Dnešní fotečky jsou sbírané v různou
denní i noční dobu už delší čas. Taky nějak pro ně nebylo
využití až teď kdy se mi zas fotky v archívu poněkud ztrácejí a
nové moc nepřibývají. A to navíc včera tady vypuknul
takový ten echt ohavný, šedivý a umolousaný podzim
Začalo včera mrholit a mrholí a mrholí pořád.
Sluníčko je mnohonásobně překryté
mraky a hnd tak asi nevyleze .....
Tudíž ani na procházky to
moc neláká ....
Zmoklý čmeláček vytuhnul na jednom květu na dva dny.
Když jsem šla fotit dopoledne kapky na květu myslela jsem si že už
je po chudáčkovi veta. Ale ještě se trochu hýbal tak
jsem ho vzala domů aby oschnul a trochu se zahřál.
Při té příležitosti jsem ho trochu indiskrétně nafotila .....
Hmyzáčka neznámého jména i původu jsem pro změnu nachytala při jedné
podvečerní procházce na chatě .....
...... a nakonec noční focení. To jsem tak jednou šla vysypat před
spaním něco do popelnice a ono se v té tmě něco jakoby nad ní ve vzduchu
pohnulo světlého. Jak nemám druhé oči vidím naprosto prd a tak jsem si
pro ně šla a vzala si telefon abych si posvítila na to co to je.
K mému úžasu to byl krásný křižák který si víko popelnice vzal za základ
pavučiny kterou tam upletl. jak jsem tak na něj svítila, na zdi domu
se objevil úžasně ostrý stín mnohonásobně zvětšeného pavouka. A tak
mne napadlo svištět pro foťák a zkusit to nafoti. Jenže problém nastal
v nedostatku rukou. Svítít telefonem v jedné a fotit a ostřit manuálně druhou
prostě něšlo ani náhodou. A přizvat k asistenci nebylo koho protože
muž už spal a synátor byl někde fuč. Navíc se ponořit a
v hlubinách skříně někde hrabat stativ se mi taky nechtělo abych přeci
jen muže nevzbudila protože vím jaké má problémy pak usnout.
A tak z nápadu stínovky sešlo a vznikly jen tyhle dvě fotky ....
Fotila jsem to bez blesku, jen osvětlené LED diodou s telefonu.
A překvapilo mne jak dobře to vyšlo ......
Hmyzáčci mě baví Na čmeláčka jsi byla hodná Pavouk vypadá fakt dobře
OdpovědětVymazatNo ten pavouk a ještě i ze spodu vypadá strašidelně, jinak jsou to moc pěkné záběry
OdpovědětVymazatJéééé, hmyzáci! Občas mívám taky období, kdy je fotím. Nejvděčnější jsou pro mně vypasení pavouci, moc se totiž nehýbou .
OdpovědětVymazat[3]: Máš pravdu, tenhle se taky zuby drápy držel v té pavučině a nepohnul se ani o píď i když jsem zvedla to víko od popelnice. A čmelák byl tak vytuhlej že mu to trvalo hodinu než se rozpohyboval
OdpovědětVymazatčmeláček to má za pár, stejně jako u vos a sršní
OdpovědětVymazatDalší zachránkyně hmyzáčků, už je nás několik, Vendy.
OdpovědětVymazatParáda
OdpovědětVymazat[5]: Tak to je hrobařík? Aha.....
OdpovědětVymazat[6]: To nevm jestli přežil ale když byl suchý tak odfrčel bez problémů
OdpovědětVymazatVelmi pěkné fotky. A ráda vidím, že pomáháš i hmyzáčkům v nesnázích , já takhle zachraňuju z jezírka topící se včely a vynáším z domu pavouky, aby je muž nemajznul pantoflí .
OdpovědětVymazatParáda. Já na noční focení baterku do pusy a foťák do ruky a je to taky někdy sranda.
OdpovědětVymazatHrobařík je nejhezčí (nebýt Draka a Hnaky, nevěděl bych, co je zač), čmelák je jak zmoklá slepice
OdpovědětVymazat[12]: Hanky
OdpovědětVymazat[9]: Tak asi přežil, ne? ... nebo odfrčel jeho duch?
OdpovědětVymazat[14]: DUCH NE, ČMELÁČEK
OdpovědětVymazat[12]: Já to taky nevěděla že to je hrobařík.
OdpovědětVymazat[11]: To bych musela mít pusu jak žába, ten můj telefon je přeci jen hodně široký
OdpovědětVymazat[17]:To je fakt, oni ty telefony jsou sice hubený, ale strašně veliký
OdpovědětVymazat[15]:
OdpovědětVymazatPodaření hmyzáčci.
OdpovědětVymazatTa druhá fotka čmeláka je skvělá, i když teda chudák. Ale jsi hodná, že sis ho vzala domů a pravděpodobně ho tím i zachránila =)
OdpovědětVymazat[21]: Mě pavouci nevadí. Asi proto že jsem od mala na ně zvyklá z chalupy. Na chatě taky strašej a jelikož nemáme dodělané podkroví tak na chodbě v patře i v pokojích. Nějak mne provázej celej život takže se z nás stali kamarádi....
OdpovědětVymazat[22]: Já jsem s nima "v kontaktu" taky odmala, ale teda to zvykání u mě probíhá extrémně pomalým tempem =D Na chalupu už tak často nejezdíme, ale máme je občas i normálně doma (respektive občas jsou vidět, nedělám si iluze, že když je nevidím, tak někde nejsou). Ale určitě vnímám jako posun to, že třeba venku už je dokážu fotit a když teď vidím pavouka ve svém pokoji, tak hned neřeším, jak ho urychleně odtamtud dostat a dokážu v noci usnout. Týká se to teda jen do jejich určité velikosti. Nebo když to je už moc chlupatý, tak to pořád nezvládám. Nejhorší bylo, když jsem měla tu čest snad s nějakým vyloženě historickým jedincem, to jsem myslela, že umřu. Ke kamarádství asi nedojdu nikdy =D
OdpovědětVymazat[23]: Asi nevím jestli bych dokázala vzít do ruky sklípkana. Křižáci ani koutníci mi nevadí....
OdpovědětVymazat