Od Schönbrunnu nás odvezl autobus k Prátru, protože to
je jedno z mála míst kam zájezdové autobusy v městě mohou zajet
a vysadit zde turisty a pak odjed na centrální parkoviště autobusů mimo
město. Tady jsme také měli návratové nástupní místo, takže kdo chtěl mohl
se vydat do města sám nebo, jak zvolila většina, cestu s průvodkyní . Šli jsme pěšky,
protože k první naší zastávce, Stephandomu to byla slabá půlhodinka chůze. Dalo se jet
i metrem, ale kdo by se vozil pod zemí, když chce vidět krásy nad zemí, že? Od dómu sv. Štěpána
vedla další cesta k Hofburgu. Jenže to už jsme s dcerou hlady šilhaly a nebavil nás úprk za
průvodkyní, takže jsme se domluvily že se vydáme samy po tom co nás zajímá, omluvily se
tedy průvodkyni a jako první bylo se zajít najíst. Jelikož jsme stály kousek od jednoho
docela příjemného restauračního zařízení zašly tam. Byl to takový bufet, něco jako
bývala Koruna na Václaváku, jen podstatně elegantnější. A když už jsme byly
ve Vídni tak jediná volba jídla mohla být co? Wienerschnitzel! Byl velký
a byl dobrý. I když nevím jestli byl z telecího jak má takový pravý
schnitzel být. Ale bodl a to bylo hlavní. Takže pokud se chcete
příjemně a levně najíst zajděte si k Rosenbergerovi .....
No a pokud máte jiné chutě i finanční možnosti
hned naproti je restaurant Sacher
Posilněné a odpočinuté, po poradě s mapou jsme se vydaly dál. Jelikož jsme se nacházely u poslední budovy Hofburgu, křídla kde bývaly osobní pokoje a apartmá příslušníků habsburského rodu a nynější galerie Albertina, kde je největší grafická sbírka na světě čítající 1,5 milionu tištěných grafických listů z 5. století, 45000 kreseb a akvarelů a 35 000 knih po značkách jsme pokračovaly až k samotnému Hofburgu.
Hofburg je pro Vídeňany to samé co pro Pražany a Čechy Hradčany. Jen je rozdíl v tom že Hradčany pěkně hrdě shlížejí na Prahu a hemžení v ní z výšky, Hofburg je díky dispozici města v centru. Opět podotýkám že jsme z něj viděly jen zlomek protože celý komplex čítá 18 budov navzájem propojených a několik náměstí či dvorů.
A jako o Schonbrunnu i tady něco z historie Hofburgu:
Hofburg byl od Albrechta I. (1283 - 1308) až do roku 1918 sídlem Habsburků, a tím i centrem jejich evropské říše. Dnes je Hofburg úředním sídlem hlavy rakouského spolkového státu. Spolkový prezident úřaduje a reprezentuje v místnostech Marie Terezie a Josefa II. Historie této stavby sahá od gotiky až po historizující sloh budov na Ringu. Hofburg sestává z 18 traktů, 19 dvorů a má přes 2 500 místností. Od roku 1275 téměř všichni rakouští panovníci prováděli přístavby nebo přestavby hradu. A tak jsou v Hofburgu části z období gotiky, renesance, baroka, rokoka, klasicismu a počátku průmyslové revoluce. Komplex Hofburgu s náměstími a zahradami zabírá 240 000 metrů čtverečních plochy.
Na náměstí sv. Michala stojí kostel sv. Michala, který sloužil kdysi jako dvorní farní kostel rakouského císařského domu. Zakladatelem kostela byl možná křižácký vévoda Leopold VI., snad možná Přemysl Otakar II. Dnešní podobu dostala stavba ve 14. a 15. století. Jižní a západní stranu náměstí sv. Michala zaujímá Michalský trakt zámku Hofburg. Michalský trakt začal budovat Joseph Emanuel Fischer von Erlach kolem roku 1735. Hlavním vchodem je brána sv. Michala ozdobená sousošími s Herkulem a dvěma monumentálními kašnami. Přijde se na nádvoří In der Burg s pomníkem Františka I. Na podstavci památníku císaře Františka I. je věta z jeho testamentu: "Moje láska mým národům". Nádvoří má po stranách čtyři trakty: na jihu Schweizerhof, na východě Trakt Říšského kancléřství, na západě Leopoldův trakt a na severu Amalienhof. Amalienburg nechal postavit císař Maxmilián II. pro svého syna Rudolfa. Místnosti, které používala císařovna Alžběta a car Alexandr I., jsou zařízeny jako výstavní prostory. V Leopoldově traktu pobývala Marie Terezie se svým manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Jejich apartmány, i protější místnosti, které obýval Josef II., jsou dnes součástí prezidentské kanceláře. Prezident úřaduje v bývalé pracovně Josefa II. Z nádvoří In der Burg se jde průchodem na další náměstí - Heldenplatz - téměř náhodně vzniklá krásná parková plocha s pomníky arcivévody Karla a prince Evžena. Na jižní straně náměstí je Neue Hofburg, dílo Sempera a Hasenauera. Vnější hradní brána je klasicistní stavba u vstupu na Heldenplatz. Je jedinou dochovanou městskou branou Vídně. Byla postavena v roce 1824 Peterem von Nobilem.
