A zas trochu květinek...

Další a další květinky paničce rozkvétají na záhonech a pnou se buď po zábradlí terasy anebo po staré švestce. Některé těmi horky odkvetou tak rychle, že je ani nestačí panička vyfotit, ale některé se drží déle a dělají parádu a pastvu pro oči i včely.

Jedny s těch déle kvetoucích jsou nenáročné ale pěkné denivky. Jejich jméno napovídá, že každý květ má jen jeden den života, ale na stonku je jich víc a tak vlastně neustále rozkvétají neúnavně skoro celý červenec a srpen. Další ozdobou jsou smetanově bílé svíce juky, jemně vonící po citronu. Po švestce se pne růžová drobnokvětá růže, ale její květy tvoří malé vonné kaskády. A dalším pnoucím kouskem je rozkvétající klematis, ještě není v plné nádheře, ale i tak je se na co dívat.

Jak to bylo za horka...

Za o něch horkých dnů nám bylo nedobře. Nechtělo se nám ani hýbat, ani jíst. Většinu dne jsme prospali kde se komu nejvíc líbilo.

Bak u paničky v posteli, Elvis na mojí kleci anebo v krabici, Matylda v pelíšku, Megina na věži, Jutýsek v obýváku na koberci a já buď na zvířecí pohovce anebo v obýváku přitulený k Bakovi.

Ale nejlíp nám bylo pod stolem v kuchyni na dlaždicích, ty pěkně chladily.

Taky se mě pokoušeli ochlazovat s nima v bazénu, ale tuhle zábavu jsem bojkotoval, rozhodl jsem se , že nebudu plavat. A taky jsem to dodržel, neplaval jsem, rovnou jsem šel ke dnu!

Ještě to zkusili dvakrát, ale vždycky ze stejným výsledkem. Pak už to vzdali a já měl klid. A nějaký řečičky o tom, že je to pro mě jen dobrý, tak ty jsem nebral ale vůbec vážně ...

Ještě že už je zas příjemné, snesitelnější počasí.Snad už taková vedra nebudou!!!

Taky něco znašich luhů a hájů...

Když jsme chodili na procházky na chatě, vyrazili jsme i tady do domácích lesů. Tentokrát jsme ale nešli s paničkou sami, šli s námi i Bak a Ondra s Luckou.

To bylo běhání, to bylo čuchání, vždyť už jsem tady nebyl na procházce ani nepamatuju!!!

bylo krásně teplo, sluníčko svítilo jak o závod a tak jsme se pomalu začali nořit do stínu lesa.

Jelikož bylo tak teplo, stavili jsme se před "náročným" výstupem do kopce na "jedno" pivko v lesní restauraci Na hrázi. I když správnější by byl název Nad hrází. Je opravdu nad hrází malé přehrady na lesním potoce, mezi dvěma kopci. Je to už druhá, opravená varianta, protože ta první se v šedesátých letech při povodní protrhla.

Její břehy ovšem také prodělali před dvěma lety facelifting, když po ohromné vichřici vzal za své les na celém jednom břehu. Naštěstí hospoda zůstala ušetřena jakékoliv katastrofy a tak se panička aspol. mohl osvěžit a vyrazit

Když jsme vyběhli(já a Bak), vyšli (mládež) a vyfuněli(panička) do kopce nad restaurací, prošli jsme školkou nově vysázených stromků, jejichž předchůdci padli za oběť oné vichřice, narazili jsme na krásné exempláře Náprstníků, které začínaly rozkvétat. Jeden byl sice jako nějaký zločinec za mříží, ale spíš to pro něj byla výhoda, byl alespoň uchráněn před nenechavci, kteří by si jej chtěli utrhnout do vázy. Takhle ač za mříží, přece jen dělal hodně parády. Jeho o něco skromnější kamarád opodál se asi styděl a červenal při pohledu na pyšnou krásu svého bílého kolegy.

Po pár kilometrech smíšeným a bukovým lesem jsme došli do části zvané Doly. Opravdu tady kdysi byly malé doly a to na grafit. Zůstaly po nich v lese vstupy do jeskyň, které jsou ovšem zatarasené tak, aby se do nich nedalo vlézt.

Krásnou a nezbytnou součástí zdejších lesů jsou potoky, malá jezírka a studánky s vynikající vodou

Na naší cestě jsou studánky celkem tři. Tato byla za pomoci Lesů ČR a ochranářů přírody zrenovovaná, prameniště obloženo žulovými kameny a postavená krytá lavička s ohništěm a pamětní knihou. Zapomněl jsem se zmínit, že tato část je součástí desetikilometrové naučné stezky, vedoucí krásným údolím podél lesního potoka a z konečným tříkilometrovým stoupáním na vrchol tzv.Třebovských stěn. Studánka nese jméno Bukovka podle dvou ohromných buků nad ní.

Ještě jednou pohled na lesní jezírko, tentokrát již z cesty vedoucí kolem něj. Teď už nevypadá nijak nebezpečně, protože při vytyčování naučné stezky byli stromy a keře okolo něj vykáceny. Ale právě před vykácením to bylo tajemné "černé" jezírko, které vyvolávalo představy bludných světlíšek a tancujících rusalek.

Lavicovitě poskládané kameny na březích tůní nejsou dílem lidské ruky, ale matky přírody. A v křišťálově čisté vodě se daří výborně pstruhům duhovým, či potočním.

Já jako vždy neodolal a v první bahnité louži se dosyta vyválel

Dvě životní etapy stromů, v té první pomalu umírá a vytváří alespoň zajímavou spleť větví. V té druhé se dělí o místo na slunci malý smrk v kořenech olše na břehu u pramene jedné ze studánek. Za jak dlouho se asi ukáže kdo byl v tomto tichém, ale urputném souboji úspěšnější?

Doma to taky kvete.

Jak začne čas na květy

růží, jako první začnou kvést odrůdy botanické, či polodivoké.

Jednou z nejhezčích dominant zahrady v této době je skoro čtyřmetrový exemplář růže mnohokvěté. Pne se po staré švestce a vůni šíří kolem dokola. A navíc je i pastvou pro včelky, a tak se ozývá bzučení ze všech stran. Na podzim jsou pak ozdobou malinké hrozínky šípků.

Dalšm voňavým keřem je růže svraskalá. Tvoří neprostupné keře s tisíci drobounkými

trny, které jsou velmi nepříjemné.

Růžím vůní konkurují keře pivoněk, jejíchž květy se podobají velikým růžovým nebo bílým koulím.

Jen jedna odrůda svými květy spíš připomíná leknín.

Modrofialovou zastupují květy kakostů, na pozadí keře růže svraskalé.

A poslední dominantou je vedle terasy u domu rostoucí bezinka, obsypaná stovkami květů. Jen to množství mšic, které obalují mladé výhony jsou skvrnou na kráse keře