Konečně jsme se nalodili, loď opustila přístav ve slepém rameni Dunaje
v Melku a vplula do majestátního toku Dunaje. Ukázalo se, že vítr krásně osvěžuje
a za malou chvíli jsme už připlouvali k první z památek na obou březích Dunaje
které celou 36 km dlouhou trasu údolím Wachau lemují. A kvůli nimž je i zapsáno
na seznamu UNESCO. Je to zámek a klášter Schönbühel. Je od Melku vlastně
coby kamenem dohodil.
Klášter servitů byl postaven v roce v 17. století díky jedné šlechtické rodině. Vše
zde mělo napodobovat Izrael, Golgotu, hrob i rodiště Krista i podzemní betlém.
Ke ksotelu se začaly pořádát poutě ke sv. Rosálii - ochránkyni před morem.
Po josefínských reformách zájem o poutě ustal a tak v roce díky nezájmu i o samotný řád
Servitů, byl klášter v roce 1980 uzavřen. V roce 1844 jej navštívila sedmiletá princezna
Alžběta Bavorská, pozdější císařovna SIsi. O mnoho let později, když jela po Dunaji
do Vídně na svojí svatbu opět tento klášter a zámek mohla obdivovat, tentokrát
z lodi a vzpomenout si na to, když jako malá z něj mávala na lodě
plující po Dunaji ....
Budova kláštera. Před apsidou je terasa na které stála malá Sisis a mávala projíždějícím
lodím. Ostatně obě dvě skály zvané " Kuh a Kalb" (Kráva a Tele) představují pro lodě
nebezpečné místo
A takhle se vám představí zámek hned jak podjedete nedaleký most přes Dunaj
Dnešní podoba zámku který byl vystavěn na místě starého hradu je z roku 1819 - 1821.
Zámek v roce 1927 získávají hrabata von Sailern - Asparg kterým patří dodnes. Tím pádem je
zámek v soukromém držení a tudíž není veřejnosti přístupný
A několik pohledů na další památky. Naproti klášteru Melk přes řeku stojí město
Emmensdorf an der Donau a v něm tento farní pozdně gotický kostel sv. Mikuláše
Zřícenina hradu Weitenegg ve stejnojmenném městě
A jeden z mnoha kostelů o kterých jsem nic nezjistila, páč nevím jak se jmenují
městečka v kterých stojí. Dá se říci, že co ves, městys nebo město, v každém
najdete na obou březích stát kostel. Ono to bohužel není až tak dobře vidět, ale zrovna
u tohoto mne zaujala "maskáčová" střecha na věži. Krytina byla v několika
odstínech a opravdu vypadala jak maskáče. Ovšem při hledání informací
i jiné památce jsem čistě náhodou narazila na fotku tohto kostela i se jménem.
Takže se jedná o kostel sv. Mořice v obci Spitz an der Donau
Krásný, vždycky žasnu nad tím, jaký to jsou obrovský stavby
OdpovědětVymazat[1]: Něco je menší, něco větší. Nicméně ten zámek patří k těm menším. I když se to tak nezdá.
OdpovědětVymazatZámek se opravdu pyšní. Překvapila mě ta mohutná věž. Možná bych si myslela, že je to nějaký chrám. Vlastně je poznat, že stojí na místě bývalého hradu, dle jeho polohy. Když tak čtu, že je zámek v soukromých rukách a tedy nepřístupný, vždy mě to tak trochu vtáhne do dřívější doby, která nemá s tou naší nic společného, i když žije současnotí.
OdpovědětVymazat[3]: Vždyť i ty Kittenbergerovské zahrady jsou dílo šlechtice kterému patří panství okolo Schilternu.
OdpovědětVymazatSisi byla snad všude, nedávno jsme absolvovali prohlídku zámku v Kroměříži a tam prý také často přebývala.
OdpovědětVymazat[5]: Ona byla velká cestovatelka, a zpočátku s císařem jezdila na všechny jeho státní návštěvy.
OdpovědětVymazat