Od tvoření ručního jsem si dala opravdu dlouhou přestávku. Ne že by nebyla inspirace
ale nebaví mne dělat věci do šuplíku. Jsem ráda když můžou někomu udělat radost
a ne aby mi strašily doma. Co se týče tvoření pro Bobuli, na které jsem se tak těšila
to už dávno převálcovaly asijské E - shopy s cenami tak nízkými a věcmi tak krásnými
že za cenu celé věci já koupím pomalu jen nitě a knoflíky. Anebo bazárky s dětským
oblečením.
Takže když jsem v únoru začala dávat dohromady dandičí slet, bylo jasné že konečně
využiju jeden z obdobných e-shopů na kterém prodávají stuhy v barvách tartanů různých
klanů. A jelikož dandičí klan má svůj vlastní tartan, který zdědil po Siru Walteru Scottovi
potřebovala jsem najít stuhy ve stejné barevnosti. Ten odkaz na ten shop mi poslala
jedna šikulka - tvořilka a tak jsem tam materiál objednala. Času bylo dost a tak delší
doba dodání ani nevadila. Jak víte, ze setkání nakonec sešlo a tak mám na příští alespoň
hotovo.
Další věcí kterou jsem tvořila byla kytička pro Bobuli k prvním narozeninám.Protože
jsem jí chtěla s kytičkou fotit, bylo mi jasné že pravou by hned oškubala, tak jsem
sáhla do svých zásob pěnových růží a vytvořila jí kytičku trošku trvanlivější. Vlastně
s nekonečnou trvanlivostí. Takže si jí bude moct dát do pokojíčku a mít takovou
památku na své první narozeniny, která jí zůstane natrvalo ...
Dandičí rozetky. Chtěla jsem je udělat úplně jinak, ale nemohla jsem najít
nikde návod. Tak jsem je tvořila tak nějak podle svého. Až když už byly hotové
dostala jsem od jedné polské dandíkářky, která rozetky na výstavy dělá skvělý
fotonávod jak je dělá. Ona totiž pro změnu obdivuje ty moje a chtěla by se je
taky naučit...
Každá má ve středu i dandičí hlavičku
Pak mne napadlo udělat i Dandie Rose. Vždyť jsem se jich nadělala na všechny
možné příležitosti, tak proč si jí neudělat pro sebe. Nakonec tahle růžička
skončila ze všech mých děl nejdál. Až v New Yorku....
No a tak jsem si hned udělala jinou, trochu jinou metodou
A teď ta kytička pro Bobuli. Nejen že jsem si vyhrála při tvorbě, a občas
se i pozlobila, protože jsem chtěla tu kytičku udělat do barev které u
dcery a potažmo u Bobule v pokojíčku vládnou. Tedy šedorůžovobílá
kombinace. Ale taky při jejím focení k sobě na stránky.
A jak už to bývá, člověk má jasnou představu jak co udělat
jenže skončí na tom, že prostě není materiál. V tomhle případě doplňkové
kvítky a listy kolem kytičky a šedé perličky na číslovku a dozdobení.A tak jsem
musela volit jinou variantu. Je fakt, že Bobče to bylo šumák a všem ostatním se
líbila kytička tak jak nakonec byla ...
A jelikož kytička byla v jemných barvách, pokusila jsem se jí nafotit ve stylu
Low Key fotek. Jak Bobuli slušela, uvidíte na fotkách k narozeninovému
článku.