Jádrem stavby a také její nejstarší částí je Švýcarský dvůr z roku 1278. V 15. a 16. století následovaly další přístavby. Tehdy vznikla i mohutná Švýcarská brána. František I. nechal v roce 1804 k nejstarší části hradu přistavět Ceremoniální sál v klasicistním stylu. Sál má rozlohu 1 000 metrů čtverečních. Je to bývalý trůnní sál a plesový sál. V něm se Habsburkové slavnostně vzdávali trůnu, když uzavírali nerovná manželství. Každý rok na Silvestra se v jeho reprezentačním prostředí koná Císařský ples. Světská a církevní klenotnice byly znovu otevřeny v roce 1987 po čtyřleté restauraci. Ve 21 místnostech se uchovávají říšské klenoty a relikvie Svaté říše římské národa německého, korunovační a řádové insignie, výsostné znaky, světské a sakrální cennosti, šperky a památné předměty z vlastnictví Habsburků.
Josefsplatz je náměstí 200 let staré, jednotně přestavěné v pozdně barokním slohu. Náměstí lemují budovy Rakouské národní knihovny, Zimní jezdecké školy, Pálffyovského paláce a Paláce Pallavicini. Památník v centru náměstí představuje syna Marie Terezie, císaře Josefa II. Velký reformátor žehná svému lidu v oblečení římského imperátora. Reliéfy památníku oslavují Josefovy zásluhy o rozvoj rakouského obchodu. Stallburg nechal v roce 1558 postavit císař Ferdinand I. svému synovi Maxmiliánovi. Když se Maxmilián ujal vlády a přestěhoval se do Hofburgu, původní palác sloužil jako stáje. V přízemí jsou od dob Karla VI. stáje lipicánů (Španělská jezdecká škola). Ve druhém patře dnes sídlí Neue Galerie. Jižním směrem navazuje na vstupní bránu trakt jízdárny. Postavil ji Joseph Emanuel Fischer von Erlach v letech 1729 - 1735 pro Španělskou jízdárnu. Z Josefského náměstí se vstupuje do Národní knihovny, která obsahuje 1,5 miliónu knih. Stavbu navrhl Johann Bernhard a Joseph Emanuel Fisher von Erlach. Její přepychový sál je největší evropskou barokní knihovnou. V jižní části Hofburgu stojí Augustiniánský kostel, který založil v roce 1327 vévoda Fridrich Krásný jako dvorní farní kostel a byl dokončen v roce 1393. Kostel byl v minulosti místem velkých svateb: v roce 1810 zde byli oddáni arcivévodkyně Marie Louisa a Napoleon I., který se pro časovou tíseň nechal při obřadu zastupovat; v roce 1854 císař František Josef a Alžběta Bavorská; v roce 1881 legendárně nešťastný korunní princ Rudolf a Stefanie Belgická. V kostele stojí slavný mramorový náhrobek velkovévodkyně Marie Kristýny von Sachsen-Teschen, oblíbené dcery Marie Terezie z roku 1805. V gotické kapli sv. Jiří postavené kolem roku 1337 je pohřben vítěz bitvy u Kolína, říšský hrabě Daun, i dvorní lékař Marie Terezie Gerard van Swieten. V hrobce Herzgruft jsou ve stříbrných urnách uložena srdce habsburských panovníků od Matyáše po Marii Terezii.
Jižně od Augustiniánského kostela stojí Albertina z roku 1781, kde je umístěna světoznámá grafická sbírka, kterou založil vévoda Albert von Sachsen-Teschen. Tato nejvýznamnější grafická sbírka na světě obsahuje 1,5 miliónu tištěných grafických listů z pěti století, 45 000 kreseb a akvarelů a 35 000 knih.
Příště si ukážeme Hofburg i obrazově .....
