Foto Tour de Prag s Čerfem ... Josefov poprvé

V sobotu ráno jsem s velkou lítostí naposledy za sebou zamkla,

abych se přesunula za maminou do Prahy. Ale měla jsem také domluvenou

jednu menší fotoprocházku, na kterou jsem se dovolila vetřít do přízně k Čerfovi.

Od našeho setkání na jeho výstavě fotografií na zámku v Dobřichovicích už utekly

dva roky čtyři roky, ale já věděla, že se s tímhle nadmíru zajímavým blogerem a skvělým fotografem

ještě chci určitě setkat. Zkusila jsem se tedy optat, jestli by měl čas a náladu a když

na obě otázky odpověděl kladně, nic nebylo na překážku tomu vyrazit na místo setkání.

To bylo na Jungmannově náměstí a z něj jsme vyrazili Perlovou a Michalskou na Staré Město.

Já, ač jsem s prarodiči i rodiči procourala jako malá, ale pak i sama, Staré Město křížem

krážem, jedno místo jsme nevím proč, zcela vynechali. A tím je zbytek

starého Židovského města. A proto jsem poprosila, jestli bychom se neztočili tímhle směrem,

a tak se stalo, že já, rodilý Pražák, musela využít znalosti nepražáka, protože jsem absolutně

nevěděla kudy se tam dostat ...

Josefov, jak se správně tato část Prahy jmenuje, je všem známější jako Židovské město.

Nachází se v ohybu Vltavy obklopený Starým Městem. Jako židovská čtvrť je znám již od roku 1096.

Od roku 1215, kdy byla na IV. lateránském koncilu nařízená segregace Židů od křestanů

nabylo místo podobu židovského ghetta a jako takové bylo až do roku 1850, kdy došlo k jeho

asanaci a připojení ku Praze. Navíc dostalo své jméno po Josefu II. (Pro mne je velkou zajímavostí

že Josefov byl až do roku 1960 pátým pražským obvodem. Při přerozdělení obvodů v onom roce, rok před mým zrozením,

se pátým obvodem stal "můj" Smíchov, Košíře, Motol a další později připojené obce jako

Zbraslav, Radotín, Stodůlky apod.)

Nejen Židovské město, ale i spousty dalších krátkých starých uliček, jako třeba tahle, bylo pro mne

novinkou. A to jsem si myslela že mám Staré Město prošmejděné ....

Ozdoba fasády na jednom ze secesních domů. Mě oslovila

hlavně těmi rybími motivy, neb sama jsem Ryba.

Mariánský výjev

Nejstarší židovská fungující synagoga v Evropě, Staronová synagoga.

Podle pověstí má být na její půdě schovaná umělá bytost - Golem. Ukrýt ho tam měl jeho

tvůrce Jehuda Liwa Ben Becalel, zvaný rabi Löw

Věž radnice Židovského města, zajímavostí jsou dvoje hodiny. S klasickými

číslicemi a druhé, s hebrejskými

V Židovském městě se nacházejí tyto synagogy. Vysoká, Pinkasova, Maiselova, Španělská

Klausova a Staronová. Dalšími památkami jsou Židovský hřbitov, obřadní síň a radnice. Jsou to jediné památky

které zůstaly z původního ghetta.

Dobře utajené jezírko .....

Při cestě od autobusu na chatu, jsem zahlédla v lese něco,

co jsem tady nikdy nezahlédla. Jezírka! Dokonce dvě!!

Abych to vysvětlila. Máme chatu na jednom z hřebenů Brd a všechna voda

většinou stéká směrem dolů. Najít někdy po dešti v lese větší kaluž někde

jinde než ve vyjetých kolejích na cestě je opravdu zázrak. Nepamatuji si ani z

dětství že by se něco takového v lese vyskytovalo. Je pravda že jsou tam místa, kde když procházíte

cítíte úplně vůni vody, jakoby tam byl nějaký potůček, ale nikde nic. Jen ta vůně.

Jenže tentokrát opravdu musely být dešťové srážky

nepředstavitelně silné, když po nich v lese zůstala ta dvě jezírka. Ostatně mi to

potvrdila i nová sousedka, když říkala, že během chvíle měli ze zahrady jezero a docela vážně se báli,

že jim voda vtrhne i přes schody do chaty.

Když jsem fotila jezírko po cestě od zastávky při návratu z Dobříše,

zůstalo už jen jedno a z druhého byla jen rozblácená půda ...

