Konečně sluníčko!

Tak konečně vysvitlo po týdnech dešťů sluníčko,

a není zima.Máme s toho s paničkou a ostatními velkou radost. Doufáme s Bakem a Matyldou, že

už konečně zas vyrazíme do lesa na pořádnou procházku! Panička se už taky může procházet, protože jí už sundali takovou divnou umělohmotnou podkolenku, která tedy mimochodem byla na přitulení pěkně škrabavá a nepříjemná.Lítám po zahradě a válím se v nezvykle vysoké trávě, protože jak všichni říkali, je to jediná věc spolu s plevelem která roste pořád!I když je zima, jako byla teď.Ale dlouho ta tráva nebude,protože kamarád Ondra vytáhnul dneska takovou divnou a hlučnou věc, která tu krásnou,hebkou a mokrou trávu požírá.

Pomalu se začínáme s paničkou připravovat na výstavu v Klatovech, já už jsem zase vyčesáván, načesáván, a jinaké věci se mnou dělají, a pořád jen vzdychají jak už jsem zarostlý. Ale to mne nechává v klidu, hlavně že se zase setkám s oběma tátama, a některými jinými psími kamarády.

Škoda, že tam nebude máma, s tou nám to spolu moc sluší.

S mamkou nám to moc sluší

Ale vypadá to, že na podzim vyrazíme na výstavu všichni tři společně, to bude žůžo, ukážem všem, jak nám to jde!

A v tomhle psím počasí trocha jarní poezie ...

Trocha jarní poezie na zahradě ....

Tak doufejme, že se to jaro vrátí zase zpátky, bez nějakých velkých škod!

Chata aneb cesta tam a zase zpátky....

Čas od času nastane situace,

kdy je nutné jet do Prahy,

ať už na výstavu, anebo kvůli panečkově práci.

V tom případě je mým druhým domovem paniččina chata. Leží mezi dosud ne moc zdevastovanými a i ne zas tak moc frekventovanými brdskými lesy, kousek od známého městečka Mníšek pod Brdy.

Líbí se mi tu, protože tady mám velkou(a to nejen velikostí) psí kamarádku, slečnu Bellu. Je to moc milý pes, ač na to zrovna nevypadá, protože je to kříženec pittbula a bordeuxské dogy. A i když vypadá hodně zle, je to moc milá a kamarádská slečna. Je hned vedle od sousedů, tak jsme hodně spolu. A to pak lítáme po zahradě, válíme se v trávě, a pokud je mokrá tak tím líp, to jsme oba pěkně urousaní a vypadáme jak útulkáři.

Když jsme se seznamovali, byl jsem ještě malé štěně, a dost jsem se i bál, ale brzy jsem zjistil, že není proč. Sice na mne čas od času vycení zuby, ale já vím, že to zas není tak zlé. No a když jí už moc zlobím, tak se sebere a uteče k dalším sousedům. Než jsem si v plotě našel díru, kterou můžu utíkat za ní, tak jsem vždycky smutně seděl a volal jí zpátky.

Teď už těch děr v plotě je habaděj, tak si můžu na návštěvy i já.

Seznamování s Belkou

Už se známe,ne?

Belinka

Ještě také tady je z druhé strany další pejsek, ten je tedy o hodně menší, protože to je jorkšír. Ale s tím si nemůžu hrát, protože tam žádná díra v plotě není, a tak mu nezbývá nic jiného, než koukat jak mi s Belkou řádíme po zahradě.

Dick

Moc rád chodím s paničkou a pánečkem do lesa na procházky. Je tam moc hezky, zvlášť v létě to tam krásně voní a tak pěkně bzučí.Jen se mi moc nelíbilo na jednom místě, chodili se tam škrabat ke stromu divočáci a tak divně to tam smrdělo, že jsem se raději hned otočil a pádil od tamtud pryč. Panička s pánečkem se taky pořád koukají po zemi a co chvíli se z vítězným pokřikem vrhnou na kolena a začnou ze země dobývat takové zvláštní útvary. Prý hřiby, nevím, mě to nic neříká a ani mi to nějak zvlášť nevoní. Za to oni se nad nimi rozplývají a plánují jak si je upraví k jídlu. Zas nic pro mě!

