Název tohoto zájezdu, který si představujeme, je v katalogu cestovky
Rokle rododendronů a azalek. Nejedná se o rokli někde ve skalách, ale spíš o část
parku, kde tyto keře tvoří celé spodní vegetační patro a dosahují místy výšky až čtyř
metrů a prolínají se jeden do druhého. Dokonce zde můžete najít i tunel vystříhaný
v mohutných keřích. Lemují vlastně i celé jezírko přes které se klene onen čedičový
most. Bohužel většina azalek byla už odkvetlých, jen na velmi stinných místech se ještě
pár květů tu a tam udrželo, nicméně na rododendronech jich bylo k vidění o něco víc.
Většina jich je klasicky fialkových či růžových, ale najde se zde i pár bílozelených.
Ostatně tuhle kombinaci jsem obdivovala už tady ve městě, je nádherně osvěžující.
Vyvolává ve mne představu jogurtovo - limetkové zmrzliny... a to jsme s parťákem
ze zájezdu, s kterým jsem se poznala před rokem na zájezdu do údolí Wachau a zas
skoro po roce jsme se sešli na tomhle, neprošli celou trasu. Díky těm dlouhým přejezdům
nebylo tolik času. Navíc když jsme oba fotografičtí nadšenci a neustále nás něco
k focení zaujalo, trvá nám to dvojásob dlouho. Ale i to co jsme stačili projít
bylo na koukání i na focení pěkné. Z jedné strany jsme byli rádi, že
jsme jeli v termínu, kdy už bylo po festivalu květů, protože
22000 návštěvníků je sakra nálož, nicméně oni si to
kvetení užili v plné krásy u všech keřů. My už jen
paběrkovali ...
Rododendronový tunel
Zítra se podíváme na květy hezky zblízka ....
Paráda. Když jsou keře v plném květu je to opravdu zážitek. Mám radost, že jsi našla parťáka na zájezdy.
OdpovědětVymazat[1]: Ono se nedá říct že bych si našla parťáka na cesty. Seznámili jsme se vloni v tom Melku, tam jsme se teprve dali do řeči. Ale že pojede tenhle zájezd jsem vůbec netušila, to jsem zjistila až při nastupování. Jinak ono se vždycky takhle s někým, s kým to pak celý povětšinou absolvuješ, seznámíš už v autobuse anebo pak během toho courání. Ale na to Orlí hnízdo si myslím že nepojede, říkal že je rád když mu vyjdou peníze tak jednou do roka na takový zájezd. Je zajímavé, že stejně jako můj mužskej tohle nechce absolvovat, tak i on jezdí sám, protože jeho žena taky nechce nikam jezdit. Ty keře už měli opravdu solidní kmeny, to bylo pak vidět u toho jezírka kde byly kvůli té opravě ořezané.
OdpovědětVymazatVýlet to byl určitě prima. Ten tunel je úctyhodný. Občas mám štěstí na hezké rododendrony při návštěvách zámků a jejich zahrad.
OdpovědětVymazatRododendrony a azalky miluju, oboje máme podél našeho cihláčku v hojné míře, na jaře je to prostě fantazie .
OdpovědětVymazatChovala bych se jako tvůj pes, lehla si na záda, válela se v prachu a slastně si pochrochtávala, ale to jsem spíš blízko praseti, že
OdpovědětVymazat[5]: No tos ho neslyšela jak u toho chrochtá on, když se rozkošnicky válí!
OdpovědětVymazat[4]: Tak ačkoliv je mám nesmírně ráda, já mám zatím na zahradě jen dvě! Ale už se na tom pracuje....
OdpovědětVymazat[3]: Jak jsem už říkala, tentokrát to mělo i své mouchy...
OdpovědětVymazatTady mají přímo mamutí rododendrony .
OdpovědětVymazat[9]: Rododendron je ve své domovině, Himáláji skoro strom. A asi to nejsou žádní zajíčkové, ale stoleté keře.
OdpovědětVymazat