Poslední dávka krásy a květin....Snad si každý z vás našel
tu svojí kytici která ho něčím
zaujala a nejvíc se mu líbila.....
A ta je poslední....definitivně
Jsem rošťák i džentlmen, gaučák i sportovec, kamarád i hlídač, ale hlavně JSEM DANDÍK !
21 srpna 2011
20 srpna 2011
"Staří" versus mladí.....
Proč píšu tuto úvahu? Protože když jsem si dneska ráno četla komentáře ke článku, zjistila jsem že se rozvinula zajímavá debatka, sice úplně mimo dané téma, nicméně velmi zajímavá. Ona se sice skrytě táhla už před tím, ale tak nějak teď vyplynula na povrch jednou mojí otázkou. O co jde.
Už po několikáté se mi stalo, že mi své VIP blogařské přátelství nabídla nějaká ...náctiletá blogařka. Nic proti ničemu, jsem ráda že můj blog se líbí napříč generacemi, spíš bylo zajímavější to co následovalo. Když jsem ale odpověděla že zřejmě kvůli tomu, že jsem patrně ještě starší než její rodiče, mám dvě děti a dvacet sedm let manžela, její rady o tom jak sbalit kluka, či v čem případně vyrazit na diskošku, asi již moc potřebovat nebudu, setkala jsem se ohromným údivem, že já, taková "stařešina" mám blog!!! Nevím vlastně proč se jim zdá, že můj blog také píše nějaká ....náctiletka, nebo probírají jen určité články, protože jinak by okamžitě zjistily že tomu tak není, nebo jestli je jim můj styl psaní blízký....to bych vlastně ráda od nich i slyšela, spíš mne ale zaráží že nějak nepočítají s tím, že i my "stařečci a stařenky" si zakládáme blogy, že surfujeme po netu nebo chatujeme se známými a kamarády po ICQ či na Facebooku hledáme další případné kamarády a přátele. Jakoby tento virtuální svět patřil jen mladým a jen oni měli právo se v něm pohybovat. A to nemluvím o některých opravdu starých lidech, kteří si v osmdesáti bez počítače a internetu už nedovedou představit svůj život....
Musím ovšem také říct, že většinou se tyto blogerky zachovaly slušně, ba i diplomek jsem dostala, ale také jsem byla jednou blogerkou, v mé věkové skupině, odkázána na článek jiné náctileté, který byl opravdu hodně vůči nám a i lidem starším nesmiřitelný. Nevím zda už ona byla od svých rodičů vedená k tomu, že staří lidé jsou něco na odstřel, něco co zde jen překáží, nebo zda je to vynálezkyně elixíru mládí a nesmrtelnosti, pak by ovšem zasluhovala Nobelovu cenu, protože si neuvědomuje, že její, možná milovaní rodiče také jednou budou staří a někdo další se o nich bude vyjadřovat tak jak ona, ne- li hůř a že i ona sama bude tou samou sortou lidí, kterou už teď tak opovrhuje.
To že je většina blogerů v té nižší věkové hranici je vidět i na tom, jak jsou podávány články, jak se ujímají TT a o čem většina blogů je, ale i mezi nimi se najdou blogy kvalitní, s kvalitními články a fotografiemi to nepopírám. Těm držím palce a fandím....
Takže milí ...náctiletí blogeři, jsem ráda že se vám někdy můj blog zalíbí natolik, že mne nabízíte přátelství, ale také bych ráda slyšela někdy váš názor na to, proč vás vlastně tak udivuje, že my tzv."starší" máme také své blogy.... A vy ostatní, také máte takovou nějakou zkušenost? Doufám, že diskuze bude pokračovat..... Hezký den.
18 srpna 2011
Toaleťák aneb ještě že ho máme....
Toaletní papír se v Číně vyráběl z rýžové slámy, přibližně od roku 600 našeho letopočtu. Císařská dílna tohoto nejlevnějšího papíru produkovala na 750000 listů ročně.
První továrně vyrobený papír prodávaný výhradně pro toaletní použití vyráběl Joseph Cayetty v USA v roce 1857. Jméno Cayetty bylo vytištěno na každém listu.
Před tímto vynálezem, bohatí lidé používali ke své očistě vlnu, krajku nebo konopí, zatímco méně bohatí používali ruku omývanou v řece, nebo se čistili různými materiály jako hadry, dřevěnými hoblinami, trávou, senem, kameny, pískem, mechem, vodou, sněhem, kukuřičnými slupkami nebo mušlemi, v závislosti na zemi a počasí nebo sociálních zvyklostech. Ve starověkém Římě se obvykle používala mycí houba. Výzkum středověkých latrín ukázal na používání různých druhů mechů.
