Hrbatý manekýn .....

Jedním

z mála zvířat

která si užívalo teplo

a sluníčko, ba přímo

se v něm vyžívalo

a nechalo se

i vesele

zvěčňovat s návštěvníky

ba co víc, dokonce se chtělo i mazlit

byl velbloud dvouhrbý.

A bylo to nadšení

oboustranné.

Jelikož se málokdy najde příležitost si fotit velblouda

takhle zblízka, navíc když vám sám strká tlamu před

objektiv a žďuchá do vás

tedy pokud zrovna nejste na dovolené v

Egyptě pod pyramidama, věnovala jsem se spíš jeho

portrétům, než celkovým záběrům.....

---

Detail nožky

Ani dcera tomuhle manekýnovi neodolala a nechala se s ním vyfotit

Všimněte si dalšího návštěvníka který s velkým zájmem poslouchal

výkladu o těchto zvířatech .....

Jseš zvědavá jak opička .....

...... tak tuhle

větu jsem za těch pár desítek

hodin pobytu u kamaráda na chatě

slyšela já i dcera nesčíslněkrát. Vlastně

pokaždé když jsme se zeptaly co teď

momentálně dělá, bude dělat či

dělal. Je to jedno z mnoha

oblíbených rčení ....

Že jsou opice

zvědavé je pravda, každý se

s tím určitě při návštěvě v některé ZOO

setkal. I ZOO Dvorec má nějaké opičky ve svém

držení, i když jich není moc. A je pravda že

třeba paviáni byli opravdu zvědaví a

vůbec se nebáli přijít až k mřížím

a pozorovat nás .....

---

Gibon tar. Ti se drželi zpět a jako všechny opice

měli i oni miminko

Pavián babuin. Hodně velká skupina s mláďaty různého věku.

Tohle si klidně přišlo sednout až k mřížím

Tohle zas byl nejmladší přírustek

Vůdce tlupy. Ten se držel lehce v pozadí a dozíral na dění v kleci

Šimpanz učenlivý s krásným latinským jménem. Pan troglodytes

Tenhle do ZOO přicestoval až z Itálie. Jelikož je sám, byl takový

posmutnělý. A že se mu asi občas něco nelíbí bylo vidět na jeho

vnitřní ubikaci kde nebýt toho že má drátěné sklo v okně asi by

už byla ZOO na mizině kvůli neustálému zasklívání. Ty díry vypovídaly

o velké zlobě.

Sametové tiché tlapky .....

Asi zlatým hřebem všech ZOO jsou

kočkovité šelmy. Každá má nějý svůj "superšpek" na který

láká návštěvníky. Tahle dvorecká vlastně začínala jako zookoutek právě

jen se šelmami a jejich chovem. Momentálně nejzajímavějšími exponáty jsou

sourozenci Nanu a Nena, bílá forma tygrů indických kteří se sem dostali

teprve vloni v lednu jako osmiměsíční koťata. Dnes už jsou z nich

pořádní mackové kteří nade vše milují svého vychovatele pana

Ambrože, majitele ZOO. Ale nejsou to jen bílí tygři kteří

se tu usadili. Vloni se jim zde narodila i bílá lvíčata.

Ta jsou ale už jinde. I když by asi byla taky

velkým tahákem ......

Mimo bílé tygry zde

najdete lva pustinného, tygra ussurijského,

levharta skvrnitého, rysa ostrovida a rysa kanadského.

Oba posledně jmenované druhy jsem nefotila protože byla

zalezlá tak, že z nich byly vidět jen štětičky na uších. Z dalších

šelem to je medvěd hnědý, šakal čabrakový, vlk euroasijský (ti mají

šest malých vlčků) ale ani tady nebylo možné tyto krasavce moc fotit.

Šakali byli moc rychlý, z medvěda byla vidět jen záda a vlci po výběhu

sháněli rozuteklá vlčata a báli se s nimi přijít blíž k mříži výběhu kde

jsme stáli. A můj zoom na ně bohužel nestačil. Neviděli jsme ani

surikaty, skunka nebo ovíječe. Nosála ale jste už viděli minule.

To je totiž kompletní výčet šelem zde chovaných .....

---

Tygr ussurijský

Bílí sourozenci

Zase jeden nezdvořák, lev pustinný

Dámy mají ovšem slušné vychování

Z levharta není moc vidět protože tak rychle spěchal do stínu pod stromy

Já doufám že se nám podaří ještě někdy se sem zajet podívat a

v takové době kdy nebudou zvířata zrovna siestit.....

Kopytem sem, kopytem tam .....

Dnes si představíme pár

zástupců kopytníků kteří se více či méně

předváděli návštěvníků. Véélkých, středních

i menších. Z Afriky i Jižní Ameriky. Z vysokých

hor i bažinatých nížin .....

A tak si jdeme představit ......

---

Buvol domácí, kopytník milující nadevše vodu. Když se

v ní zahnízdí, nevyleze jen tak ven. Patří k nejrozšířenějším

domácím zvířatům na světě. Najdete ho od jižní a jihovýchodní Asie

přes Čínu, Japonsko, Egypt a Súdán po Balkán, Itálii a podunajské

státy až na Ukrajinu. Buvol domácí nebo také kerabau je

domestikovaná forma buvola arni. Je nenáročný na stravu, stačí mu

ostřice a rákos a dokáže být ve skvělé kondici. A když se řekne

buvolí mléko okamžitě mi naskočí mozarella. A tím pádem i proč

se vyskytují v Itálii ...... buvol domácí slouží nejen jako tažné zvíře

ale i jako nákladní nebo jezdecké.

Tihle dva byly opravdu skvěle synchronizovaní.....

