Vídeň 13.12. ....... Hofburg slovem

Od Schönbrunnu nás odvezl autobus k Prátru, protože to

je jedno z mála míst kam zájezdové autobusy v městě mohou zajet

a vysadit zde turisty a pak odjed na centrální parkoviště autobusů mimo

město. Tady jsme také měli návratové nástupní místo, takže kdo chtěl mohl

se vydat do města sám nebo, jak zvolila většina, cestu s průvodkyní . Šli jsme pěšky,

protože k první naší zastávce, Stephandomu to byla slabá půlhodinka chůze. Dalo se jet

i metrem, ale kdo by se vozil pod zemí, když chce vidět krásy nad zemí, že? Od dómu sv. Štěpána

vedla další cesta k Hofburgu. Jenže to už jsme s dcerou hlady šilhaly a nebavil nás úprk za

průvodkyní, takže jsme se domluvily že se vydáme samy po tom co nás zajímá, omluvily se

tedy průvodkyni a jako první bylo se zajít najíst. Jelikož jsme stály kousek od jednoho

docela příjemného restauračního zařízení zašly tam. Byl to takový bufet, něco jako

bývala Koruna na Václaváku, jen podstatně elegantnější. A když už jsme byly

ve Vídni tak jediná volba jídla mohla být co? Wienerschnitzel! Byl velký

a byl dobrý. I když nevím jestli byl z telecího jak má takový pravý

schnitzel být. Ale bodl a to bylo hlavní. Takže pokud se chcete

příjemně a levně najíst zajděte si k Rosenbergerovi .....

No a pokud máte jiné chutě i finanční možnosti

hned naproti je restaurant Sacher

Posilněné a odpočinuté, po poradě s mapou jsme se vydaly dál. Jelikož jsme se nacházely u poslední budovy Hofburgu, křídla kde bývaly osobní pokoje a apartmá příslušníků habsburského rodu a nynější galerie Albertina, kde je největší grafická sbírka na světě čítající 1,5 milionu tištěných grafických listů z 5. století, 45000 kreseb a akvarelů a 35 000 knih po značkách jsme pokračovaly až k samotnému Hofburgu.

Hofburg je pro Vídeňany to samé co pro Pražany a Čechy Hradčany. Jen je rozdíl v tom že Hradčany pěkně hrdě shlížejí na Prahu a hemžení v ní z výšky, Hofburg je díky dispozici města v centru. Opět podotýkám že jsme z něj viděly jen zlomek protože celý komplex čítá 18 budov navzájem propojených a několik náměstí či dvorů.

A jako o Schonbrunnu i tady něco z historie Hofburgu:

Hofburg byl od Albrechta I. (1283 - 1308) až do roku 1918 sídlem Habsburků, a tím i centrem jejich evropské říše. Dnes je Hofburg úředním sídlem hlavy rakouského spolkového státu. Spolkový prezident úřaduje a reprezentuje v místnostech Marie Terezie a Josefa II. Historie této stavby sahá od gotiky až po historizující sloh budov na Ringu. Hofburg sestává z 18 traktů, 19 dvorů a má přes 2 500 místností. Od roku 1275 téměř všichni rakouští panovníci prováděli přístavby nebo přestavby hradu. A tak jsou v Hofburgu části z období gotiky, renesance, baroka, rokoka, klasicismu a počátku průmyslové revoluce. Komplex Hofburgu s náměstími a zahradami zabírá 240 000 metrů čtverečních plochy.

Na náměstí sv. Michala stojí kostel sv. Michala, který sloužil kdysi jako dvorní farní kostel rakouského císařského domu. Zakladatelem kostela byl možná křižácký vévoda Leopold VI., snad možná Přemysl Otakar II. Dnešní podobu dostala stavba ve 14. a 15. století. Jižní a západní stranu náměstí sv. Michala zaujímá Michalský trakt zámku Hofburg. Michalský trakt začal budovat Joseph Emanuel Fischer von Erlach kolem roku 1735. Hlavním vchodem je brána sv. Michala ozdobená sousošími s Herkulem a dvěma monumentálními kašnami. Přijde se na nádvoří In der Burg s pomníkem Františka I. Na podstavci památníku císaře Františka I. je věta z jeho testamentu: "Moje láska mým národům". Nádvoří má po stranách čtyři trakty: na jihu Schweizerhof, na východě Trakt Říšského kancléřství, na západě Leopoldův trakt a na severu Amalienhof. Amalienburg nechal postavit císař Maxmilián II. pro svého syna Rudolfa. Místnosti, které používala císařovna Alžběta a car Alexandr I., jsou zařízeny jako výstavní prostory. V Leopoldově traktu pobývala Marie Terezie se svým manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Jejich apartmány, i protější místnosti, které obýval Josef II., jsou dnes součástí prezidentské kanceláře. Prezident úřaduje v bývalé pracovně Josefa II. Z nádvoří In der Burg se jde průchodem na další náměstí - Heldenplatz - téměř náhodně vzniklá krásná parková plocha s pomníky arcivévody Karla a prince Evžena. Na jižní straně náměstí je Neue Hofburg, dílo Sempera a Hasenauera. Vnější hradní brána je klasicistní stavba u vstupu na Heldenplatz. Je jedinou dochovanou městskou branou Vídně. Byla postavena v roce 1824 Peterem von Nobilem.