V některých částech světa se běžně používaly staré noviny, telefonní seznamy, reklamní brožury atd.
Na Středním východě, se obvykle používala voda. Lidé zde používají levou ruku na čištění a pravou ruku na jídlo. V některých částech Afriky to bylo naopak a stisk pravé ruky byl považován za nevychovaný.
Tolik chytrá Wikipedia. Ale ještě tam chybí také že se ve středověku používala a to by teď neměli číst slabší povahy i koťata a malí králíčci. Což si dost dobře nedokážu představit, jestli je pak nějak recyklovali, umývali či jak s nimi dál nakládali. Po tom mi připadá i to vyškrabování mušlemi normálnější, i když děkuji také nechci. Ovšem zase si nedokážu představit onen arabský a středovýchodní zvyk. No ne nadarmo se říká jiná země, jiný mrav....
Ale nějak mi připadlo že by po posledních slovních extempore našich vládních úředníků jej měli někteří jedinci používat i na té opačné straně, tedy utírat si s ním po svých výrocích z poslední doby i ústa. Protože některá jejich moudra spíš patří do říše fekálií.....
14 srpna 2011
13 srpna 2011
Alespoň letní písnička....
Vím, že tahle písnička už je hodně vousatá, i když u nás je to letošní letní hitovka a vím, že má i spoustu odpůrců, ale tak moc mi to léto s jeho rozhoupanými vlnkami na rybnících, jezerech a mořích připomíná, že jsem jí neodolala.....a i ten závěr s pohřbem zpěvákova popela do moře vlastně není vůbec smutný.
Kolik nás vlastně je?.....
Dostala jsem dotaz, kolik že vlastně mám zvířátek. Kolik psů, kolik koček, kolik papoušků....
Takže, pejsky zatím napočítám tři, kočky čtyři, a papoušků celkem pět. Dva tzv. velké papoušky, to je Ferdásek a Oskar. Pak venku je Max, to je rozelák který je ale celoročně venku a patří mezi střední papoušky a ještě dvě andulky, ty jsou střídavě od jara do podzimu venku a na zimu jsou doma. Max měl původně svojí partnerku, ale ta mi jednou nečekaně zdrhla. Pak jsem mu pořídila druhou partnerku, ale ta se mu časem znelíbila a on jí chudinku utrápil hlady. Takže je teď sám. Jen v létě mu dělají společnost andulky. To je zbytek z mého chovného období, jeden čas jich bylo i deset. Což byl výsledek dvou úspěšných odchovů. K tomu několik rybiček a vodní želvu....takže docela slušná malá zoo. A to jsme ještě mohli mít i klokana, malého, skalního Skipiho. Jenže v té době jsem nevěděla, jak a čím se takový klokan krmí, a jak se kde ubytovává. Takže jsem ho odmítla. Později jsem zjistila, že to na nároky s výživou je vlastně takový velký hopsající králík....
Část zvěřince si dával odpoledne šlofíka. Pokud by chtěl někdo z rodiny, neměl by se kam vejít
.....
.....
Takhle si to užívali nejmladší členové.....
To není fotografie z nějaké publikace o papoušcích, ale také jeden z našich bývalých členů domácnosti. Takhle měl žebříček v okně a tam vysedával. Tedy správně vysedávala, byla to samice alexandra malého, vtipně pojmenovaná Sašena. Jenže za čas byla tak hlučná, že musela z domu. Vzal si jí nakonec jeden chovatel do páru k samečkovi do venkovní voliéry, takže tam si mohla hulákat jak chtěla....tedy pokud jí to ten sameček dovolil
.
.A to je zatím celý náš momentální zvěřinec.....
11 srpna 2011
Trocha jemné krásy potřetí.....
Takže předposlední nášup krásných fotografií a květinových aranžmá. Květinové aranže ať již z květů živých nebo sušených mám moc ráda, ostatně která žena by NEMĚLA radost když dostane nádhernou kytici. O aranžmá ze suchých květů se snažím už dlouhá léta, vždycky když jsem měla nebo i dnes mám nějaký splín, tak vytáhnu zásoby a tvořím. Je pravdou, že většinu jich mám na chatě, kde se o jejich pravidelnou obnovu starají myšky, které si na nich rády pochutnávají. Tak jsem už poznala že nemá cenu dělat aranžmá ve kterých je jakékoli a i jakkoli zbarvené obilí, to pak nacházím plevy po celé chatě ještě hodně dlouho, a i plody z různých palem či keřů. Z těch zůstanou jen holé barevné stvoly. A tak většinou všechno o by mohlo zachutnat ukládám na zimu do skříňky a na jaře zase zavěšuji. Mým velkým snem je podívat se na květinovou burzu do Holandska, i když vím že bych tam trpěla jak to zvíře, kdybych viděla ty hromady řezaných květin......