Když jsem teď fotky nahrávala, zjistila jsem, že se mi přehráním do galerie

nějak rozsypaly a rozostřily. Při stažení z foťáku takhle nekvalitní nebyly... ale snad to jako

ilustrační fotky něčeho, co se hned tak neukáže stačí.

Opět nesmí chybět ....

.... návštěva v parku na zámku Dobříš. Po pondělním a úterním sekacím

maratonu, středečním rytí a večerním koncertě, jsem si řekla, že čvrtek bude trochu

oddechový. A vydala se opět klasicky do Dobříše. Měla jsem mimo jiné v úmyslu se podívat

krom do zámeckého parku,po nějakých letních botkách, jenže v neskutečném chaosu nařízení

které svátky smí být otevřeno a v které ne, bylo zavřeno všude.

Jenže právě taky díky tomu svátku bylo v parcích plno lidí a tak mě za chvíli přešla veškerá

nálada na focení. Kamkoli jsem namířila objektiv, mohla jsem si být jistá že mi tam někdo strčí

palici nebo se rovnou postaví do záběru. Ale zároveň jsem objevila i novou rozpracovanou úpravu a konečně

opravenou vyhlídku na Huťský rybník. Obešla jsem si své klasické olečko, pozdravila své

dva kamenné kamarády a raději se sbalila a z parku vysmahla. Sice jsem musela čekat

trochu déle na autobus, ale to už mi nevadilo. Tam se mi totiž nemotal nikdo pod nohy jak v tom parku ...

---

První z novinek, je tahle fontána s tou krásnou dřevěnou konstrukcí, která ji při průchodu

habrovým bludištěm, či jak nazvat ty různé sekce, krásně rámuje. Jen doufám, že z ní časem

poteče i voda. Trochu jsem si zahrála s filtry

Dvě branky, které se tu zcela nečekaně objevily. Jedna navádí právě k té kašně

a jestli i z druhé strany něco přibude, to se uvidí.

Kvůli průvodu návštěvníků, jsem si tenhle oblíbeý pohled ani řádně nemohla vyfotit. Tak

alespoň dělá kulisu té skulptuře

A dílo samotné

Rozárium. Tedy jeho část.

A druhá novinka. Konečně hotová vyhlídka. Když jsem jí obcházela zespoda, protože nahoře bylo

taky dost lidí, zjistila jsem že jsou v ní dvě místnosti jak dělané pro malou

kavárnu a cukrárnu a nahoře pěkne stolečky. Jsem zvědavá jaká bude v budoucnosti skutečná podoba

a k čemu se bude používat ...

Pohled na část Huťského rybníka z břehu ...

... a přiblížený ostrůvek tentokrát už z vyhlídky nad břehem

Takovéhle luxusní květinové sloupy mají na některých místech v Dobříši.

Těch surfínek je tam tolik, že až oči přecházejí. A jak krásně voní!

Vzala jsem si pro příští rok mustr a pokusím se o něco podobného. Tedy

i když v podstatně menším měřítku ....

Motýlí ...

Už delší dobu se mi nějak nezadařilo nafotit nějaké motýlky.

Ono je to vlastně skoro rok co jsem poslední nálož motýlých fotek nafotila ,

stejně jak tyhle, na chatě. Tentokrát jich bylo jen pár, ale pro změnu se mi podařil jeden dost zajímavý

úlovek tvora, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Když jsempo něm pátrala

na Googlu, psalo mi to, že je v ČR velmi vzácný. Tedy dříve tomu tak nebylo, ale

dnes jsou pozorovány jen jednotlivé nálezy.

---

Babočku admirála zná asi každý. její sametově černá křídla tvoří nádherný kontrast

k oranžovočerveným pruhům a bílým skvrnám

Soumračníků js vždy dostatek. Různých druhů. Toto je druh Soumračník čárečkovaný

Stejně tak, se v okolí Mníšku vyskytuje velké množství Okáčů bojínkových

Určit modráska mi už dělá opravdu problém. Zvlášť když se prostě potvora neustále točí

tak, aby z něj bylo vidět co nejméně.Já bych si tipla modráska čičorkového

A nyní ona vzácnost. Šla jsem už domů po mýtině, kam svítí hodně dlouho sluníčko

a najadnou okolo mne velmi hlasitě probzučelo něco, co vypadalo opravdu velmi zvláštně

a sedlo si to na pařez. Jak jsem na tu okřídlenou věc koukala, připadalo mi, že má dvě hlavy.

