Přírodní....

A nesmí chybět ani květinky a rostlinky....

Celík zlatobýl...

Tuhle potvoru jsem taky měla na zahrádce, je to rychle rostoucí liána a má zvláštní ježaté plody a uvnitř čtyři velká černá semena. Nevím jak se jmenuje ale já jí říkám Trifid....tuhle jsem načapala na šípkovém keři.

A takové má květy....

Tyhle zvláštní útvary na šípkových keřích jsou často k vidění....jak z loňska, tak z letoška. Je to něco podobného jako jsou duběnky nebo čarověníky.

Pomník...

Tu trasu kterou jsem šla na Palici pěšky, jsme kopírovávali na kolech po cestě která se skorem celou dobu vinula hluboko pode mnou. Byl to taky docela dobrej záhul protože vede do hodně dlouhého a táhlého kopce, kde je jen málo rovinek na odpočinek. Přiznávám se , že jsem ho nikdy nedala najednou v sedě, alespoň kus jsem vždy podle momentální fyzičky šla a kolo tlačila. Samozejmě že za nesouhlasných poznámek dítek, které mi neustále připomínaly že mám nejlepší kolo, s nejvíce převody a navíc oproti nim treka a že to nevyjedu....Řekla jsem jim že jezdím pro radost a ne proto abych na tom kole funěla jak hroch a někde z něj vysílením spadla a rozbila si ústa. Pak už jsem raději jezdila sama nebo s mužem, který byl na tom s fyzičkou ještě hůř, tudíž neměl sílu ani na ty jedovaté poznámky.

Když se ten kopec vyšlápnul, a najelo se na cestu vedoucí po Třebovských stěnách, stávala vedle ní něco jako boží muka, byl to však pomník jednoho z původních německých obyvatel. Neřeklo se tomu místu jinak než U Johánka. Byla jsem dost překvapená když místo původního pomníku, napůl zarostlého v křoviskách na mne vykoukl nový, upravený. Ale ještě víc mne překvapil nádherný pískovcový blok který byl původně skrytý v tom pomníku. Jestli do něj někdo naboural, nebo se rozpadl to nevím, prostě tam najednou je....

Nevím kdo to byl, ani proč má ten pomník zrovna tady, stranou všech frekventovaných cest....

Západové....

Moc se mi líbí fotky západů jaké má Hanka nebo Jitka na svém blogu. Já nemám štěstí na to, abych se v době západu vyskytovala někde na placatém místě. Jsme v údolí a než se dostanu někam na rovinu už mi sluníčko zaleze za další kopec. Jsem tak odsouzená (zatím) k tomu, abych se mohla kochat jen barevnou hrou oblaků na obloze, kterou ten západ vyvolá....

Tři pozvánky....

Ráda bych vás pozvala na tři zářijové výstavy pejsků

kde se budeme s Bobešem aktivně učástnit. Pro ty

které by zajímalo jak to na výstavách chodí, nebo

by chtěli vidět různé psy, bydlí v dosahu měst kde

jsou pořádány či by si chtěli udělat výlet jsou to

tyto výstavy:

1.9.2012 Rybníky u Dobříše

Krajská výstava.

15.9.2012 Mladá Boleslav

výstaviště Krásná louka

63. klubová výstava teriérů

a

29.9.2012 Brno - výstaviště

Národní Moravskoslezká výstava psů

Jste srdečně zváni

Na ( P)alici....

Tak, tak konečně jsem po jednadvaceti letech dorazila k cíli každoročních silvestrovských výletů místních obyvatel, Na Palici....docela příhodný název, protože lozit do kopce a nakonec skončit na plácku dvakrát dva metry, kde nic není, kam není nikam vidět mne tedy docela překvapuje a připadá trochu na palici. Možná kdysi dávno, než okolní kopce zarostly bylo vidět do okolí, jenže dneska? Nic, nic, nic....maximálně pár starých dubů při cestě a hadovky po okolním lese. A už vůbec nechápu jak se na takový pidiplac ntěsná čtyřicet lidí, zapálí si ohník a peče buřty! To tam snad chodí po pěti? Jak někde kdesi v muzeu, aby se nepoškodil vzácný exponát, či jak v Mauzoleu v Moskvě kde nechají nahlédnout do mumifikované tváře nesmrtelného Vladimíra Iljiče? A možná tam při buřtu a rumu vzpomínají na to jak to bylo kdysi lepší.....

Raději jsem se tedy sebrala a vydala se na zpáteční cestu. Musím říct, že jsem toho měla dost a představa šlapání nějakých deseti kilometrů zpět, když jsem minimálně to samé už měla v nohou byla zrovna tedy ne moc lákavá. Ovšem narazila jsem tam na ještě zoufalejší rodinu, která už dva dny hledala uprchlého huskyho a ti mě vzali kus cesty autem protože jeli taky do Rybníka kde měli sraz z druhou rotou pátračů . No kus, víc jak polovinu, za což jsem jim byla moc vděčná. A ráda jsme vylezla u posekaného pole a cestou do dalšího lesa jsem i volala z plných plic na toho zatoulaného uprchlíka. Co kdyby, že jo. Moc bych jim přála aby to dobře dopadlo a pejska našli....