......
06 srpna 2011
Lesní zajímavosti.....
Ve zdejších lesích roste trochu jiné kapradí než je většina z nás zvyklá, je to kapradina hodně vysoká a má jméno hasivka. Její husté porosty zabírají popravdě ta nejlepší místa kde jsme sbírávali houby. Využívá na rozdíl od věšiny stínomilných kapradin místa kde je volný prostor a sluníčko. A toho je teď po těch několika silných vichřicích tady mezi lesy dost....
Má vždy jen jeden, za to hodně velký a vysoký list. Ten následující mi "koukal" z očí do očí. A to měřím přes 170 cm.
Že se tu datlové činí na stromech je hodně slyšet, a takhle to vypadá když odletí, kůra borovice pak připomíná ementál, samá díra.....
A teď proč je tu tahle větvička. Kdo se trochu vyzná v jehličnanech, ví že je to docela vzácnost. Najít totiž jedlovou větvičku i se šiškou, byť i jako v tomto případě ne úplně celou, se zas tak moc často nestává. Jedlové šišky se totiž na rozdíl od ostatních šišek rozpadají již na stromě, nepadají dolů celé jako třeba borové nebo smrkové.
V hlavní roli houby.....
Po všech možných skazkách o tom kolik je v lese hub, a i potom co mi říkal do telefonu manžel, jak na chatě rostou houby ve velkém, jsem neodolala a jelikož houby ráda sbírám vyrazila jsem do terénu tady u nás. No, na nůše ani na kosu to nebylo, les byl dokonce v některých místech suchý na troud, ale i přes to jsem velkou mísu hub nasbírala. Jak hříbků praváků, tak i hnědáčků, tedy správněji hřibů borových a suchohřibů hnědých. Ještě štěstí, že v lese nikdo nebyl, protože by se asi divil až by tam narazil na ženskou, která se po břiše plazí mezi borůvčím a ostružiním a fotí místo aby honem sbírala....
Kdo viděl u Pavla jeho úlovek hřibů kovářů ví jak vypadají už velké houby, ty moje jsou miminka od těch velkých, ale fotila jsem je až doma, protože by nevynikla jejich "jedovatá" barevnost.
Po cestě zpátky v trávě zasvítily hlavy bedel. Já osobně mám na řízky nejraději právě tuto houbu, i když můj kamarád "Mlsný jazyk" tvrdí, že jedině z hřibů jsou ty nejlepší řízky, ale já vím své.....
A ještě jednu zvláštní a málo rostoucí a i málo sbíranou houbu jsem našla, a to lošák jelení. Je příbuzný s liškami a i obdobně vypadá, jen naspodu nemá lupeny ale takové malé "krápníčky".
A teď mne tedy čeká houbičky zpracovat a povymyslet jídla. Ale já se nejvíc těším na ty bedlí řízky
.
.Setkání s Vetřelcem....
Když jsem včera upravovala další záhon, vykouknul na mne najednou vetřelec. Měla jsem sto chutí si ho nechat abych věděla kdo se zněj vylíhne, jen se ve vetřelcích nevyznám a nevím co takový vetřelec jí. Tak jsem ho nechala jít vlastní cestou.....
05 srpna 2011
Po delší době Bobeš na scéně....
Jelikož se tu už dlouho neukázal hlavní aktér blogu, dneska to chci vynahradit. Nejen že mám dva papoušky doma, mám i ve venkovní kleci celoročně jednu rozelu a na léto dvě andulky. A ta jejich klec se zbytky zrní velice přitahuje myšičky a ty zas přitahujou Bobeše. Neustále číhá a loví je. Dneska si zas šel na chvíli lehnout ke kleci a čekal jestli mu nějaká myška nevběhne rovnou do tlamy.....
A když ho přestalo bavit číhat, šel se za mnou na záhon podívat co tam vlastně dělám. Jelikož je docela teplo, šel se rovnou ochladit na zem pod katalpu. Vybral si vcelku barevně odpovídající pozadí....
A když už ho nebavilo pořád poslouchat jak ho ze záhonu vyháním, milostivě se zvedl a šel si lehnout na trávu....
A teď chrápe jak medvěd ve svém domečku, výstavní kleci......
......Když se dráždí kobra bosou nohou...
Dneska mají papouši rozdělené pobyty, na Ferdáska vyšel venkovní a na Oskara domácí. Udělal si malý výlet do kuchyně, ovšem tady se o něj začali zajímat ihned Mates i Baldrick s Jutýskem....
I když to vypadalo, že je Oskar poštípe všechny, neudělal jim, na rozdíl od nás nic. Prostě si s nimi zřejmě rozumí víc....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)