Jako asi každého, kdo se v poslední době doslechl, že rostou houby, i mojí paničku posedla houbařská vášeň, která se projevila tím ,že sebrala košík, nůž a mě s Báčou a vyrazila s námi do lesa.
Cestou jsme potkali i další houbaře, a tak za chvíli mířila k lesu malá karavana lidí s košíky a touhou najít těch hub co nejvíc a co nejhezčích.
Já osobně dávám v lese přednost tomu, že pobíhám jak můžu a nezabývám se nějakým prolézáním pod větvemi stromků a hledáním nějakých hub.
Vstupem do lesa se i z normálně vyhlížejících lidí stanou individua ne nepodobná pravěkým sběračům bobulí, kteří se s neskonalou vášní noří do hlouby lesa a zde s hlasitými výkřiky oznamují všem dokola, že našli houbu!!!! A to ne lecjakou, hřiba jak kráva!!!Což si tedy nedovedu dost dobře představit jak tak velkého hřiba vlastně chtějí odnést?A z ještě větším nadšením propátrávají trávu rostoucí podél cesty, zda se tam neskrývají ještě další. I panička podlehla a tak jsme hledali a hledali. Nutno podotknout, že to zas až tak velkou práci nedalo, těch hub bylo opravdu dost.
A že jí to jeden den nestačilo, vyrazili jsme druhý den znovu, a tentokrát s námi šla jak Lucka, tak i naše nová kamarádka Renča s rodinou.
A moc se to všem líbilo, Lucka nejdřív byla smutná, že nic nemůže najít, ale pak i ona propadla houbařské vášni v okamžiku kdy našla první hříbek a i ona, střízlivá bytost začala prolézat nízké stromky, hroužila se v nepřístupná místa a propátrávala lány borůvčí.
Nakonec jsme šli domů někdy v osm večer všichni řádně unavení a uťapaní.A druhý den se čistilo, krájelo, sušilo, obalovalo a smažilo, a papalo !
Výběr z toho nejhezčího
