Všechno krásné jednou končí
a tak na Václavském náměstí skončila i naše podvečerní a večerní procházka vánoční Prahou.
Krom množství a dokonce povedených fotek, mne zase na chvíli nabila
energií kterou z toho ruchu a mumraje vždycky čerpám....jsem takový opak těch kteří čerpají energii na procházkách lesem a v klidu a tichu.
Já, člověk uvyklý z dlouholeté práce v obchodě každodennímu styku z lidmi a navíc v Praze jsem prodávala povětšinou v obchodech na Zlatém kříži jak se honosně nazývaly obchody okolo Jungmannova náměstí, Národní třídy, Vodičkový a Václavského náměstí, takže v centru dění, jsem byla najednou uvržena do ticha a mrtvolného klidu
malé vsi. A tak tu trpím...a abych se tu ezbláznila tak si prostě jednou za čas udělám takovýhle výlet.
Tak byla bych raději kdyby se dal dělat i častěji a dokonce tomu nahrává i to, že nám tu konečně začala stavět i vlaková konkurence ČD takže se cesta rázem stává příjemnější a levnější! Což je také nezanedbatelné plus.
Doufám, že se i díky již tradičnímu zimnímu teplému počasí podaří zase co nejdřív nějaký ten výletek.
A teď ten poslední a závěrečný pelmel foteček z Prahy, které se nikam nevešly
Vánoce komerční
Dámy nakupují, pánové se šílenství neúčastní a nezúčastněně to pozorují
Vystihnout okamžik kdy je v okolí Malostranského náměstí v ulicích málo lidí je dost vzácný
Když jsem si fotila tohodle krasavce, došlo k malému incidentu evidentně s majitelem této atrakce. Docela drze na nás totiž s dcerou začal vyjíždět. Tedy ve smyslu Tak si to holky pěkně vyfoťte ať můžete v té vaší Horní Dolní ukázat jak si my PRAŽÁCI žijem. Což ovšem narazil a to dost tvrdě. Já ať budu žít kdekoli prostě napořád budu Pražák a na tom si stojím i když vím že Pražáky na vsích rádi nemají a pokud si někdo takhle na mne otevře ústa bráním se. A dcera také. Pustily jsme se do něj co si to zaprvé dovoluje, za druhé že jsme Pražandy a když tedy odsekl že My Pražáci si tedy tohle nefotíme jsem mu řekla že MY PRAŽÁCI si fotíme co chceme a že takhle se chovají jen burani kteří do Prahy přišli kdysi vekslovat a už tady zůstali a teď jsou z nich takovýhle naturalizovaní burani kteří s Pražákama nemají vůbec nic společného. Chvíli zůstal zticha a pak začal mlít něco husách a jiné drůbeži. Což byla voda na dceřin mlýn a tak se s milým usměvem otočila, ukázala mu že je jednička a řekla mu že to proto aby viděl že Pražáci se nedaj....na chvíli mi zkazil náladu, a já si říkala že tak krásné auto si tak blbýho majitele ani nezaslouží, ale jak jsme přišly na Kamenný most a viděla jsem tu krásu tak jsem na všechno zapoměla a fotila, a fotila a....to už jste ostatně měli možnost i vidět
.
Pár lucernových
K následujícímu obrázku jsem si vypůjčila text z intenetových stránek hledačů kešek, protože i u ní jedna je.
Terezka - kašna s alegorickou sochou Vltavy
Terezka je od 6.8.2010 nejnavštěvovanější tradicionálka na světě!
Na Mariánském náměstí, kousek od Staroměstského náměstí, ve výklenku zdi zahrady Clam-Gallasova paláce najdete empírovou kašnu, které vévodí jedna z nejkrásnějších soch Prahy - Terezka. Socha znázorňuje dospívající ženu, která v sedě přidržuje dvě nádoby s vodou. Z jedné vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, což odkazuje na svatého Jana Nepomuckého, který nalezl mučednickou smrt ve vodách Vltavy a z druhé menší nádby pak prýští skutečný pramínek vody, který napájí kašnu pod sochou.
