Skelety ....

Následujících pár desítek (nebojte se, já je ještě proberu) fotek pochází právě z mých hokuspokusů s lightboxem. Fotila jsem květy, fotila jsem skelety různých rostlin které tu mám už delší dobu pro případ toho, že dojdou fotky v archívu a fotila jsem i peříčka, která se mi kde líbily a sebrala jsem je. Dnes se

tedy podíváme na skelety. Jinak jsem na to po dlouhé

době opět vytáhla heldu a mezikroužky 

Zelená ....

Poslední duhovou barvičkou je zelená. Tedy květů se nedočkáte, ale v přírodě je zelených věcí zajímavých pro mé oko dost a dost.

Většinou jsou všechny snímky z mých jarních a letních procházek po brdských lesích, a jen dvě nejnovější jsou z Dobřichovic a odsud.....

Modrá ...

Po fialové barvičce se dostáváme na duze k modré. Přiznávám, že v této barvě mi letos vévodila jedna z květin, a to Tibouchina. Letos se v kvetení hodně pochlapila a dokonce i můj muž okolo ní chodil a kochal se. Můžete jí znát také jako Fialkový stromek. Její velké ploché květy které rozkvétají ve vrcholových okolících mají neskutečnou barvu. Chvíli nádherně modrou, chvíli modrofialovou,

podle toho jak na ní svítí světlo. Takže taky v následujících

fotkách vede prim. A ještě jedna modrá kráska

mi letos kvetla.A to kalokvět. Ten je zas

pro změnu blankytně modrý ....

Fialová ....

Jako další duhová barvička tu je fialová. Tady musím říct mám snímků hodně. Když se tak na to dívám, je asi nejčastěji zastoupenou barvou květů v přírodě, ale i u mě na zahradě. A to jsem tedy nijak barevnost neplánovala. Prostě se to tak vyvrbilo.

A to mi přibylo letos několik nových zástupců

 této barvy. Jedna azalka, komule, čemeřice

a dřevitá japonská pivoňka ...

Červená ....

Červená, ať už žhavá, nebo tlumená hraje prim v mnoha zahradách. Samozřejmě že nejvíc jí najdeme u růží. Vždyť rudá růže je tím nej nej symbolem vášnivé lásky. Ale podle mne, nejvíc odstínů červené najdeme kupodivu u jiné květiny. A to fuchsie... ta má ať už v okvětních plátcích nebo sukýnce spoustu červených odstínů, a existují odrůdy s květy celými červenými. A co teprve Mandevilla!

Její letošní prodávané odstíny jsou temně rudé a jak ze sametu.

Pár fotek, kde prim hraje červená se mi podařilo

opět nastřádat ....

Růžová ....

A pokračujeme v dalších duhovkách. Dnes to bude o pár květinkách v různých odstínech růžové. Jsou to květinky zahradní ale i z přírody. A budou opět z rozličných koutů. Jak od nás, tak i ze zahraničních výletů....

Žlutá ....

Další barvou na květinové duze je dnešní žlutá. Optimistická a hřejivá. I když dneska svítí i sluníčko (tedy občas) a o trochu se 

oproti včerejšku oteplilo, stejně to není už ono. A tak si myslím

že trochu tepla, alespoň té žluté barvy

 vůbec není k zahození ....

Bíle ....

Po několikadenní nepřítomnosti, kdy jsem na chatě absolvovala dva podzimní výlety a užila si tak krásných slunných, i když dost chladných dnů které prodloužený víkend nabídl, se opět dostávám k novému článku. Přestože jsem nafotila dost jiných fotek, abych dodržela alespoň trochu časovou posloupnost ty ještě chvíli počkají. Navíc je musím trochu porozdělit do různých kapitol a možná i trochu jim dát jinou podobu. Jinak by jich bylo v článcích docela dost. Takže po několika cestovních článcích z výletu do Němec, se podíváme do přírody a na květy. Opět jsou to výběry z různých míst a opět jsou rozdělené podle barev. Takže dnes

nás čeká barva bílá. Je chladivá, což zrovna v

těchto hodně chladných dnech není asi zrovna 

to pravé ořechové, ale co už ....

