Z poslední, dnes už dost fousaté
procházky v lese jsou tato zákoutí. A v jejím
závěru mne čekalo setkání, které začíná být stále častější.
Mne nevadí a jsem naopak za něj ráda. Protože co jsou čtyři kola a uřvaný
motor, proti čtyřem krásným a štíhlým koňským nohám a jejich klidnému půvabu?
Nic....
Raději budu potkávat ty koně, než čtyřkolky.
A vy?
Přišli chvilku po mě ze stejného směru....a potichoučku. Takže mne tak překvapili, že jsem stihla vyfotit až toho druhého jezdce....
Fotila jsem si totiž jako vždy tuhle vodičku.
taky bych raději potkávala koně a slyšela dusot jejich kopyt místo auto a náklaďáků, ale u nás ve městě to jaksi nepůjde. :/
OdpovědětVymazatPěkná zákoutí, kapradinky, to miluju. Ta voda se ti povedla také moc. A potkat v lese koně, to mám také ráda. Koňů je tu v okolí dost a tak je také ráda fotím. Jenom vždycky je mi žinantní namířit na jezdce, který možná není rád, že ho fotím. Všimla jsem si také, že kolem koní se skoro více motají děvčata.
OdpovědětVymazatKrásná lesní zátiší.
OdpovědětVymazat[1]:Jo, tak to opravdu ve městě nejde. I když tuhle jsem odjížděla do Brna a před nádražím stál uvázanej kůň . Bohužel protože jsem si jela pro novej foťák neměla jsem sebou starej a mobilem to bohužel bylo natolik špatné, že se to nedalo použít....
OdpovědětVymazat[2]:Já taky raději fotím koně volné, než s jezdci tedy pokud to není známý. To určitě, kamarád je u nich na ranči hýčkán a obletován neboť je tam s chlapů nejvíce se vskytující. Ti čtyři zbylí jsou tam jen minimálně.On je tam spíš jak doma.... A děvčat a žen je tam opravdu přesila.
OdpovědětVymazat[3]:Ti koníci jsou přeci jen v přírodě a lese spíš doma než ty čtyřkolky.
OdpovědětVymazatKrásné. Potěší mě, i když si všimnu otisků kopyt. I cyklisti ten poklid, ticho a nehnutost lesa ruší... a bohužel je potkávám čím dál víc... proletí kolem potůčku a spěchají někam dál. Pravda, lepší sedět na kole a dýchat čerstvý vzduch, než sedět doma
OdpovědětVymazatLesní zátišíčka jsou moc pěkná. Jen auto je rušivý element.
OdpovědětVymazat[7]:Tak cyklisti mi vadí o něco míň, zvlášť když i já jednou za uherskej rok vyrazím. Když jdu bez psů tak to je jedno, ale když jdu se smečkou je to horší, musím je pořád přivolávat a oni sou naštvaní. A já taky....tak se snažím vybírat takové cesty kde to setkání nehrozí. Jenže po té hlavní vede i cyklajda takže to je problém.
OdpovědětVymazatKapradí! Kapradí vždycky oku laodí.
OdpovědětVymazat[8]:Ona je kousek dál chata která nemá příjezd pro auto, takže majitelé stojí na tom place. Jindy tam bývají stahané kmeny a nebo tam stávají auta těch kteří tady začínají cykloputování nebo psí procházky a dojeli sem ze Třebové.
OdpovědětVymazat[10]:A co teprve Pohádky z mechu a kapradí, ta na duši pohladí!
OdpovědětVymazat[9]: Bohužel. Já jsem sice z Polabí a koly odkojená, ale to polykání kilometrů mi nic moc neříká. Ráda kolo používám na ježdění po městě (pokud to tedy ještě jde, už často moc ne), nebo na krátké výlety. Asi mě hodně ovlivnilo to, že místa, kam jsme právě chodili na procházku se psem (kolem Labe) se změnilo v ráj cyklistů a inlinistů. Pes cyklisty vysloveně nesnáší a chce je lovit
OdpovědětVymazat[13]:Já co jsem si pořídila maskota tohoto blogu- dandíka, tak už pět let na kole nejezdím. Všechno co jsem dřív objezdila obchodím se smečkou. Ale kvůli focení zase kolo začínám oprašovat abych nacházela nové inspirace. Ale taky mi to dost vadí a zvlášť někdy o víkendech to je jak na Václaváku....ti naši sice cyklisty neloví ale zase stojej jak přibitý a oni je musej objíždět při čemž někdy dost nevybíravé mrmlaj.
OdpovědětVymazatposlední fotka nemá chybu!
OdpovědětVymazat