Lama guanako patří k sudokopytníkům z čeledi velbloudovitých a

je jedním z největších divoce žijících živočichů Jižní Ameriky.

Dorůstá výšky 100 - 115 cm a váhy 80 - 120 kg. Nejčastěji je ke spatření

ve vysokohorských oblastech, ale může se vyskytnout i v lesích.

Hustá srst je skvěle chrání před chladem a dvojnásovné množství

červených krvinek než má člověk i větší srdce jim umožňuje přežití

až ve výžkách 4500 m.n.m.

Velmi blízká je jí Lama krotká nebo také Lama glama která patří

mezi domestikované druhy. jde s největší pravděpodobností o

domestikovanou formu lamy guanako. Vyskytuje se v oblasti

Altiplána v Bolívii a v Peru. U nás se s ní setkáváme i v soukromých

chovech.

Kdo by nechtěl mít doma pohádkového oslíka který slouží jako

pokladnička a na požádání naklepe tolik peněz kolik je potřeba.

A myslím že dneska snad ještě víc než když jsme byli děti. Je

zcela nespravedlivě brán jako příklad nezbřehé hlouposti a tuposti.

V tom ho naprosto předstihují mnozí čeští i světoví politici včetně

našeho nejvyššího objímače stromů. Na rozdíl od nich dokáže i velmi

tvrdě pracovat a stačí mu k živobytí minimum prostředků. Tu a tam

schroupne nějaký bodlák, větvičku nebo travičku a je spokojený.

A ještě něco, na rozdíl od nich je taky moc roztomilý ....

Posledním kopytníkem je antilopa jménem pakůň. Je to jedna z největších

antilop a žije od jižní Keni po sever Jižní Afriky. V době migrace za vodou a

novou potravou se sdružuje do ohromných stád a jsou schopni ujít vzdálenost až 1700 km.

Dokáže běžet rychlostí kolm 70 km a jeho predátory jsou lvi, gepardi, psi hyenovití, hyeny a

krokodýli.....

Tihlese docela neslušně k návštěvníkům otáčeli zadelí a bylo jim šumák že se na ně

někdo přijel podívat. Jelikož nebyla na plotě tabulka se jménem a druhem, počítám

že patří k novým obyvatelům a tak se jen domnívám že se jedná o poddruh Pakůň

modrý.

Tapír, kapybara a ti druzí ....

Po malé odbočce k soutěži, se zas vrátíme do

čtvteční návštěvy soukromé ZOO Dvorce. Od jeřábů

a jejich tanečků se pustíme dál a to k čtyřnohým obyvatelům.

I oni byli buď zalezlí ve stínu boudiček nebo lemřili na sluníčku

případně z nablblým výrazem pochodovali po výběhu.....

Narozdíl od nás, kteří statečně pochodovali mezi

výběhy a jevili se jak malé děti nad zvířátky.

Noooo, jevila jsem se já, protože moje

poslední návštěva v ZOO byla před

31 lety s dcerou v Troji .....

---

Nosálové vystrčili z boudičky narozdíl od lemurů alespoň nos

Dokonce i takoví borci, jako jsou africké antilopy Přímorožci

byli raději zalezlí ve stáji? Nebo spíš ubikaci a ven se vylezli jen

najíst. I když zvědavě pokukovali po nás návštěvnících a

evidentně si mysleli něco o bláznech .....

Největší hlodavec na světě a nejbližší příbuzný slona, tak to je

kapybara. Přemlouvali jsme kamaráda, že by to byl další zajímavý

obyvatel jeho hospodářství. Chůze kapybar je hodně legrační,

a když se k vám obrátí xichtíkem přerostlého morčete, je to

zvíře kterému se nelze nesmát .....

Tahle zdánlivá chcíplotina je tapír. Celou dobu dělal mrtvolu aby měl od lidí

pokoj

Má hodně zajímavé nohy

"Také krásné prasce, škoda jich zožrat!"

Myslím že kdyby viděl tyhle major Halužka alias Terazky byl by jak v ráji.

Jedná se o Mangalicu, zástupce maďarských tzv. kučeravých

prasat která vznikla v roce 1833 křížením Bakoňského plemene

s polodivokými vepři z Šumadije.Dorůstá do váhy 300 kg a její

maso je prý lahůdka a rozdíl mezi ním a masem klasických vepřů

prý pozná i naprostý laik. Patří mezi "rodinné stříbro" a Maďaři s ní

podle toho také zacházejí. Díky vlnaté srsti se může bez problémů

pohybovat a pást i v zimě. Tyhle už byly dost vylínalé, a tak byla vidět

jejich ohromná hmotnost.

Jméno Pekari určitě znají milovníci dobrodružných románů.

Jsou podobná prasatům a žijí na jihoamerickém kontinentě.

Toto je Pekari bělobradý.

Zviřátko které trochu připomíná zajíce kříženého s klokanem,

tak to je Mara stepní. Savec obývající vyprahlé pastviny a polopouště

střední a jižní Argentiny. Byla vysazená ale i na mnoha místech Jižní Evropy a

bývalého SSSR. Dokonce jak nějakou dobu žili volně i tady v Čechách

a jak je psáno na tetě Wiki dokonce nedaleko od nás, v okolí Žamberka.

Nevím, prý mají rády slunko a sucho, ale tyhle si taky spíš lebedily ve stínu

Watusi, to je vééélmi rohatý domácí skot, pocházející

z Rwandy kde ho chovají členové kmene Tutsi.

Trnorep byl jediný z plazů kterého jsem vyfotila. Když to má nohy

tak už mi to nevadí protože se to pohybuje normálně a neplazí se to

po zemi. I on měl zrovna siestu