26 července 2016

Barevné elegie .....IX



Dneska si dáme zase várku barviček
v jarních (ještě) a brzkých letních květech. Je to
zas výběr ze zahrady mé i jiných, i z procházek po okolí.

Jedna z mála letošních pivoňkových fotek. Nejdřív se s kvetením flákaly a pak
najednou byly odkvetlé. Bohužel zrovna v době kdy kvetly byly
tady dost silné deště a vítr a ty je totálně zničily.




O tomto kosatci jsem věděla, že někde musí být, jen prostě před rekonstrukcí záhonu
byl tak zarostlý a utlačovaný plevelem, že nekvetl. Pak jsem ho přesadila k jezírku a on
se letos odměnil tímto jediným květem. Ještě jsem měla modrý
ale o ten jsem asi přišla definitivně....


Poslední květ mé vloni koupené a první azalky tady na zahradě. U ní to bylo stejně jak s těmi pivoňkami


Tahle pivoň rozkvetla o něco později, takže se jeden z mála květních stonků
zachoval k focení


I tuhle ostrožku jsem si vloni koupila. Bílou jsem nikdy neměla, tak jsem si udělala radost.
Letos mi vykvetla poprvé, tak se těší až se rozroste a bude svými bílými svícemi květů
prosvětlovat záhon.



Letos jsem focení téhle bílé krasavice už zamítla, těch obrázků tady
bylo habaděj.
Tak jen malý detail .....



25 července 2016

Macocha a okolí .....


Dneska to vezmu trochu oklikou.
Mnohokrát jsem se zmínila v komentech tady i u jiných, že
mám moc ráda výlety a cestování, jen bohužel moje drahá polovice
není takto postižená a stejně ani synátor. Ten se ale narozdíl od
muže občas dá přemluvit. Jediný kdo s rodiny zdědil tuhle vášeň je dcera,
jenže ta se odstěhovala a navíc už má svého partnera s kterým jezdí
po výletech. Holka má štěstí, i on je naladěný na stejnou výletovou strunu
tak nemá s plánováním žádné problémy. Spíš je pokaždé překvapená
protože většinou je to její partner kdo potajnu něco naplánuje a jí
pak překvapí hotovým itinerářem i destinací.
Ale synek si našel novou přítelkyni, která je velkou milovnicí výletů
a světoběžnictví a ta, jakmile jsem se zmínila o svém handicapu v podobě
nemožnosti se někam podívat, okamžitě naplánovala výlet. Manžel, který
byl samozřejmě také pozván se ale vykroutil tím, že musí odjet do Prahy
pomoci sestře při stěhování do nově zakoupeného RD a tak jsme jeli
jen tři. Naší cílem byla Macocha, která není zas tak od nás daleko.
Já tam nikdy nebyla, protože z Prahy jsme se školou jezdili na výlety
do Koněpruských jeskyní, které byly dostatečně blízko. Ale moje maminka
velmi vzpomínala na skautský výlet na Macochu a plavbu po říčce
Punkvě jeskyněmi kterými protékala. O tom, že jsem byla hrozně nadšená a
natěšená samozřejmě není sporu, i když se mi naskytla určitá nemilá
komplikace v tom, že jsem musela ještě před odjezdem připravit celý
penzion na víkendové ubytování a navíc být v pět zpátky, abych mohla
ubytovaným předat klíče. Tím pádem jsme se museli vracet dřív než mi bylo milé.
Úklid jsme vyřešili tak, že jsme všichni tři jak kobylky vtrhli do penzionu
a tak místo tří hodin, když bych to dělala sama, bylo za hodinu a třičtvrtě uklizeno.
Pak jen ještě ve Svitavách nabrat mladší sestřičku a hurá do jeskynního světa!

Přestože už byl první den prázdnin a pátek k tomu, nebylo na místě
moc lidí, dokonce bylo parkoviště skoro prázdné,což bylo fajn, protože
se člověk nemusel prodírat davy turistů a v pohodě si mohl všechno projít.
Samozřejmě že první věcí bylo zajít na vyhlídku na horním můstku nad propastí
a zhlédnout do jejích útrob. Pohled je to věru impozantní, ale je to jen zlomek
toho, co se člověku naskytne, když se octne na dně propasti. To je něco,
alespoň pro mne, neuvěřitelného, nádherného a dechberoucího. Něco,
co mne naprosto odrovnalo a přiznávám bez mučení, i rozplakalo. Ale o tom
později. Zatím jsme jen v horních a polovičních sférách .....