Jádrem stavby a také její nejstarší částí je Švýcarský dvůr z roku 1278. V 15. a 16. století následovaly další přístavby. Tehdy vznikla i mohutná Švýcarská brána. František I. nechal v roce 1804 k nejstarší části hradu přistavět Ceremoniální sál v klasicistním stylu. Sál má rozlohu 1 000 metrů čtverečních. Je to bývalý trůnní sál a plesový sál. V něm se Habsburkové slavnostně vzdávali trůnu, když uzavírali nerovná manželství. Každý rok na Silvestra se v jeho reprezentačním prostředí koná Císařský ples. Světská a církevní klenotnice byly znovu otevřeny v roce 1987 po čtyřleté restauraci. Ve 21 místnostech se uchovávají říšské klenoty a relikvie Svaté říše římské národa německého, korunovační a řádové insignie, výsostné znaky, světské a sakrální cennosti, šperky a památné předměty z vlastnictví Habsburků.

Josefsplatz je náměstí 200 let staré, jednotně přestavěné v pozdně barokním slohu. Náměstí lemují budovy Rakouské národní knihovny, Zimní jezdecké školy, Pálffyovského paláce a Paláce Pallavicini. Památník v centru náměstí představuje syna Marie Terezie, císaře Josefa II. Velký reformátor žehná svému lidu v oblečení římského imperátora. Reliéfy památníku oslavují Josefovy zásluhy o rozvoj rakouského obchodu. Stallburg nechal v roce 1558 postavit císař Ferdinand I. svému synovi Maxmiliánovi. Když se Maxmilián ujal vlády a přestěhoval se do Hofburgu, původní palác sloužil jako stáje. V přízemí jsou od dob Karla VI. stáje lipicánů (Španělská jezdecká škola). Ve druhém patře dnes sídlí Neue Galerie. Jižním směrem navazuje na vstupní bránu trakt jízdárny. Postavil ji Joseph Emanuel Fischer von Erlach v letech 1729 - 1735 pro Španělskou jízdárnu. Z Josefského náměstí se vstupuje do Národní knihovny, která obsahuje 1,5 miliónu knih. Stavbu navrhl Johann Bernhard a Joseph Emanuel Fisher von Erlach. Její přepychový sál je největší evropskou barokní knihovnou. V jižní části Hofburgu stojí Augustiniánský kostel, který založil v roce 1327 vévoda Fridrich Krásný jako dvorní farní kostel a byl dokončen v roce 1393. Kostel byl v minulosti místem velkých svateb: v roce 1810 zde byli oddáni arcivévodkyně Marie Louisa a Napoleon I., který se pro časovou tíseň nechal při obřadu zastupovat; v roce 1854 císař František Josef a Alžběta Bavorská; v roce 1881 legendárně nešťastný korunní princ Rudolf a Stefanie Belgická. V kostele stojí slavný mramorový náhrobek velkovévodkyně Marie Kristýny von Sachsen-Teschen, oblíbené dcery Marie Terezie z roku 1805. V gotické kapli sv. Jiří postavené kolem roku 1337 je pohřben vítěz bitvy u Kolína, říšský hrabě Daun, i dvorní lékař Marie Terezie Gerard van Swieten. V hrobce Herzgruft jsou ve stříbrných urnách uložena srdce habsburských panovníků od Matyáše po Marii Terezii.

Jižně od Augustiniánského kostela stojí Albertina z roku 1781, kde je umístěna světoznámá grafická sbírka, kterou založil vévoda Albert von Sachsen-Teschen. Tato nejvýznamnější grafická sbírka na světě obsahuje 1,5 miliónu tištěných grafických listů z pěti století, 45 000 kreseb a akvarelů a 35 000 knih.

