Z Vojanových sadů jsme už definitivně prošli na Kampu a zastavili se před konečně!!!
zrekonstruovanou vilou velkého klauna a herce Jana Wericha. Po nekonečných
letech sporů, osočování a urážek od různých organizací ale i města, se opět paní Medě Mládkové podařilo
po Sovových mlýnech vrátit do života další pražskou významnou památku.
Vila byla dlouhá leta prázdná, a konečnou ránu jí zasadily povodně z roku 2002. Od té doby
to šlo s vilou víc a víc do kopru. Když o ní projevila Meda Mládková zájem a chtěla jí opravit
a následně z ní udělat muzeum Jana Wericha, zvedl se velký odpor a nechutné tahanice.
Jenže paní Meda je velmi silná osobnost, která co si zamane to také udělá a přese všechny
klacky které jí byly naházeny pod nohy se nevzdala, a tak mohla být konečně letos začátkem
července nově zrekonstruovaná vila a muzeum otevřeno veřejnosti. Abych ale byla přesnější,
ve vile nežil jen Jan Werich, ale i básník Vladimír Holan
V přízemí vily je kavárna a v patře pak muzeum. Konečně se tak velká osobnost
české divadelní i filmové scény dočkala zaslouženého ocenění i vlastním muzeem.
Takhle vypadala vila v září roku 2011 ....
.... a takhle krásně vypadá ona sama i její okolí teď
Před vilou stál bublinář a bavil děti . Musím říct, že i já sama když je někde
v Praze vidím, chvíli postojím a bavím se s nimi ....
Z Kampy vedly naše kroky ulicí Karmelitská směrem k Malostranskému náměstí, u kostela sv. Mikuláše jsme ale hned
zahnuli ulicí Tržiště a prošli kolem jednoho z mnoha míst, ke kterým se váže nějaký film
nebo televizní seriál. Hned na začátku to byla škola na Uhelném trhu, ta se objevila už v mnoha
filmech, a zahrála si i v seriálu 30 případů majora Zemana, tam si chodil hlavní hrdina pro svou ženu
učitelku. Dalším místem bylo náměstí u Rudolfina, to si zase zahrálo krom jiného i v jedné
epizodě seriálu Byl jednou jeden dům. A v ulici Tržiště je tenhle průchod kterým chodil
Wofgang Amadeus Mozart ve Formanově filmu Amadeus. Ostatně Čerf mi ukázal ještě jedno
místo kde se natáčel. To jsem si ale nevyfotila.
Ať projdete jím, nebo obejdete celou frontu domů oddělující ulici Tržiště od Malostranského náměstí
dostanete se před vchod kostela sv. Mikuláše a spolu s panem radou Vacátkem a panem Brůžkem
si můžete položit otázku o tom, zda opravdu existují boží mlýny. Jde o závěrečnou scénu z filmu Partie
krásného dragouna.
od Malostranského náměstí už nás čekalo stoupání Nerudovou ulicí směrem k Pohořelci.
V Nerudovce se nachází dnes momentálně čokotérie (Čerf má ve svém článku ještě čajovnu)
kde se natáčely scény v půjčovně kostýmů opět v Amadeovi. Dokonce na zdi nápisy hlásí že
se zde tento film natáčel a že zařízení provozovny je to původní které tu po natáčení zůstalo.
V místě kde ač stále rovně pokračujíc, bez jediného přerušení, se Nerudova ulice mění v ulici Úvoz
stojí krásný starý dům. Jedná se o dům, kde žil fotograf Josef Sudek a kde je galerie nesoucí jeho jméno
Má krásný malý balkonek, stejně jako dům před ní
A když se otočíte směrem k petřínskéu vrchu, otevře se vám takovýto výhled na Prahu.
Budova v dolní části je nemocnice sv. Karla Boromejského Pod Petřínem
Další s uliček které si zahrály ve filmu. Tady neháněl neohrožený Nick Carter ve filmu Adéle ještě nevečeřela
zločinného padoucha a potkal krásnou Bětušku nesoucí svému papá ve džbánu pivo.
Scéna se natáčela z horní ulice, a já jí mám na blogu taky z horního pohledu,
takže tentokrát i z pohledu spodního. Musím říct, že zhora je ten
pohled mnhem malebnější. Už proto, že je krásně v obdélníku který tvoří domy vidět
rozhledna na Petříně.
Ještě projít kolem švédského velvyslanectví, na jehož zdi je pamětní deska Elišky Junkové
která zde žila, a jsme na Pohořelci. Tady myší dírou a po schodech jsme došli na Strahovské nádvoří
a před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie si dáváme první odpočinek procházky.
Jedno nahlédnutí do jejího interiéru. Bohužel mříže moc focení nepřejí ...
Ještě nás ale čeká závěrečná vrcholová prémie, stanice lanovky. Abychom ho zvládli,v klášterní
restauraci Peklo (ha, ha) si dáváme každý jedno pivo z klášterního pivovaru. Měla jsem dilema jestli tmavé
nebo borůvkové, ale zvítězil zájem o neznámé a tak to vyhrála ta borůvka. Mimochodem fakt dobré
a v tom teple sakra bodlo. Pak už jen vystoupat až nahoru do parku k rozhledně, projít přes Růžový sad
až ke stanici lanovky a naše FotoTour de Prag definitivně končí. Byla to moc příjemně ztrávená sobota
a já za ní Čerfovi moc děkuji. Nejen že jsem tak díky němu poznala některá mě neznámá místa
(možná i on díky mě poznal jiná) ale po dlouhé době jsem se zas prošla Starou Prahou...
Poslední pohled na Hradčany a pak domů. Byl to zároveň i poslední pohled jinam
mé týdenní "dovolené", protože druhý den už mne jen čekala cesta domů ...
