Opět malý pelmel .....

Z předminulé procházky mi zase zbylo pár obrázků, které

se mi nikam moc nehodily a dneska tedy nadešel jejich čas. Přidala

jsem k nim i něco málo ze sobotní krátké procházky. Ona mělo určitou

návaznost na tu před tím. Podařilo se mi konečně nachytat a ulovit na přehradě ledňáčka,

ale než jsem stačila přezbrojit frnknul. Takže jsem si v sobotu řekla, je hezky, bafnu Bobeše

a půjdu zkusit své štěstí jestli se ledňáček třeba zas neobjeví. Neobjevil, ale objevil se

známý kterého jsem neviděla už hodně dlouho, a co bylo zajímavé, když jsem scházela

k přehradě zrovna na něj jsem si vzpomněla, že je hezky a tak že se při zpáteční

cestě stavím na místě, kde jsme se nejčastěji potkávali.... nějak mne ta

telepatie začíná děsit.

I přes větrné počasí posledních dní, se tu a tam na větvích ještě

nějaké zlato a bronz udrželo .....

....... o to víc ho bylo ale na zemi .....

Když jsem se plazila kolem téhle muchomůky, abych našla ten nejlepší úhel,

Bobeš si prostě vzpomněl, že už je utahanej a zrovna sem si sedne. Nedal se odbýt

a tak holt to dopadlo jak to dopadlo .....

..... ale nakonec si dal říct a šel čmuchat jinam ....

...... o kousek dál byla i tahle trojička .....

To si tak stojím se seťákem na aparátu na hrázi, a najednou slyším takové zvláštní štěbetání,

šup a modrý blesk před očima a už seděl na stromě přede mnou. Sotva jsem dýchala

a nehýbala se a čekala jak bude na mne reagovat. Seťák má minimální zoom, ale i

tak jsem to riskla. A samozřejmě z toho nic moc nebylo. Tak jsem opatrně položila fotobatoh na zem

a přezbrojila na teleobjektiv. Jenže potvora vlétnul dovnitř větví a vidět byl jen v odrazu

na vodě ......

Hledej ledňáčka

Ledňáček focený trochu jinak .... aneb z nouze ctnost

Tak tuhle už znáte

Protože moje cesta buď při cestě tam, nebo při návratu vede kolem sportovního areálu,

a zrovna se hrála pralesní liga pár obrázků jsem cvakla.....

P.S. Zrovna po nafocení téhle fotky Rybník (červení) vyfasoval takový docela blbý gól.

Tedy jak občas koukám na sportovní zprávy, dalo by se říct že byl přímo ukázkově

ligový . Brankář si vyběhl a míč ho přeskočil přímo do brány .....

Na závěr trochu poetiky

Jedenácté kolo a desáté vyhlášení .....

Dnes se tedy dozvíme kdo vyhrál minulé kolo

a kdo si tedy odnese pomyslný vavřínový věnec pro vítěze.

Tentokrát to bylo jen o jeden bod oproti minulým "drtivým" vítězstvím.

Možná proto, že jsem si vzpomněla s článkem na poslední chvíli

a nebyla tak dlouhá doba na to se s zúčastněnými stavbami víc sezámit.

A tak se na první příčce umístil

KOSTEL SV. ARCHANDĚLA MICHAELA V BRANNÉ

(Frypat, 4 body)

Druhý skončil DĚKANSKÝ CHRÁM V MOSTĚ od MartinaV.

Můj dnešní příspěvek patří relativně k novým úlovkům. Tedy vlastně i je, nepatří

k těm které jsem si nafotila vloni "do zásoby" protože vím, jak to s výlety někam jinam než do Prahy,

Mníšku, Dobříše či Litomky je. A tak když se mi náhodou poštěstí dostat se někam jinam, je to

pro mne svátek. Dnes vám chci představit kostel který patří k těm novějším, postaveným

v minulém století i když už má taky na hřbetě nějakých stojedenáct křížků.

Jedná se o

KOSTEL SV. MARKÉTY V KROUČOVÉ

oné zvláštní vsi s nezvyklým znakem, kde bydlí neteř. Stojí na návsi a moc o něm nikde

nenajdete psáno. Vlastně jen to nejnutnější. Kostel byl postaven v letech 1904 - 1905 na základech

jiného, staršího kostela stejného jména, ze 17. století který vznikl z původní zámecké kaple postupným

přistavováním. Když byl v roce 1904 bourán, našli se dvě jámy s ostatky mrtvých husitů z bitvy v roce 1434.

Postaven byl podle návrhu stavitele Františka Davida z Cítolib. Podobný kostel podle Davidova projektu stojí také v Radonicích nad Ohří. Kroučovská stavba je provedena z místního materiálu - opuky. Nad oltářem je socha sv. Markéty a vlevo visí její obraz z původního kostela. Kamenný oltář i kazatelna jsou údajně z jednoho kusu opuky. Zvláštností kostela je jeho neobvyklá orientace, průčelí věže i hlavní vchod směřují na východ k návsi, ačkoli by správně mělo na východ směřovat kněžiště. Otočení kostela si údajně prosadili místní obyvatelé, kteří se z návsi nechtěli dívat na jeho zadní stranu, ale zepředu na věž a hlavní vchod. Církev v této době již otočení kostelů povolovala.

A teď co jsem vyfotila já .....

Část památné lípy. Celá tu byla už v článku o našem výletu....

A taky část kostela, na kterou se nechtěli věřící dívat

Když jsem si včera postěžovala, že mi nejdou stáhnout s oficiálních obecných stránek fotky

interiéru kostela, dorazil mi od skorobrášky který zde mimochodem už pár desítek let žije

mejl s jeho pár fotečkami které nafotil při dni otevřených dveří.....

Naposledy .....

....... asi v letošním roce si dáme zářivé

podzimní fotky. Jak tu pár dní foukalo, spousty stromů

už je holých, a dnešní noční mrazík asi dokonal zkázu, a to co

přežilo spálil. Však už je vidět jak i bez větru se sypou listy dolů.

Pro mne to znamená jedno, vzít sekačku a projet na zahradě

místa kde je nejvíc listí abych se ho zbavila, protože jestli mi

na zahradě něco dělá na záda opravdu hodně zle, tak je

hrabání. Tak alespoň částečně se ho takhle zbavím.

Navíc mi nezabere na kompostu tolik místa.....

Při téhle procházce jsem si konečně pěkně a s velkou

chutí zabrouzdala ve vysokých vrstvách spadaného

listí, tak jak to vždycky hrozně ráda dělávám v Praze

když chodím po Petříně, nebo po chodnících pod stromy.

Dlužno dodat, že i moje dcera tohle nějak podědila a

nevynechá jedinou hromadu aby se alespoň okrajem neprošla

---