V posledních týdnech si zase celá republika připomněla, jak moc jsme proti přírodě malincí a jak jsme zranitelní.Na mnoha místech si voda při svém zběsilém letu dělala cestu přes a skrz všechno co jí stálo v cestě. Ať to byly domy, stromy, silnice, anebo lidé a zvířata.
Tady nám se to naštěstí vyhnulo, ale na chalupě, kam dřív jezdila panička na prázdniny a kde to měla moc ráda, se protrhla hráz rybníka. Naštěstí se nikomu nic nestalo a více než stoletý mlýn to ustál.
Zatím se neví jak se bude opravovat a jestli vůbec.
Ale ne vždy se nám kalamity vyhnuly. V roce 1997 to byla povodeň která proběhla vsí, a přede dvěma lety Velká Vichřice. Snad na každém domě vzala pár kousků krytiny, vysklila nějaká okna. Větší škody napáchala na elektrických rozvodech. Potrhala dráty a kabely vysokého napětí a povalila pár menších sloupů.
To co nás ale čekalo v lese, to nečekal nikdo. Až nám bylo do pláče, když jsme viděli ty nádherné stromy, které ležely popadané a rozházené, jak kdyby si s nimi zahrála parta obrů Mikádo.
Stráň nad přehradou, kde se v lese schovávaly chaty zdejší chatové oblasti, a kde rostly vysoké smrky stály jen smutné pahýly bývalých velikánů. Všude jen zmar.
P.S. Všechny fotografie jsou s telefonu, tak se omlouvám za nižší kvalitu obrázků. Nikdo z nás nebyl připravený na to co se stalo, takže jsme si sebou foťáky nebrali.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....