Italská zahrada ....

Poslední se zahrad zámku Nové Hrady, kam se podíváme je Italská zahrada. Je druhou největší a zabírá celý svah od silnice k zámku. Leží sice tak trochu "bokem" od hlavního areálu ale zas je z ní pěkný rozhled na celou plochu kterou zabírá. A je na ní parádní vodní kaskáda která skýtá pro fotografování mnoho možností.

je celá lemovaná levandulí takže když jste v sezóně kvetení, ještě požitek zrakový doplňuje požitek čichový. Ostatně i záhony ve středním patře zahrady jsou taktéž lemované levandulí. 

Tak jak to ve správné italské zahradě

má být ...

Další pohledy do zámeckých zahrad ...

Pokračujeme v procházení zámeckými zahradami zámku
Nové Hrady. Minule jsme skončili v zahradě Parkánové, dnes to vezmeme letem světem zahradou Zelinářskou a nahlédneme do zahrady Bílé. Kvůli velkému množství lidí jsem spíš fotila

květiny, protože tam se to tak neprojevilo...

Než - li se dostanu k dnešnímu článku, mám prosbu pro ty

z vás, kdo tady z bloggeru chodíte ke mě jako noví čtenáři.

Kolegyně z bývalého blogového světa moc prosí o spolupráci

na jednom školním projektu jejího syna. Jedná se o vyplnění

krátkého dotazníku. Je anonymní a navíc díky všem novým

předpisům EU i bezpečný. Takže kdo by chtěl pomoci jednomu

školákovi, může na tomto odkazu

 http://formularpsychika.wz.cz.

Díky moc ....

Východočeské Versailles ....

..... to je zámek  v obci Nové Hrady. Ta leží mezi Litomyšlí

a Vysokým Mýtem. Rokokový zámek nechal v letech 1774 - 1777

vystavět hrabě Jean Antoine Harbuval de Chamaré. Architektem

byl tyrolský Josef Jäger a zámek vystavěl po vzoru francouzských

rokokových letních sídel. Základní podobu zámku navrhl a osobně

řídil stavu sám hrabě de Chamaré. Zámek okamžitě po dostavbě

dostal přezdívky " České Versailles " nebo také  " Malý

Schönbrunn ". 

Zámek vznikal ve svahu pod původním starým zámkem, který se 

postupně od 15. století přestavoval a na jehož místě stával gotický

hrad. Materiál z obou staveb se použil při výstavbě nového zámku.

V roce 1779 přibyl ke stavbám pozdně barokní špýchar. Budovu zámku obklopuje rokokový ornamentální areál a několik různých

zahrad. V letech 1936 -39 nechal zámek opravovat majitel Cyril

Bartoň z Dobenína, ale po konfiskaci poslednímu majiteli textilnímu továrníkovi Josefu Bartoňovi z Nového Města nad Metují už jen chátral. Po roce 1989 byl v restituci navrácen jeho potomkům od kterých jej koupili manželé Kučerovi z Prahy.

Ti vdechli a stále se snaží vdechnou zámku novou duši a nutno

podotknout že se jim to velmi daří. A to vše bez jakékoli státní

podpory či dotací. Naleznete zde muzeum klobouků, v budově

špýcharu muzeum cyklistiky, farmu pro chov jelenů a daňků, stáje s koňmi .... pořádají se zde různé společenské události, svatby,

kulturní akce. 

Sám ....