Příště si ukážeme Hofburg i obrazově .....

Vídeň 13.12...... Kamenná krása

V parku zámku Schönbrunn je 44 mramorových skulptur

znázorňujících postavy z řecké mytologie nebo z římských

dějin, tak zpodobnění ročních období. Ale nejpozoruhodnější

je v té časti parku kterou jsme stihly projít ohromná Neptunova fontána. Je

zajímavé že tento námět je na zámeckých fontánách zřejmě oblíbený. Na zámku

Dobříš (mimochodem mi ho uspořádání Schönbrunnu hodně připomělo, ovšem v mnohem

větším měřítku) je pro změnu fontána která se nazývá Krmení Neptunových koní. Asi proto, že

má Neptun s vodou hodně co do činění ..... ta fontána je opravdu ohromná a musí být

nádhera vidět ji v provozu. Ještě dvě další (jednu jsem přiblížila v předchozím článku)

jsou skryté v dalších částech parku. Ale nejen v parku, ale i na budovách zámku

je krásná výzdoba která je ukázkou precizní kamenické práce .....

---

Ze všech těch soch jsem bezpečně poznala jen tuhle jednu. Vyfotila jsem jí protože se mi tedy za a) jako chlap

tedy docela zamlouvá a za b) je to Perseus s hlavou Medúsy. Abych nebyla osočena z toho že nedám pokoj ani těm kamenných chlapům rovnou říkám že si ho vyfotila i dcera. Ze stejného důvodu

A tady už je pohled na Neptunovu fontánu. jelikož se špatně dostává do záběru celá bude různě rozkouskovaná

A to je ze Schönbrunnu všechno. Na další pokoukání se přesuneme na zámek (hrad) Hofburg .... tedy také jen na část.

Musím říct že velkým dárkem pod stromeček (který nemáme) je to že už Bobeš může, i když ještě ne na dlouho,

sám chodit a hlavně že podle rentgenu je páteř naprosto O.K. Takže nás čeká dlouhé zotavování a držení v klidu

což u něj začíná být, stejně jak u malých dětí, velký problém. Otrnulo mu a už by chtěl nejradši zas skákat po jídle,

jenže to je právě to co momentálně nesmí .... takže udržet ho v klidu je docela fuška.

A zítra / dneska vám přeji krásně prožitý Štědrý den .....

Vídeň 13.12.......Schönbrunn - část parku

Park u schönbrunnského zámku se rozkládá

na 160 ha a můžete zde nalézt všchno možné. Bludiště, nejstarší ZOO na světě,

nádherné a monumentální fontány, ohromný nově zrekonstruovaný palmový skleník

nebo pouštní dům kde je soustředěno mnoho kaktusů a sukulentů z celého světa. Pokud

si chcete odpočinout a zároveň se kochat pohledem na zámek s panoramatem města za ním, stačí

vylézt na kopec nad zámkem ke Gloriettě a buď ve zdejší kavárně nebo na vyhlídkové terase Glorietty

si dopřát chvilku odpočinku. V menší boční zahradě zvané Zahrada korunní princezny obdivovat nádherná

loubí porostlá poínavkami. Wistárii, růžemi nebo rdesnem. Zámecký park patří k nejkrasnějším ukázkám evropských

barokních zahrad a spolu se zahradami ve Versailles a Petrohradě tvoří trojici nádherných perel evropské zahradní

architektury dané doby .....

V zimě to není až tak krásné, ale stejně je park velmi působivý má svoje kouzlo i tak. Moje obrázky jsou jen

zlomek jeho rozlohy, vlastně jde jen o přímou linku zámek - Glorietta ...

---

Mezi loubím jsou tyto malé altánky

I zde jsou velmi zvědavé ale i oražené veverky které si budou brát oříšky od vás přímo z ruky. Než jsme k ní došly na lepší vzdálenost, popadla poslední oříšek od návštěvníků a vzala roha .....

Pohled na Gloriettu a část z velkého množství soch které lemují cestu k Neptunově fontáně

U fontány plavalo spousty racků a kachen, a na jedno ze záhonů byl přímo racčí sněm. Seděli nebo stáli na něm ve velkém hejnu a užívali si sluníčka.