Letní krása Brdských lesů

Ještě jednou Brdy

No a když se dostatečně vylítám a dostatečně se naplní košík houbami, jde se zpátky. Většinou jsem tak unavený, že zalezu pod postel, kde se mi mimochodem moc líbí a kde mám pěkně velké místo na válení, a usnu. Pak se mi zdá o tom jak honím zajíce a srny a....a když se vzbudím mám hlad jak vlk a když jo začnu vyvádět, tak dostanu misku z granulkama. Tu vyluxuju cobydup, a pak zas hurá na postel, zachrout se a spát, a spát.

Mňam,to bylo dobrý!

A když pak napadne v zimě sníh, a mrzne, vypadá to okolo chaty jako v pohádce o Mrazíkovi!

Mrazík a jeho berla mrazilka v akci

Má zvířecí smečka ...

Do mého světa patří i smečka zvířecí.Ta je docela velká, a různorodá. Dva psi, tři kočky a pár papoušků.

Se všemi vycházím dobře, a navzájem se akceptujem. I když někdy sice na sebe zavrčíme, či zuby vyceníme, vždycky se ale všechno zas urovná. Anebo nás srovná buď někdo s dětí, či panička nebo páneček.

V současné době jsou doma tři kočiny, kromě Jutýska to jsou nalezenci, které někdo vyhodil a panička se jich ujala.Jednu dobu, to ale já ještě nepamatuju,jich bylo pět, to podle toho kdo nový přišel a kdo umřel.

Oskar/Garfield

Já už znám jen Majdu(Meggie), Jutýska(U2), Elvise a nakrátko jsem znal i Oskara(Garfielda).

Jediný z nich Jutýsek je stejně jak já "von", tedy kočka s rodokmenem a pochází z Pardubic. Je to kočičák zvláštní povahy, trochu pošuk a trochu víc bázlivec. Ale spolu si rozumíme dobře. Na to, že ješte není úplně dospělý, už je větší jak já, a měl by ještě o něco přirůst.

Jutýsek/U2

Patří do rodiny Mainských mývalích koček, což jsou společně s norskou lesní a sibiřskou kočkou vůbec největší miciny. Celkovou délku mohou mít až metr, a vážit mohou od osmi do deseti někdy i jedenácti kilo.O nás se v atlase píše jako o "nejsladších" teriérech, a o nich jako o "dobromyslných obřích".

I když by ho jeho rodokmen opravňoval k vystavování, má od výstav na rozdíl ode mne pokoj. A tak si užívá klídku.

Elvis

Elviska našla panička Lucka na Aukru, nabízela ho tam jedna hodná paní, která ho našla přivázaného u stromu ve Šternberku. Je to křížená micka domácí s Mainskou mývalí. Hned se všem líbil a vyplnil alespoň mezeru po kočičákovi který krátce před tím umřel. Je to tzv.poletuch, protože je hned tady, hned zas tam a rád všechno pozoruje.

Maggie

Majda přišla sama k nám na zahradu, když se před tím pár dnů potulovala kolem. Je to taková prskavka, která si ani za těch šest let moc neosvojila mazlení. Není ani divu, musela si užít spoustu nepříjemností, protože když se jí panička ujala, neuměla krmení ani kousat. Nejdřív se jí muselo mixovat a pak si postupně zvykala na větší kousky. A první dny se i bála spát. Jako následek toho všeho jí zůstal pozastavený vzrůst, takže i jako šestiletá kočinka, má pořád velikost odrostlejšího kotěte, s tímto vražedným pohledem.

Takhle pospolu umíme s kočinama spát

Takhle se rád tulím k ostatním

A takhle si hovím s Mátou

Dalším nezanedbatelným členem smečky je papoušek Oskar. Rodem papoušek šedý, žako konžský.

A hlavně je taky nepřeslechnutelný, jeho provolávání, chechtání, štěkání a jiné zvuky jsou slyšet daleko široko. Někdy to vypadá jak když máme doma blázna. Panička ho dostala k narozeninám a od té doby se opravdu nenudí nikdo.

Sice dokáže i velice citelně štípnout do prstu, a to i do krve(pár jizev už má celá lidská smečka), ale jeho vylomeniny to vyváží.Na mě pokřikuje a pohvizduje pořád, a i na ostatní psi volá jmény.

Jsem Oskáárr!

Jedna zdravotní rozcvička

Nazdárek,zdraví Oskárek!