady

bylo habaděj.

Tak jen malý detail .....

Macocha a okolí .....

Dneska to vezmu trochu oklikou.

Mnohokrát jsem se zmínila v komentech tady i u jiných, že

mám moc ráda výlety a cestování, jen bohužel moje drahá polovice

není takto postižená a stejně ani synátor. Ten se ale narozdíl od

muže občas dá přemluvit. Jediný kdo s rodiny zdědil tuhle vášeň je dcera,

jenže ta se odstěhovala a navíc už má svého partnera s kterým jezdí

po výletech. Holka má štěstí, i on je naladěný na stejnou výletovou strunu

tak nemá s plánováním žádné problémy. Spíš je pokaždé překvapená

protože většinou je to její partner kdo potajnu něco naplánuje a jí

pak překvapí hotovým itinerářem i destinací.

Ale synek si našel novou přítelkyni, která je velkou milovnicí výletů

a světoběžnictví a ta, jakmile jsem se zmínila o svém handicapu v podobě

nemožnosti se někam podívat, okamžitě naplánovala výlet. Manžel, který

byl samozřejmě také pozván se ale vykroutil tím, že musí odjet do Prahy

pomoci sestře při stěhování do nově zakoupeného RD a tak jsme jeli

jen tři. Naší cílem byla Macocha, která není zas tak od nás daleko.

Já tam nikdy nebyla, protože z Prahy jsme se školou jezdili na výlety

do Koněpruských jeskyní, které byly dostatečně blízko. Ale moje maminka

velmi vzpomínala na skautský výlet na Macochu a plavbu po říčce

Punkvě jeskyněmi kterými protékala. O tom, že jsem byla hrozně nadšená a

natěšená samozřejmě není sporu, i když se mi naskytla určitá nemilá

komplikace v tom, že jsem musela ještě před odjezdem připravit celý

penzion na víkendové ubytování a navíc být v pět zpátky, abych mohla

ubytovaným předat klíče. Tím pádem jsme se museli vracet dřív než mi bylo milé.

Úklid jsme vyřešili tak, že jsme všichni tři jak kobylky vtrhli do penzionu

a tak místo tří hodin, když bych to dělala sama, bylo za hodinu a třičtvrtě uklizeno.

Pak jen ještě ve Svitavách nabrat mladší sestřičku a hurá do jeskynního světa!

Přestože už byl první den prázdnin a pátek k tomu, nebylo na místě

moc lidí, dokonce bylo parkoviště skoro prázdné,což bylo fajn, protože

se člověk nemusel prodírat davy turistů a v pohodě si mohl všechno projít.

Samozřejmě že první věcí bylo zajít na vyhlídku na horním můstku nad propastí

a zhlédnout do jejích útrob. Pohled je to věru impozantní, ale je to jen zlomek

toho, co se člověku naskytne, když se octne na dně propasti. To je něco,

alespoň pro mne, neuvěřitelného, nádherného a dechberoucího. Něco,

co mne naprosto odrovnalo a přiznávám bez mučení, i rozplakalo. Ale o tom

později. Zatím jsme jen v horních a polovičních sférách .....

---

Pohled z horního můstku. Zhruba v půlce vlevo, šikmo od uschlého smrku je můstek spodní.

Pohled z dolního můstku .....

...... tam nahoře jsme byli zhruba před deseti minutami .....

Útroby Macochy a ústí Erichovi jeskyně

Cesta dolů, k Punkevním jeskyním

Konečně začíná okolí připomínat, že se nacházíme v Moravském krasu.

Průchod skalou se jmenuje Čertova branka

A konečně i první jeskyně se začínají ukazovat i s náznakem krápníkové

výzdoby.

Tady povrch zemský opustíme, abychom se ponořili do útrob Punkevních jeskyní .....

Začínáme hlasovat po sedmé ....

Už jsem si nějak myslela že i další kolo

Sakrálek skončí tím, že bude jediný příspěvek a to můj. Ale

naštěstí opět zaúřadovali SignoraA a Frypat a tak si budete moci vybrat

z příspěvků tří. Proto dávám zkrácenou verzi hlasování na pět dní. I tak si myslím to je až až

protože já už vidím zcela jasného favorita

Tady jsou tedy příspěvky:

1. Kostelík sv. Maří Magdaleny v barokním areálu Skalka

(VendyW)

2. Loreta v Rumburku

(SignoraA)

3. Kostel sv. Bartoloměje Lanžov

(Frypat)

Bobeš a Mates .......

Dneska se dostávám k fotkám, které jsem

napořizovala při posledním hlídání našeho chlupatého vnoučka.

Bobeš sice s námi na procházku nemohl, protože ho zrovna v té době opět postihla

záhadně a zdánlivě bez důvodu jeho náhlá neschopnost se uržet na zadních nožkách.

Chodil, nebo se spíš plouhal a tak musel odpočívat.

Za to Mates lítal po lese jak pošuk a evidentně si to užíval.

---

Tady to sice vypadá jako kdyby se snažil vykadit, ale to se jen usilovně drápal

do kopce

Takhle postojí jen když je už natolik utahaný, že ho na chvilku nezajímá

nic okolo.....

Po návratu z procházky jsem si střihla pár portrétů které se podařili

jen díky teleobjektivu, hlavně tedy v Bobšově případě. Ten jak se přiblížím

s foťákem, hned zdrhá. Ale jak jsem ležela na zemi a on seděl v půli zahrady

Skvěle se podařil i Mates

Skoro ukázkový výstavní postoj