02 ledna 2011

Taky o těch druhých......

Jak už jsem jednou předestřel, žijí se mnou ve smečce i miciny. A tak by bylo nespravedlivé se jim nevěnovat, zvlášť když jsou tak pěkné a já s nimi vycházím jen v nejlepším. Tedy až na Majdu, s tou jen někdy. Ale spíš na mne syčí a seká po mně. Holt ta už jiná nebude.
Elvis se vyznačuje tím, že miluje malé krabičky a tím, že má smysl pro zvláštní pozice když spí.







Z Jutýska(U 2) se už stal velkej kocour, ale je pořád takovej rozevlátej a někdy dost bojavej. Proto taky, i když je to jedinej papírák mezi všema micinama, nechodí na výstavy. Byl by tam chudák pěkně vystreslej. Ale na zahradě na stromě se mu líbí, vyleze vždycky až nahoru a odtamtud pozoruje co se kde šustne





Majda zůstala tou zakaboněnou mickou s kterou jsem se seznámil jako malej. I když už se za ty dva a půl roku trochu zklidnila a dokonce se i sama příjde k paničce nebo pánečkovi pohladit a přitulit. Ale na mě stejně někdy syčí....



A teď kočičáci co už nejsou, Garfield, Máca a Kikča a Zrzek.Garfielda jsem ještě zažil pár měsíců, ale nesedli jsme si ani za nic.Ale to bylo tím, že Garfi byl v té době už starý pán, a navíc už v něm hlodala ta ošklivá nemoc, rakovina kostí.Byl ale ještě dlouho podobný svému jmenovci Garfieldovi z kresleného seriálu. Taky když měl ještě chuť k jídlu, zblajznul co se dalo, a měl dvě vlastnosti, které už žádná jiná micina u nás doma nemá. Strašně rád se mazlil s kýmkoliv z rodiny, jak si někdo sedl do křesla, na sedačku nebo na postel, už tu byl Garfi a mazlil se. A druhá bylo jeho hlasité předení, a když říkám hlasité, tak mi věřte, že bylo opravdu velmi hlasité. Za to neuměl mňoukat jako ostatní micky. Máca byl malej divočák, ale za pár dní si zvyknul a až do konce svých dní to byl přítula. Hrozně rád se vyvaloval na teple, na sluníčku na terase, na radiátorech, a hlavně s Kikčou byli dva, kteří si uměli otevírat dveře. Vždycky skočili na kliku a pak po ní pómalu sjížděli až se dveře otevřely. Jen Máca byl vyčuranější, počkal až to udělala Kikča.Ta byla roztomilá kočičí dáma, která se taky jako dáma držela stranou veškerých rotyk a bláznivějších her. A nakonec Zrzek, stejně jak všechny ostatní micky byl taky nalezenec, přišel jednou na podzim se zraněnou packou a už zůstal. Měl chudák docela smůlu, dostával pořád na frak od Baka I. Jednou mu natrhnul triko na hřbetě a pak na jednoho Silvestra, když bouchaly petardy, z čehož měl Bak panickou hrůzu, na Zrzu zaútočil a překousnul mu spodní čelist. Zrzkovou specialitou byl přepad ze zadu. Když si vyhlédl nic netušící oběť, skočil vždycky z nějaké výšky dotyčnému za krk. Tam se následně uvelebil a nechal se nosit. Bylo to vždycky o infarkt, ale on se tím evidentně dobře bavil 





Macíček(to je ten černobílej) a Kikča už nebyli naživu když jsem přišel a ani není moc fotek, na kterých jsou. Tedy jsou ještě na klasických fotkách, digitální éry se nedožili.Tyhle jejich fotky jsou z telefonu, tak nejsou tak kvalitní. Kikča byla kočina, která se nasáčkovala do rodiny když se panička s pánečkem nastěhovali sem do Rybníka, a už s nimi zůstala až do své smrti ve věku 16 let



Z dalších zvířátek které jsem už neznal, byli mí dva pejsčí předchůdci jezevčík Matýsek a kříženec Bak I. Matýsek se vnutil do domácnosti ještě v Praze na sídlišti, a Bak I, přišel stejně jak Kikča hned po nastěhování. Oba bohužel umřeli dřív, než si zaskloužili. Matýsek v devíti letech na ochrnutí páteře, což je u jezevčíků bohužel velmi časté a Bak I na rakovinu když mu bylo 12 let. Nutno podotknout, že oba na svůj věk nevypadali a byli do poslední chvíle čilí a veselí



Velkej Bráška Bak II a Máta. S Bakem si rozumím hned od začátku, nejdřív mne sice trochu trápil, ale pak už jsem si to nenechal líbit a teď se spolu honíme při procházkách a na zahradě, a já se k němu rád tulím, když během dne spíme. A to že Báča má lehací povahu je víc než jasné. S Mátou jsme na tom tak, že si ani nevadíme, ani se ale moc nekamarádíme. Asi to je tím, že je to už starší pejsčí dáma, a taky jako dáma se chová. Rezervovaně a klidně. Ale někdy se přece jen zapomene a pak přece jen snese když se k ní přilichotím a přitulím





Tak to by bylo o všech s kterými žiju nebo jsem alespoň chvilku žil.....

2 komentáře:

  1. Pěkné čtení a ještě pěknější fotky. Mě úplně nejvíc zaujal Jutýsek, je to parádní kocour. Ostatní jsou taky moc pěkní.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné kočičí fotky, ty by se líbily Elišce. Má kočičky moc ráda.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....