Cvakla jsem pár obrázků krajiny, ale nebylo to nic moc, bylo zataženo a takvšechno vypadalo tak nijace. Skulili jsme se dolů z kopce a dovlekli se dom. Musím říct že už i Báča trochu škrabal drápkama a Matěj nějak přestal i hopsat. A já doma vlezla do vany a děkovala bohu, že jsme se neztratili a trefili zpátky. A na Palici mě už tedy nikdo nedostane, ani za láhev rumu ani za pečenýho buřta! To bych už fakt byla na palici.....

Tak to je ona, Palice....jak vidíte moc místa tu není a vidět už vůbec nic.

Šli jsme o třista metrů výš než byl základní tábor, tedy náš dům....:)

Pohled na východ

Na západ

Na sever

a na jih....připadal jsem si trochu jak v nějaké Cimrmanovské hře.

Ne že by mne nebavilo chození, ale někam kam to má smysl a kde můžu něco VIDĚT!!!! Pokochat se, odpočinout si! Tady jsem se akorát podepsala do vrcholové knihy a zase šla zpět....

Jediné čeho tu bylo dost byly hadovky smrduté, v různých stádiích růstu, naštěstí ale moc nesmrděly tak že se to dalo přežít...

Tady se jedna klubala a hned vedle ní ještě stádium zvané vejce, v tom se dá ještě i jíst. Tedy ne že bych po tom toužila. Ona ta houba je vůbec celá taková podivná, i na pokoukání, dost silně mi něco připomíná...

Opět jeden ze starých a mohutných buků...

Hurá rovina, a když, tak kopec dolů....

Psi si po cestě autem trochu odpočinuli a tak si po poli zvesela pobíhali

Nebo čučeli co kde lítá...

Na palici....

....jsem byla, že jsem se vydala tam kam už jsem měla dlouho namířeno. A tak mne to pěkně vytrestalo když jsem se včera rozhodla tam vydat. A to z prostého důvodu. Bylo mokro. Jenže navíc k tomu mokru tam bylo bahno. A lk tomu bahnu ještě jako bonus rozrytá cesta od lesní mechanizace, protože si zrovna usmysleli že tam budou kácet.

Tudíž nejen že jsem se plahočila do dlouhého a nekonečného kopce, ale navíc ještě mi v tom blátě podkluzovaly boty....

Copak psům, těm se s tím náhonem na všechny čtyři šlapalo, ale já za chvíli lapala po dechu a nadávala si do blbců.

Navíc se opět z jedné cesty staly čtyři, rozcestník ani tůristická značka žádná, já tam v životě nebyla takže jsem nevěděla kudy dál. Zvolila jsem zlatou střední cestu a hrabala se dál do kopce. Připadalo mi to jako správný směr, když jsem se měla dostat na nejvyšší bod zdejšího okolí...

Pcháč zelinný

I zde vystupovalo opukové podloží ven a pukalo pod náporem kořenů a stromů

A pak že je pohádka o zlatém kapradí jen pohádkou

Čím výš jsem se dostávala, tím byl les ponuřejší, hustší a starší. Některé buky měly úctyhodnou výšku i obvod kmene, jinde to vypadalo jak v malém pralese. I tvary stromů byly strašidelnější....

Konečně jsem se dohrabala na místo kam už výš jít nešlo. A zase čtyři cesty. Teď babo raď, jsem tam kde mám být, nebo ještě se jde jinam a hlavně kudy....vzhledem k absenci něčeho co označuje nejvyšší bod jsem usoudila že ještě nejsem tam kam chci dojít a tak jsem opět zvolila střed a vydala se dál....

Cesta vedla jednou z mála listnatých částí lesa, kde byly povětšinou buky a javory. Obtáčela pomalu vrch kopce aby se vzápětí odklonila od směru kterým jsem se domnívala tak nějak najít svůj cíl. Pak mne zas za nejbližší zatáčkou vyvedla z míry když se zase vrátila do původního směru. No modlila jsem se abych došla někam kde bych alespoň pro případ že bych zakufrovala mohla přivolat motorizovanou pomoc. A nadávala si do blbců, že jsem si raději nezvolila telefon s možností GPS. Jako na zavolanou se najednou objevily na stromech tůristické značky a já si řekla že značená cesta někam vede a že to risknu a půjdu prostě po ní. Udělala jsem dobře, dokonce jsem si tu doposavadní cestu o dost zkrátila. A vylezla opravdu na místě kde jsem to už dobře znala z našich cyklovýletů....

Opět rozcestí, volím zlatý střed....