Pohled z horního můstku. Zhruba v půlce vlevo, šikmo od uschlého smrku je můstek spodní.



Pohled z dolního můstku .....


...... tam nahoře jsme byli zhruba před deseti minutami .....


Útroby Macochy a ústí Erichovi jeskyně


Cesta dolů, k Punkevním jeskyním


Konečně začíná okolí připomínat, že se nacházíme v Moravském krasu.
Průchod skalou se jmenuje Čertova branka



A konečně i první jeskyně se začínají ukazovat i s náznakem krápníkové
výzdoby.




Tady povrch zemský opustíme, abychom se ponořili do útrob Punkevních jeskyní .....

Začínáme hlasovat po sedmé ....



Už jsem si nějak myslela že i další kolo
Sakrálek skončí tím, že bude jediný příspěvek a to můj. Ale
naštěstí opět zaúřadovali SignoraA a Frypat a tak si budete moci vybrat
z příspěvků tří. Proto dávám zkrácenou verzi hlasování na pět dní. I tak si myslím to je až až
protože já už vidím zcela jasného favorita Mrkající

Tady jsou tedy příspěvky:

(VendyW)

(SignoraA)

(Frypat)

23 července 2016

Bobeš a Mates .......



Dneska se dostávám k fotkám, které jsem
napořizovala při posledním hlídání našeho chlupatého vnoučka.
Bobeš sice s námi na procházku nemohl, protože ho zrovna v té době opět postihla
záhadně a zdánlivě bez důvodu jeho náhlá neschopnost se uržet na zadních nožkách.
Chodil, nebo se spíš plouhal a tak musel odpočívat.
Za to Mates lítal po lese jak pošuk a evidentně si to užíval.




Tady to sice vypadá jako kdyby se snažil vykadit, ale to se jen usilovně drápal
do kopce Smějící se



Takhle postojí jen když je už natolik utahaný, že ho na chvilku nezajímá
nic okolo.....


Po návratu z procházky jsem si střihla pár portrétů které se podařili
jen díky teleobjektivu, hlavně tedy v Bobšově případě. Ten jak se přiblížím
s foťákem, hned zdrhá. Ale jak jsem ležela na zemi a on seděl v půli zahrady





Skvěle se podařil i Mates




Skoro ukázkový výstavní postoj



22 července 2016

Šidélka, motýlice a vážka ......



Už tady byly kytičky, pohledy do kraje, kostely,
a tak se dnes podíváme k vodě. A na živočichy zde žijící.
Jmenovitě pak na šidélka a další lítající potvory. Většina fotek
vznikla u místní přehrady a můžu říct, že jsem si tam připadala
v té trávě jak v šidélkovém ráji. Lítalo jich kolem mne na desítky,
a člověk jen registroval všude kam se podíval tyrkysově modré zadečky.
Trochu mi focení znepříjemňoval Mates, protože vždy neomylně zamířil
do místa kam jsem zrovna ostřila a prosvištěl trávou a všechny objekty
mého zájmu vyplašil. Ale i tak jsem nafotila obrázků dost a dost,
dokonce jsem nakonec i mazala, protože už by
jich bylo skoro stejných moc .....












Poslední tři fotky jsou z minulého týdne, kdy jsem vyrazila na procházku z chaty
do vedlejších vsí a šla kolem rybníka. Stejně jako fotky vážky. Mimo těchto
třepetalů jsem při této vycházce nalovila i spousty motýlích obrázků .....







A nakonec ještě samička motýlice. Tu jsem nafotila tady u nás



V podobném ráji jako při focení šidélek, jsem se ocitla na loukách a lesních
cestách na chatě, jen s tím rozdílem že tam bylo spousty motýlů. V jednom
místě, jsem dokonce musela dávat pozor ka šlapu, protože si tam na vlhké
zemi pošušňávali na minerálech přímo po desítkách. Ale to zas někdy jindy ....