27 září 2020

Já tedy fakt ...

 

.... nevím, je možné že všechny

nebo skoro všechny dnešní fotky jsem tady už měla. Nějak si to už nepamatuju. Ale vzhledem k tomu, že jsou pořád v archívu fotek, tak alespoň některé tu ještě nebyly. Ale když oni jsou ti naši Bobešové (tak je přejmenovala dcera, protože Bobule zatím nepozná, a není sama, občas se pleteme s mužem taky, který je Bobeš a který Myšpulín) jsou tak roztomilí. A navíc nebýt Bobeše, není ani tenhle blog. No jo, no to by mne zajímalo co bych dělala... určitě bych neměla potřebu fotit, to jsem začala kvůli Bobešovi. Určitě bych nepsala, neměla bych potřebu, určitě bych nepoznala spoustu lidí jak virtuálně tak i osobně a můj život by byl o mnoho ochuzen, určitě bych asi skončila opravdu v blázinci, protože právě blog a focení mne od toho zachraňují, určitě bych žila klasický venkovský život, s internetem Jedna paní povídala, určitě .... určitě ale vím, že by byl můj život strašně chudý a šedý. A tak pro Bobeše a tak i pro mě to nejmenší co můžu udělat je dát jsem, třeba i podruhé, jeho a Myšpulínovi fotky ....


Bobeš






Myšpulín







20 komentářů:

  1. Anonymní27/9/20 15:14

    Milá Vendy, píše Ti ta paní z vesnice :)… ta na druhé straně Tvého psaní, ta, která Tě čte, mám moc ráda Tvoje fotky, ať poprvé nebo po několikáté... Tvoje psaní o životě. A věř, že jsem za to Tvoje psaní ráda.. a pokud jsou obě strany spokojené a rozumí, tak je svět ještě v pořádku. /i když to teda trochu pochybuju/. Jsi renesanční člověk, piš o čem chceš, pořád tady budeme, my ty paní.. co blog nemáme, ale čteme :) Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad jsem se Tě nějak nedotkla, to bych nechtěla, nicméně já bohužel dobré zkušenosti s mezilidskými vztahy na vesnici nemám, a ani těch bezmála třicet let co už tu bydlíme to neobrousilo. Proto ty moje možná trochu ostřejší slova a vymezování se vůči venkovu. Ale za to co jsi napsala Ti moc děkuju a moc si toho vážím....

      Vymazat
  2. Moc hezké fotky, máš roztomilé společníky. Já jsem moc ráda, že jsi si blog založila a já můžu obdivovat krásné fotografie, mám ráda Tvé vyprávění. Mně k psaní blogu přivedly panenky a také jsem za to moc ráda. Jsem ráda za virtuální přátele.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti moc děkuju, moc mě těší když se najdou lidé kterým se líbí mé focení, když doma se uznání nějak nedostává. Vlastně to nikoho nezajímá. Jsem a budu vděčná jiné dandíkářce která se kdysi na výstavě zmínila o blogování a celá do něj hořela. Ukázala mi jiný, hodně zajímavý svět lidí, který jsem neznala. A jsem ráda že jsem do něj taky mohla vstoupit.

      Vymazat
  3. Je to pochopitelné, že chceš rozdělit o to, co máš moc ráda. Všichni to tak dělají/děláme.
    Je také prima, že jsou dva a vyhrají si spolu, protože samotnému pejsku asi přes veškerou péči musí být smutno jako jedináčkovi, který navíc je ještě držený hodně doma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak u nás když jsme se odstěhovali z Prahy vždy byli psi dva, velkej a malej. Jeden čas dokonce tři. Ale bylo vidět když zůstal Bobí po smrti labíka sám, že ze začátku byl z toho takovej vykolejenej, ale rychle si zvyknul na to, že je středem všehomíra. Když přišel Myšpulín, zas těžce nesl to, že už není sám :-D

      Vymazat
  4. Jsou roztomilý, jsou... Já přemýšlím, kde jsem tenhle kukuč viděla... Ale nemůžu si vzpomenout. Krásné fotografie. (Ju, a blog od blázince nezachrání, ale aspoň tam máš na co vzpomínat a děláš si poznámky, co pak na ten blog napíšeš.) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tím že ze sebe všechnu vypíšu a fotím, tak se dostávám z většiny srágor které mne trápí, a tím pádem si trochu přece jen udržuju čistou hlavu. Ten kukuč si možná viděla kdysi dávno v Nekonečném příběhu u Falca. Dandík mu byl předobrazem...

      Vymazat
    2. Nu jo, vidíš, to bude určitě ono. Nekonečný příběh jsem milovala. Jsem na něm byla jako dítě v kině.

      Vymazat
    3. Tak jako dítě jsem na něm v kině nebyla, to už jsem přeci jen byla dospělá, dokonce dcera měla dva roky, ale v televizi jsem ho sledovala taky moc ráda.

      Vymazat
  5. Vendy, roztomilí mazlíčci. Máš radost každodenní. Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vypadají plyšově, ale dokážou být i ostří....

      Vymazat
  6. Jsou to miláčci. Neumím si život bez psa představit.
    Vendy, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už taky ne. A tihle jsou mimořádná zlatíčka...

      Vymazat
  7. Já se psů děsně bojím, jejich fotek nikoliv. Ta krásná očička... (Jakože moc hezký fotky.)
    Nicméně Vám píšu proto, že máte dnes svátek - to nám ten rok utekl!!!, teda aspoň mně jo.
    Neb prvně jsem Vám k svátku přála loni, a už je to tu zas. Takže milá Václavo, vše krásné a hlavně zdraví, negativní covid-19, přeju já. Mějte se a užívejte si nejen dnes.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alko, moc Vám děkuji. No utíká to, je to fakt. Zatím se (snad, protože nejsem z těch, kteří se musí za každou cenu nechat testovat i když jim nic není) tomu marketingovému tahu jménem covid vyhýbáme....anebo už ho máme za sebou.

      Vymazat
  8. Moc pěkný fotky hned ta první a pak to skotaceni...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spíš asi myslíš to jak se k sobě tulej při spaní ;-)

      Vymazat
  9. Vendy, ty jsi velmi inteligentní, kreativní a aktivní osoba. Ta by sis určitě nějakou aktivitu našla. Ty nedovedeš jen tak sedět se založenýma rukama. Když by to nebyl blog, tak by to bylo něco jiného. Ale blog přináší mnoho nového, zajímavého a snad i přátelství.

    OdpovědětVymazat
  10. To jsou zlatíčka a ta kukadla.Připomínají mi maltézačku,kterou má dcera a občas ji hlídám.
    Já psy miluju a jsme ráda,že tu mám denně na hlídání synovu fenku.Je úžasná.Mně život zvířátka hodně obohacují.Nádherně jsi pejsky nafotila

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....