Plnou parou vpřed, ehm, tedy plnou naftou či vlastně na co dnes ty lodě jezdí ...

Kdo jednou v životě přičuchnul k řece a k lodi, už zůstane

navždycky poznamenán. Když jde okolo vody, a to obzvlášť na jaře,

čmuchá tu krásnou vůni jindy líné řeky, která se najednou po jarním tání

stává tou prapůvodní divokou vodou. Když zahlédne na řece dnešní výběr krásných

motorových člunů a jachtiček, nostalgicky zamáčkne slzu a vzpomene na staré přívěsné

ruské motory Vichr, nebo americké Mercury či švédské Crescenty, na které

vzhlížel nábožně při prohlížení katalogů. A které mohl mít, měl - li někoho

známého kdo buď žil v zahraničí a tyto vysněné motory mu poslal, nebo měl známého

kamioňáka který jezdil na Západ a motor mu dovezl.

My měli "jen" toho Vichra a každou dovolenou si užívali radost z opravy někde

v místě kde bylo málo vody, žádná dílna za to obrovské množství improvizace.

Náhradní díl se na ruce a mezi kopřivami udělal z tenkého imbusového klíče,

pokud spadl do vody musel nastoupit druhý pokus, pak chvíle napětí jestli

se správně usadil a motor se může složit a nastartovat. Jen jednou jedinkrát

si muž mohl dovolit luxusu dílny, když se nám opět a zas motor rozbil hned

při výjezdu z plavební komory na Hořínském zdymadle.

Vraceli jsme se z dovolené, která nám už po kolikáté

od doby co jsem já opustila pevnou zem a začala je trávit na lodi, propršela

byl ohavný studený a mokrý den a my měli v lodi naložené dvě malé děti

které se už několikátý den oblékaly stejně jako my mokrého oblečení.

Když nás viděla paní komorníková pozvala nás k nim domů, kde bylo

nádherné teplo a sucho. Dětem se dalo oblečení na radiátory, dostaly teplé

kakao, já kafe a bylo nám blaze.

Když jsme s ježděním skončili a loď se prodala, všechny další dovolené byly

opět krásně suché, horké a slunečné....

Tahle nostalgie mne popadla v okamžiku, kdy jsme čekali až se budeme

moci nalodit na plavidlo, které nás mělo odvézt ku konci našeho výletu.

Jak lodníci s grácií nahodili lano na pacholata a dvěma úspornými pohyby

udělali lodní uzel, jak poklepávaly fendry na bocích lodi do mola, jak zavoněla

voda Dunaje rozvířená lodním šroubem a hlavně to lehké pohupování

které nutilo člověka po třech týdnech dovolené i na souši stále vyrovnávat ten houpavý

podklad pod nohama.

Vlastně i tohle byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se

na tenhle výlet vydala. Plavila jsem se po Vltavě, po Labi, Cidlině, ale po Dunaji nikdy.

Při nástupu jsem pohrdla zasklenými restauračními prostorami, a i přes to že sluníčko

svítilo na plné pecky jsem si sedla až nahoru na lavici na zádi. Ve chvíli, kdy jsme

vypluli na volnou hladinu, se ukázalo že moje řešení bylo jedině správné, protože ze

zkušenosti vím, jak to na vodě pěkně profukuje. Zatímco ostatní se dusili

sice ve stínu, za to v nedýchatelnu neklimatizovaných vnitřních prostor, já

si užívala větru ve vlasech. A že byl docela silný, protože jsem měla co dělat

abych vůbec za jízdy udržela foťák v klidu abych mohla fotit.

A hlavně, ten nádherný výhled na památky, kterými se údolí Wachau jen hemží

byl prostě možný právě jen z té horní paluby. A co víc, doba návratu se vešla do zlaté

hodiny a perla Wachau, klášter Dürstein se tak koupal v tom nádherném zlaté

podvečerním slunci. Byla to úžasná tečka za nádherným dnem a výletem ...

---

Vyplouváme!

Ještě poslední ohlédnutí na klášter Melk

Údolí Wachau nás zve. Už v prosinci jsem si všimla, o kolik je hladina Dunaje pod

svým normálem. Nyní se v některých místech ukazovaly dokonce i části dna

Pohledné skalní útvary vystupující ze zalesněných strání

Když se utrhnul ten svah, asi to byl pěkný rachot. Obzvlášť když pod ním vede frekventovaná silnice údolím

Nebylo by to údolí Wachau, kdyby tu nebyly vinice. Moře vinic.

A poprvé jsem ve zdejších sadech viděla ohromné meruňkové stromy.

Člověk je zná tak max do dvou metrů ale zdejší měly rozměry srovnatelné

s velkými třešňovými stromy.

Na krásném modrém Dunaji. I když byl pěkně hnědý a prudký ...

... a i provoz na něm byl velký

Občas přeběhl přes sluníčko mráček a schoval kousek kopce do stínu.

Tyto poslední tři fotky jsem fotila při přestupu z jedné lodi na druhou ve chvílích

než přijela. A hle! je tady

Lodí v pozadí jsme přijeli a na tu v popředí jsme nastupovali pro další cestu

V dalších článcích si blíže ukážeme hrady, kláštery a zámky které jsme po cestě

potkávali.