Jedna z mála listnatých partii které tu lze najít

Je vidět že jsem na správném místě, tedy ještě ne úplně, ale míříme tam

Tohle všechno je vzdušnou čarou nějakých pár kilometrů, ale po silnici je to dvacet. To protože jsme na vršku skalní stěny která padá hluboko do údolí....

Kritika bolí?.....

Všichni blogaři již zaznamenali, že na Blog.cz již víc jak čtrnáct dní nefungují

měřiče návštěvnosti. Stále se nic neděje a stále svítí bílá nula. Když se na fb

ukázal odkaz na článek o měření návštěvnosti hned jsem si ho šla přečíst. Možná

tam bude něco o tom proč nejde měřič...ale nic, ani zmínka, jen tam pan Rulc

sáhodlouze vysvětloval pojmy jako návštěvník a návštěvník, jedinečná návštěva

a opakovaná návštěva, jak dlouho musí být návštěvník na vaší stránce aby se

započítal apod. Ale nic o tom PROČ ta dlouhá nefunkčnost. Jenže než tohle celé

byla zase zajímavější debata v komentech. Jako první koment se skvělo

samozřejmě odsouzení toho proč nejde počítání a kdy že se tom tedy změní

I dalších dost komentů se neslo v tomto duchu. Já se také přidala k těm

kteří kritizovali a chtěli vědět kdy se situace změní.

A jaké bylo mé překvapení když jsem si druhý den na článek najela znovu

abych se podívala na případnou odpověď, jenže..... jenže všechny ty komenty

které si dovolily kritizovat byly smazány, včetně mého. Zůstaly jen ty pochvalné.

A tak jsem i pochopila

že tomu tak bylo evidentně od začátku, protože jeden koment zněl: " A už se tu

zase mažou nesouhlasné komentáře"! Nevěnovala jsem tomu tak pozornost

ale když jsem opravdu zjistila že tomu tak je, bylo mě docela hořce.

Já se snažím odpovídat na blogu i na nesouhlasné komentáře když mám dojem

že by mohl dotyčný(á) pochopit moje stanovisko. A nemažu je, jenže jak

je vidět pan Rulc nemá rád žádou kritiku, nejen své osoby, ale i toho

co se děje technicky i jinak na Blogu.cz....A náprava není a není....

Někdo nůže říct že to jsou jen čísílka, ale i ta podle mne vypovídají o tom, jestli něco

dobře nebo špatně a můžete to napravit. Komenty jsou jen zlomkem

toho, kolik lidí u vás bylo na návštěvě, ty většinou dávají ti kdo se vrací,

ale nevypovídá to o tom kolik lidí celkově k vám přišlo. No tak jsem

si holt dala toplist. Propásla jsem sice dva roky, protože přiznávám

neuměla jsem to zakomponovat tam kam to mělo být, jenže teď

už jsem tak trošku do toho všeho přišla tak jsem se přidala k těm stovkám

blogerů kteří mají pěkně před nosem jak jim to na blogu pěkně odsejpá....

Holt někoho asi kritika bolí a snaží se s ní zatočit tak, že jí prostě smaže.....

Místo toho aby vysvětloval....

Jen se tak na jeho hlavu snese kritiky ještě víc....

Kapkové....

Letně dešťové.....

Ve středu tady na chvíli zapršelo a trošinku i zahřmělo. Nebylo to bohužel na tu vyprahlou zahradu nic světoborného, jen se snad alespoň ze vzduchu spláchl prach. A tak jsem ještě za mírného deštíku ale už za sluníčka šla udělat jen tak pár záběrů.....

Z nových růžiček kvetla červenožlutá a jemně fialová....

Další listy které byly skvělou inspirací byl ten od růže a u okrasné trávy protože na nich zůstaly kapky deště a třpytily se ve slunci....

Vůbec v travách se líbilo jak sluníčku tak kapičkám....

A i duha se vyskytla, jenže slabounká a tak jsem jí trošinku upravila aby byla víc vidět....

A ještě jeden projektík...Zátiší...

Tak a tady je obrázek do druhého zadání, které má na svém blogu Vendy. Jde o vytvoření zátiší s pomocí čehokoli co se vám líbí ale i nelíbí. Podmínkou je že to musí být vámi naaranžované. Prostě tak jako si malíř připraví pro svůj obraz své modely sám, tak i vy si pro své zátiší musíte věci připravit a naskládat. Ještě dřív, než vůbec bylo tohle fotozadání vymyšleno, já si hrála při jednom sezení za letní noci. Takže se mi obrázek moc hodil....

Můj výhled z okna...

Připojuji se k Projektu "Výhled z okna" snímkem (možná pro někoho po, anebo ještě stále v) těch posledních horkých dnech trochu ochladí. Schylovalo se k pěkné chumelenici a dokonce pak začala i bouřka. Měla jsem někde i tu bílou tmu, jenže to je ve fotkách které má u sebe zálohovaný na externím disku syn, tudíž jsou momentálně pro mne nedostupné....

Tak snad to zaujme....