Pomalu jsem se tedy přibližovala s teleobjektivem abych ho zbytečně nevyplašila.

pak jsem zjistila, že to, co jsem považovala za hlavu, je kněžice zelená, kterou

to stvoření drželo v kusadlech. Zkusila jsem pár snímků z větší dálky a ještě se

snažila přiblížit o něco víc. Ale to už se moc nelíbilo a stvoření opět s hlasitým

vrčobzučením odletělo o kus dál. Snímek není moc kvalitní a tak ještě přidávám

z netu další, aby jste si mohli vidět jak opravdu vypadá...

Jedná se o jednoho z našich deseti nejdravějších hmyzáků a to o

Roupce sršňového (nejsem takový specialista, prostě sem gůglila a gůglia až jsem vygůglila)

ASILUS CRABRONIFORMIS. Je známý skoro z celé Evropy, vzácně jen v jižní Anglii a jižním Švédsku,

na východ je rozšířená až do jižního Ruska a na Blízký východ. Je znám i ze severní Afriky.

U nás býval také hojný, ale dnes jsou hlášeny jen jednotlivé nálezy.

Je to spojeno s tím, že se u nás přestalo s intenzivní pastvou hovězího dobytka na

přírodních pastvinách. To že jsem ho potkala tam kde jsem ho potkala připisuji

právě tomu, že pod lesem jsou právě pastviny kde jsou krávy po většinu roku venku.

Je velký zhruba 19 - 28 mm.

A teď opravdu kvalitní fotka

Luční ....

Když jsem si řekla, že už asi je toho obilí přeci jen dost,

vzala jsem to z pole rovnou do lesa. Na to, že jsem přijela jen pár dní

po mohutných deštích, které zasáhly okolí Prahy a velkou část okresu Praha - západ.

Jenže lesy byly suché stejně jako předchozí roky, a tak jakýkoli výskyt hub

byl nulový. Jen na jednom místě v lese jsem objevila dvě jezírka, která jsem

ještě v těchto místech a lesích nikdy co si pamatuji neviděla.

V lese jsem se napojila na mojí

obvyklou procházkovou trasu, a po ní došla na dosud nezastavěnou louku.

Bohužel na jejích posledních pár stovek metrů čtverečních, protože na zbytku už stojí

dosti rozsáhlý satelit. Mám zkušenost, že vždycky tady nafotím něco vcelku

zajímavého. Tentokrát to byly květy slézu, krásně nasvícené podvečerním

sluníčkem. A několik motýlkových fotek, ale ty budou v samostatném článku.

---

Poslední dvě jsem fotila před chatou. Kde se vzal, tu se vzal tenhle druh celíku.

A jelikož se mi tak líbil, dostal milost a při sekání jsem ho nechala na místě.

Opět byly v akci mezikroužky a starý objektiv

Polní ....

V pondělí kdy jsem dorazila na chatu, mne čekal hned po příjezdu

docela hektický program. Když jsem vešla do koupelny, zjistila jsem, že mám

v umyvadle totálně vysušené dvě myši, které se tam ovšem nejdřív utopily. Takže

jsem je musela odmáčet abych ho mohla následně vydesinfikovat. Po zapnutí elektriky

mi začal neskutečně bzučet jeden jistič, ale tak, že se klepala okna na verandě. Tudíž

jsem musela zjistit, který jistič na rozvodové desce se musí vypnout aby byl pokoj.

A při pohledu na zahradu mne jímala hrůza z té vysoké trávy.

Pro uklidnění jsem si dala nejdřív kávu a pak vyrazila se sekačkou do práce.

To že mne tahle práce bude pronásledovat celé dva dny jsem ovšem netušila.

Abych si odpočinula, vzala jsem si foťák a šla se projít. Hned za zatáčkou bylo pole

se zralým ječmenem a tak jsem do něj hned zabrousila vyzkoušet pár obrázků.

Pokračovala jsem dál lesem a na loučkách jsem nachytala i pár motýlků

a v lese jednu, jak jsem se teď při hledání názvu dozvěděla, vzácnost, která

se u nás v ČR vyskytuje opravdu jen výjímečně ...

---

Na první obrázky z třetího červencového dne se teď můžete

podívat.

Abych nebyla podezírána z toho, že nepoznám rozdíl mezi ječmenem

a žitem, jen podotýkám, že občas ho to žito přerůstalo. Nějak se jim smíchalo osivo.

Tu a tam jsem si pohrála při zpracování fotek s různými filtry

Našlo se i pár chrp. Ale bohužel žádný vlčí mák jako kontrapunkt.