Říká se že něco zlého je pro něco dobrého....
asi ano, protože když jsem vloni na podzim šla na Petřín a neuložily se mi fotky vil na Hřebenkách,
říkala jsem si že je dám ještě jednou a pořádně. A tak jsem se do toho dala....mám moc ráda krásné prvorepublikové vily,
protože mají určité kouzlo a hlavně je na nich vidět ona poctivá práce tehdejších stavařů. Některé ač třeba sto let staré vypadají jak moderní stavby, jiné zase jak anglická sídla. O některých jsem se snažila najít na netu nějaké detaily, ale bohužel jsem neuspěla ač to jsou vily hodně netradiční a zajímavé....ovšem co je povětšinou spojuje je jedna věc. Většina z nich je totiž ve více či méně dezolátním stavu, nebo je vidět že se v nich bydlí třeba jen v jednom bytě. Pár jich je renovovaných a zatím na své obyvatele čekají. A já doufám že ty ostatní nedopadnou jako jedna o které se chystám napsat zvlášť a která neodmyslitelně patřila k mému dětství, dospívání i k dobám kdy jsem už dávno bydlela jinde.
Moc bych jim to pro jejich krásu přála....
Tahle vila měla narozdíl od své sesterské velké štěstí, že si ji vybral socialistický establishment jako "svou" vilu a bydleli zde ministři a jiní pohlaváři. Počínaje generálem Čepičkou, dostala tak přezdívku Čepičkovka, až po ministra zahraničí Chňoupka. Jeho dcera byla jednou z mnoha mých VIP spolužáků....ale každý holt máme nějaké ty "zvláštní" spolužáky. Ať umělce, vědce, ministry nebo vrahy....Dnes jí vlastní nějaký milionář a zřejmě je používaná jen jako vedlejší sídlo, protože ten chlapík co je vidět na balkonku tam vymetal hromady spadaného listí které by tam nebylo pokud by byla trvale obývaná.
Ten krásný dub je uznán památným stromem...
.....nicméně i ten buk by si to označení zasloužil
Že tyhle dvě stavby k sobě patří a jsou od stejného stavitele je jasné na první pohled. Nejen že je spojuje stejně vypadající plot, ale i architektonické úpravy....když jsem si jí fotila, zastavil se u mne jeden pán a ptal se v kterých že to novinách bude ty fotky. Já mu opáčila že v žádných, ale že mám pro tyhle vily slabost a fotím si je pro svůj archív. Dali jsme se do řeči a jak jsme si tak povídali a povídali on mi říká Ale vám je tak kolem padesáti, že jo? To budete tak jako můj kluk....a jak jsem mu tak povídala v které vile kdo z mých spolužáků bydlel on na to Tak s tím nebo s tou můj kluk taky chodil do třídy. To už jsem začala větřit a tak se ptám jak že se jmenuje....no samozřejmě že to byl tatínek mého spolužáka s kterým jsem chodila od školky až do devítky na stejné vzdělávací ústavy....no jo....svět je malý....
Jen tahle má bohužel smůlu. Je celá prázdná a chátrá...
Pohled na svah Hřebenek
I tahle vilka je obývaná jen tak z třetiny....
......stejně jak tahle
.....a tahle? Ta už tu jednou byla, ale bez ní by to nebyly Hřebenka.....tady je ta devastace ještě markantnější. Jak já jí měla ráda a chtěla taky bydlet ve věži...to ostatně se dá říct i o té předchozí....
I tahle patří k těm co si zřejmě vytáhly Černého Petra a mají minimum obyvatel....
.....to tyhle už jsou na tom líp. Buď jsou rekonstruovány nebo své obyvatele neztratily
Tahle kráska si dokonce zahrála i v televizi. V seriálu O zvířatech a lidech....
Pár detaílíků...
Tato polovina také na své nové obyvatele čeká
Ale nejsou tu jen ty staré....staví se tu i nově. Já mám moderní architekturu vcelku ráda a takovou vilu bych si dala klíďo říct. Jenže.....nelíbí se mi to umístění mezi tím staroanglickým zůsobem ostatních vil...
.....většina jejich sousedek vypadá totiž takhle.A jedna padla aby se tahle moderní vystavěla. I v téhle bydlel jeden z mých spolužáků i když o třídu výš. Shodou okolností si vzal mou spolužačku s učňáku...
Tolik jen zlomek z krásných staveb které v téhle části kde jsem vyrůstala stojí....