Před Gloriettou je také velká vodní plocha ve které se stavba krásně zrcadlí

Ta skupinka na fotce byli velmi nadšení Francouzové kteří fotili skupinovou fotku. Neustále na pokyn Avec vyskakovali do vzduchu a jásali. Zřejmě šlo o nějaká mláďata, možná o francouzské skauty. Těh mimochodem byl park plný. Až doma jsem se ze zpráv dozvěděla že v ten samý den si ve Vídní byli skauti ale i obyčejní z celé Evropy pro Betlémské světlo.

Přísně střižené linie vysokých stromů bez listí působí velmi zvláštně, ale s listy už to bude asi jiné. V pozadí až na konci aleje je druhá ze tří monumentálních fontán zvaná Obelisková.

Tady jsem jí trochu přiblížila....

Další zastavení je u konce. Příští bude věnováno sochám a sochařské výzodbě hlavní dominanty spodku zahrady a to Neptunově fontáně .....

A ještě jeden dodatek, mimo téma. Dneska se mělo začít nové hlasování o stavbách. Doteď přišly jen tři příspěvky i když zrovna z téhle roční doby jsem jich čekala víc. Je čas adventů a tak jsou kostely nádherně vyzdobené a nasvícené a to je ta pravá chvíle na focení ale zároveň chápu že rcholí přípravy na svátky a tak času není mnoho. Proto jsem si řekla že prodloužím možnost přihlásit příspěvky až do 25.12. Pokud nic nedorazí na ty čtyři příspěvky těch pět dní bude naprosto stačit. Takže pokud půjdete na procházku, nebo uvidíte zajímavou sakrální stavbu, foťte a posílejte .....

..... a držte palce Bobímu. Nevím co se stalo, jestli do něčeho vrazil nebo špatně šlápnul při večerním venčení, ale přestal chodit a neudrží se na zadních nohách. Při rentgenu se zatím neukázalo žádné zranění, "jen" kořenový otok okolo tří obratlů ale i to stačí na to aby nožky neovládal. Pokud nenastane do pondělka nějaké zlepšení bud mu vet dělat kontrastní rentgen aby se zjistilo jestli tam přece jen něco není navíc. Jsem z toho dost vyděšená protože něčím obdobným už jsem si jednou prošla s mým prvním jezevčíčkem, zatím je dobrým znamením to že neochrnuje ..... doufám že to tak bude i dál ......

Schönbrunn - něco málo zevnitř .....

Už slyším jak si většina z vás říká. " Co to je za blábol ? "

Vždyť sama říkala že neměli na prohlídku čas a teď něco málo zevnitř?

Jo, jo ..... svět je malý a o náhody v něm není nouze a tak se stalo, že můj

milý skorobráška si přečetl můj článek, sedl k počítači a poslal mi pár obrázků

ze své nedávné pracovní cesty do Vídně ale hlavně do Schönbrunnu,

kam byli pozváni obchodními partnery. Po zavíračce, takže tam bylo jen minimum lidí. Jsem

mu moc vděčná protože se krásně hodí na doplnění prvního zastavení .....

---

Takže za fotky nechválit prosím mě, není to moje zásluha.

Noční pohled, bez davů lidí ..... paráda

Tak snad jste se trochu pokochali stejně jako já a zítra vám představím alespoň zlomek z výzdoby parku.

Vídeň 13.12. ....... zámek Schönbrunn

Pár dní si teď pěkně užijeme dějepisu a shlédnete

kupy fotek zase rozdělených do několika tématických celků. Ovšem

nejvíc jich mám až úplně do posledního, dvanáctého kola sakrálních staveb.

Protože chrám sv. Štěpána je taková ta třešnička na dortu, nádherná stavba která

nenechá si nikoho kdo se před ní podstaví chladným. A která bude důstojnou tečkou

za tímto projektem.....