Sochu vytvořil roku 1818 Václav Prachner (1784-1832) podle náčrtu Josefa Berglera (1753-1829), který byl prvním ředitelem pražské malířské akademie. Výrobu kašny zaplatil tehdejší milovník umění hrabě Clam-Gallas.
Roku 1953 však byla socha natolik poničena, že musela být z jemného bělavého pískovce s ružovým žilkováním zhotovana její kopie. Restaurovaný originál je umístěn v depozitáři Národní galerie.
Socha se správně nazývá Vltava, ale nikdo z pražanů jí neřekne jinak než Terezka. Jak prišla k tomuto jménu nikdo neví. Pověst říká, že se tak jmenovala jedna ze služek, která sem chodila pro vodu a která jí byla velmi podobná.
Soše byl jednou dokonce odkázán velký majetek v hodnotě několika tisíc zlatých. Po své smrti jí ho odkázal vysloužilý rytmistr, který bydlel na náměstí a denně se na ní dlouhé hodiny z okna díval. Pozustalí však dali závět k soudu a ten zvrátil jeho poslední vůli v neprospěch Terezky.
Socha Terezky představuje jemně pojatý akt, který v sobě spojuje erotické prvky dospívající dívky i zralé ženy. Vyzařuje z ní klid, vyrovnanost, ale i útěcha a laskavost.
Detail další kašny a to na Malém náměstí.
Cestou na Mariánské náměstí mne zaujal tento dům a jeho krásný detail krakorců podepírající pavlač. A samozřejmě malá věžička. Na bydlení v nich jsem velkej fanda...
Svět vzhůru nohama aneb kde je dole a kde nahoře? Nebo svět za zrcadlem? I tady jak vidíte strašil fantom s šedou čepicí....
Vypadá to jak teleportovací zařízení z budoucnosti, a ono to vlastně něco takového je. Výtah Staromětskou věží který vás vyveze až nahoru....
Dvoje krásné dveře do radničních sálů. Jak vidno probíhala zde výstava fotografií a to navíc velmi prestižní. Bohužel už byla zavřená....
Stanoviště koňských taxi
A koníci v akci
Krásně nasvícené Nosticovo divadlo, nebo také Divadlo J.K.Tyla anebo také Stavovské divadlo
Tohle byla ta nejkrásnější mňamka kterou jsme po cestě potkaly. Bohužel ještě nebylo úplně hotovo....škoda.
I taková je předvánoční Praha. Pár bezdomovců jsme potkaly i na trzích, ale opravdu jen pár. Ale bohužel jsemmusela zkonstatovat, že leckterý houmlesák je líp oblečenej než můj muž....což mne na něm šíleně vytáčí to jak o sebe nedbá a chodí jak šupák. Když jsem kdysi řekla proč jezdí k zákazníkům ve společenských botách a nekoupí si nějaké pohodlné sportovní opáčil že přece jezdí po servisech k zákazníkům na úřady a nebude tam přece strašit v teniskách !(jeho (ne)oblíbené ještě z vojny, jenže jaksi za ta leta nezaznamenal že sportovní boty se nerovná bílé kecky na spartakiádu) ale že jezdí do kanceláří v rozdrbanejch džínách který má neustále na půl žerdi tak to je v pořádku....opravdu si říkám co bude dělat a jak se bude chovat až mu bude šedesát, sedmdesát když teď coby padesátník a něco chodí navlečenej jak devadesátiletej stařík a to i někteří z nich jsou víc šik....a bojím se toho.
Václavské náměstí při pohledu z ulice Na Můstku
Pozdrav z Prahy i s holoubkem na ruce
Nejen že se mi pořád motala do záběrů, ale ještě byla i pěkně drzá....
Však si to mohla dovolit...
Tak a zazvonil zvonec a pohádce je konec....omlouvám se za poněkud delší článek než bývá zvykem. Ale byl už poslední a tak to snad nebude až tak vadit....
P.S. Jen doufám že tomu ukrajinskýmu klučinovi kterýmu ti ochočení holoubci patřili ty prašule který si vydělal nezbalila nějaká mafie. To by mě fakt na vánoce naštvalo!!
