Taky něco znašich luhů a hájů...

Když jsme chodili na procházky na chatě, vyrazili jsme i tady do domácích lesů. Tentokrát jsme ale nešli s paničkou sami, šli s námi i Bak a Ondra s Luckou.

To bylo běhání, to bylo čuchání, vždyť už jsem tady nebyl na procházce ani nepamatuju!!!

bylo krásně teplo, sluníčko svítilo jak o závod a tak jsme se pomalu začali nořit do stínu lesa.

Jelikož bylo tak teplo, stavili jsme se před "náročným" výstupem do kopce na "jedno" pivko v lesní restauraci Na hrázi. I když správnější by byl název Nad hrází. Je opravdu nad hrází malé přehrady na lesním potoce, mezi dvěma kopci. Je to už druhá, opravená varianta, protože ta první se v šedesátých letech při povodní protrhla.

Její břehy ovšem také prodělali před dvěma lety facelifting, když po ohromné vichřici vzal za své les na celém jednom břehu. Naštěstí hospoda zůstala ušetřena jakékoliv katastrofy a tak se panička aspol. mohl osvěžit a vyrazit

Když jsme vyběhli(já a Bak), vyšli (mládež) a vyfuněli(panička) do kopce nad restaurací, prošli jsme školkou nově vysázených stromků, jejichž předchůdci padli za oběť oné vichřice, narazili jsme na krásné exempláře Náprstníků, které začínaly rozkvétat. Jeden byl sice jako nějaký zločinec za mříží, ale spíš to pro něj byla výhoda, byl alespoň uchráněn před nenechavci, kteří by si jej chtěli utrhnout do vázy. Takhle ač za mříží, přece jen dělal hodně parády. Jeho o něco skromnější kamarád opodál se asi styděl a červenal při pohledu na pyšnou krásu svého bílého kolegy.

Po pár kilometrech smíšeným a bukovým lesem jsme došli do části zvané Doly. Opravdu tady kdysi byly malé doly a to na grafit. Zůstaly po nich v lese vstupy do jeskyň, které jsou ovšem zatarasené tak, aby se do nich nedalo vlézt.

Krásnou a nezbytnou součástí zdejších lesů jsou potoky, malá jezírka a studánky s vynikající vodou

Na naší cestě jsou studánky celkem tři. Tato byla za pomoci Lesů ČR a ochranářů přírody zrenovovaná, prameniště obloženo žulovými kameny a postavená krytá lavička s ohništěm a pamětní knihou. Zapomněl jsem se zmínit, že tato část je součástí desetikilometrové naučné stezky, vedoucí krásným údolím podél lesního potoka a z konečným tříkilometrovým stoupáním na vrchol tzv.Třebovských stěn. Studánka nese jméno Bukovka podle dvou ohromných buků nad ní.

Ještě jednou pohled na lesní jezírko, tentokrát již z cesty vedoucí kolem něj. Teď už nevypadá nijak nebezpečně, protože při vytyčování naučné stezky byli stromy a keře okolo něj vykáceny. Ale právě před vykácením to bylo tajemné "černé" jezírko, které vyvolávalo představy bludných světlíšek a tancujících rusalek.

Lavicovitě poskládané kameny na březích tůní nejsou dílem lidské ruky, ale matky přírody. A v křišťálově čisté vodě se daří výborně pstruhům duhovým, či potočním.

Já jako vždy neodolal a v první bahnité louži se dosyta vyválel

Dvě životní etapy stromů, v té první pomalu umírá a vytváří alespoň zajímavou spleť větví. V té druhé se dělí o místo na slunci malý smrk v kořenech olše na břehu u pramene jedné ze studánek. Za jak dlouho se asi ukáže kdo byl v tomto tichém, ale urputném souboji úspěšnější?