Ale zatím jsme na začátku sobotního dne. Za krásně slunečného dne, který vůbec nevypadal jako třináctý prosincový (no měla jsem z datumu trochu vítr, ale protentokrát bylo milostivé nejen nebe tak i osud) nás autobus vyklopil do tisícihlavých davů lidí před zámkem Schönbrunn. Paní průvodkyně se optala kdo chce jít dovnitř a kdo do parku aby věděla kolik lidí se jí kde ztratí. Můj původní plán byl samozřejmě návštěva zámku jenže ty šílené davy které se neustále valily dovnitř a to že jsme měli na zámek a jeho okolí jen hodinu a půl nakonec rozhodlo že se půjdeme s dcerou projít po parku. Myslím že to nakonec nebyla špatná varianta protože první volná prohlídka byla až od půl jedné a to už jsme se dávno měli kochat sv. Štěpánem a Hofburgem. Park je nádherný i v zimě, zvlášť když svítí sluníčko a krásně hřeje, takže se dá i chvilku posedět někde na lavičce (pokud ovšem máte čas) a je velký. Je hodně rozlehlý a je v něm ZOO, bludiště a kouzelný pramen krásy. Proto Schönbrunn. Je tu i Gloriette a spousty krásných zákoutí. A moře lidí. Tudíž pro lidi kteří nesnášejí davy rozhodně nic zábavného a příjemného. A tak vznikl plán zajet se sem podívat na jaře, pěkně vlakem a bez toho abychom byly odkázány na průvodce a odjezdy autobusu. A hlavně v týdnu, ne o víkendu ....

A co o zámku Schönbrunn říkají internetové stránky?

Zámek Schönbrunn na jihozápadním okraji Vídně byl letní rezidencí císařovny Marie Terezie. Toto rakouské Versailles vzniklo podle zjednodušeného plánu Johanna Bernharda Fischera von Erlach pro dědečka císařovny. Císař Leopold I. nechal Schönbrunn vystavět jako zábavní císařský zámek na místě zničeného zámečku Katterburg po slavnostním vítězství nad Turky v roce 1683. J. B. Fischer naplánoval zámek Schönbrunn na kopci Gloriette jako stavbu, která byla větší a krásnější než Versailles, s širokým Čestným nádvořím na příjezdové straně a s monumentálním schodištěm zvenčí na straně zahrady. Projekt Schönbrunnu však nebyl nikdy zcela uskutečněn. Skromnější Schönbrunn se 1 441 místnostmi a sály byl postaven v letech 1696 - 1730. V letech 1745 - 1760 přistavěl Nicolaus Pacassi další poschodí Schönbrunnu a zařídil skvostné interiéry v rokokovém slohu. Zámek Schönbrunn byl tehdy pro Marii Terezii přestavěn na rezidenční zámek. V roce 1766 následovalo zámecké divadlo, v letech 1771 - 1777 Gloriette, otevřená halová stavba na vyvýšenině terasovitých pahorků a v parku v roce 1778 Římská zřícenina. V letech 1816 - 1819 následovaly další přestavby Schönbrunnu, opětovná přestavba po těžkém válečném poškození byla dokončena v roce 1952. Dnes slouží zámek Schönbrunn ke slavnostním příležitostem a je využíván spolkovým prezidentem. Zde v Schönbrunnu se mohla Marie Terezie se svou velkou rodinou zotavit z přísného Hofburgu, zde stála mladá Marie Antoinetta jako pastýřka na scéně, ale zde v Schönbrunnu byl také ubytován v roce 1805 a 1809 Napoleon, zde odpočíval po práci Vídeňský kongres, zde zemřel v roce 1916 císař František Josef I. a zde v Schönbrunnu abdikoval za pouhé dva roky jeho prasynovec Karel.

Krásně umělecky kovaná železná brána směřující k bývalému náměstí Paradenplatz je zdobena dvěma obelisky pocházejícími z francouzského napoleonského období z roku 1809. Proti jejich odstranění se po Napoleonově smrti postavil i rakouský císař. Barokní zámecké divadlo, které se jako jediné dosud zachovalo, bylo vystavěno oblíbeným architektem císařovny Marie Terezie Nicolausem Pacassim v roce 1747. V habsburském domácím divadle koncertovali Haydn i Mozart. Zajímavý je také Wagenburg s jedinečnou sbírkou honosných kočárů a saní. K hlavním exponátům sbírky patří zlacený a krásně zdobený imperátorský kočár. Byl tažen osmi koňmi a používán při korunovacích nebo svatbách.