Dnešní článek, mimochodem první psaný zde na nové

adrese, má jednoho jmenovatele. Protagonista snímku

je většinou tak nějak sám. Někdy úplně, ale někdy i

mezi všemi. Tenhle pocit znám sama moc dobře, a mám

ho dost často. Obzvlášť s foťákem v ruce, ten mne nějak

schová před všemi, jsem s ním sama i uprostřed přelidněného

Karlova mostu. Ale kolikrát jsem takový pocit měla ale

i mezi svými nejbližšími doma. To už není tak příjemný

pocit jako s tím foťákem .....

Vodopád Königsbachfall ...

Je krásný, je vysoký a ledový... pokud jste na Instagramu, můžete zde vidět

spousty fotek koupajících se lepých dívek v tůních s průzračnou vodou, a shlížejících

při tom z okraje tůně dolů na jezero Königsee. Tohle jde ovšem udělat jen v nejteplejších

dnech a stejně tam vydržíte jen chvíli. Není divu, protože potok Königsbach pramení

v pohoří Hagengebirge ve výšce 1600 m. Je to tedy druhý nejvyšší vodopád v Německu.

Jeho vyšší bratříček je vlastně nedaleko, jedná se o vodopád nad jezerem Obersee. To

leží za poloostrovem St. Bartholomä. Jde vlastně o konec jezera Königsee, který přehradila

skalní moréna. Z přístaviště jezdí lodi do Saletu a odtud už je to nějakých 10 -15 minut

k tomuto jezeru. To je také věc, která mne tak trochu láká k návratu, místo toulek po

poloostrově si ještě zajet k tomuto jezeru....

Navíc mne mrzí, že stejně tak jako lodi staví u stěny ozvěny, nezastaví tady před vodopádem

protože to je nádherná podívaná na majestátní vodopád. Proto i focení je trochu horší

i když se zdá že loď pluje pomalu, přece jen k tomuto účelu to je dost rychlé. Aby jste 

udělali pěkný záběr, je potřeba stát v otevřených dveřích, což za deště není možné.

A v plně obsazené si ani moc nejde okno otevřít a klečet a fotit. Já se snažila jak to šlo,

naštěstí jedna maminka otevřela okno, jenže zase mi tam neustále strkala hlavu buď ona

nebo její dítka. Asi se vám fotky budou zdát stejné, jen s malými odchylkami pohledu.

Blbec jsem si totiž nepřehodila objektiv na ten s větším ohniskem a tak jsem se snažila 

co to šlo, aby aspoň nějaké fotky byly trochu ke koukání.

Na ostrově ....

Dneska se podíváme na pár momentek z poloostrova St. Bartholomä. Opět 

se rozpršelo, a tentokrát opravdu dost, a tak moc nálady na procházení se

a objevování zajímavých míst už vážně nebylo. Po celém víc či míň propršeném

dni už jsem toho měla vážně plné zuby. Jenže co s časem který zbýval do odjezdu

lodi zpět.... na nějaký velký dlabanec jsem už neměla peníze, už jsem ani

neměla chuť na další pivo, takže jsem si koupila vynikající obří slaninový

preclík a užďubujíc kousky jsem bloumala po okolí.

Za sluníčka by to nebyl žádný problém tu ztrávit ty dvě hodiny, a bylo by to určitě

málo, ale takhle .... tak jsem se vydala podél břehu jezera k nejbližsímu lesu tam

se obrátila a šla zoět do přístavu. Tady jsem narazila na pár lidí z autobusu, kteří

už se také houfovali k odjezdu lodi a tak jsme si šli stoupnout do fronty na loď

s tím, že v autobusu se bude stokrát líp čekat na odjezd.

Vzhledem k množství lidí, času který plavba zabere a ještě cestě k autobusu jsme

nakonec zas tak brzy nedorazili a ještě jsme museli čekat na průvodce, který

nám paradoxně neustále připomínal abychom si hlídali čas návratu a sám stále chyběl.

Nakonec dorazil a povyprávěl že chytnul na zpáteční plavbě kapitána který se

zaučoval, takže s ním absolvoval cestu zpět, tam a zase zpět ....