Zámecký park Schönbrunnu s mnoha vodotrysky, fontánami a sochami v přísně francouzském slohu, s květinovými záhony, stříhanými živými ploty a stromořadími má rozlohu téměř 2 kilometry čtvereční a patří k nejvýznamnějším barokním zahradám francouzského stylu. V roce 1705 zahradu Schönbrunnu založil Jean Trehet. Po obou stranách květinových záhonů stojí v postranních alejích 44 mramorových skulptur pocházejících z roku 1773. Neptunova kašna vytváří jižní ohraničení květinových záhonů. F. A. Zauner vytvořil v roce 1780 krásnou dekoraci pro vodní hry. Starý pramen "Kaiserbrünnl" dal zámku Schönbrunn své jméno a legenda praví, že ten, kde se z něho napije, zůstane krásný. Pramen objevil při lovu císař Matyáš (1557 - 1619) a císař František Josef I. si z něho nechával přinášet pitnou vodu. Od roku 1799 zde stojí velkolepý pavilón, kde nymfa Egeria daruje vodu. Romantické ruiny paláce s korintskými hlavicemi a figurálními vlysy postavil roku 1778 J. F. Hetzendorf von Hohenberg, který tímto chtěl symbolizovat sílu římské říše. Císař Maxmilián II. nechal ruiny postavit pro uvolnění a dvorní zábavu. V Kleine Gloriette císařovna Marie Terezie čas od času snídávala. Dnes slouží freskami vyzdobený pavilón k odpočinku návštěvníků. Gloriette je klasicistní halová kolonádní stavba na vršku Gloriettehügel. Korunuje celý parkový prostor. Zoologická zahrada z roku 1752 je nejstarším existujícím zvěřincem na světě.

---

Musím říct že na focení bylo pěkně těžké počasí. Ač nádherně, byl jemný opar který byl znát na sebemenším přizoomování. Takže se snímky strašně moc přesvětlovaly a to i na prioritu clony nebo času. Zkoušela jsem různé režimy ale fotky byly pořád takové moc světlé. Navíc mě pro změnu začalo stávkovat automatické ostření takže jsem musela používat manuální a odpoledne už jsem sotva viděla jak jsem měla vykoukané oči od toho ostřen í..... navíc zámek je tak velký že se nedá nafotit pořádně celý, takže bude snímků tentokrát dost .....

A teď se pomalu budeme od zámku vzdalovat na kopec nad ním kde je Gloriette a začne se postupně otvírat pohled na panoráma Vídně ...... proto vám budou fotky připadat skoro stejně nudné

A jedna se zimomřivkou ..... přes to, že bylo krásně na sluníčko teplo a mě tekly čůrky potu po zádech, dcera tvrdošíjně zůstávála věrná šále a čepici. No je fakt že navečer jsem už pak taky čepici a rukavice vytáhla ....

A několik mých poznatků ....

Poznatek č.1

Vídeň mi chvílemi připomínala spíš Brno než Prahu, až na různá ramena a kanály Dunaje které městem protékají. Ovšem zase co se týče památek je to asi jedna jedna s Prahou. Všechny jsou ovšem velmi monumentální jak se na hlavní město Mocnářství hodí. A proto se mi zas až tak moc nelíbily .

Poznatek č.2

Vídeň oproti Praze je placka placatá, jediný kopec snad je tenhle od zámku ke Gloriettu a pak trošku od ramena Dunaje k Stephanplatz a starému centru. V tomhle je Praha vyjímečná svou polohou na různých kopcích a kopečcích které jí obklopují. A o to je pohlednější.

Poznatek č.3

Kola, kola, kola ..... ve Vídni je dokonale propracovaný systém cyklostezek a parkovišť na kola. Takže za jedno euro si půjčíte kolo na jednom konci města a na druhém ho vrátíte. Nahrává tomu právě ta placatost města a kola jsou pro nás taková nás kdo je zvyklý na kola treková nebo horská plečkovitá, nehezká. Bez možností velkého přehazování za to přebohatě vybavená koši, košíky, košíčky a různými nosiči. Něco obdobného v Praze totálně vybouchlo protože kola se co? Kola se kradla!!!! Jak jinak u nás. Druhá věc které Vídeňané propadli je běhání. Běhají hodně, všechny věkové skupiny a všude kde se dá. A že k tomu mají krásná místa. Zahrady Schönbrunnu, centrum s jeho památkami, zahradami u Hofburgu nebo podél Dunaje.

Poznatek č.4

Tramvaje nikdy nestaví na křižovatce na červenou! Takže pokud přecházíte přes přechod a auta stojí, můžete si být jisti že tramvaj pojede klidně dál, tudíž musíte být neustrále ve střehu. Tramvaje tu jezdí stařičké, staré ale i supermoderní.

A nejsou tu skoro žádní psi! Samozřejmě věc která mi jako pejskaři padla hned do oka. Potkali jsme jich jen minimálně. Ostatně Rakousko je na počet psů velmi skoupé. Je jich tu totiž nejmíň v celé Evropě.