01 dubna 2016

Někdy si tak říkám ....




....... že někde v hloubi mé hlavy, pod nánosem
nulového sebevědomí a nedůvěry ve svou osobu a
vlastní šikovnost, stejně tvrdě spí génius, který se občas
probudí, něco vytvoří a pak zas na dlouhou dobu usne. Kupříkladu
teď, když se nějak probral k vědomí a doneslo se k němu že jsou od
března povinné reflexní prvky v určených lokalitách, mi vňuknul nápad
spojit příjemné s užitečným. Vytvořit něco ze stuh tak, aby to bylo nejen hezké
ale také i praktické. A tak jsem ho poslechla, vyhrabala materiál
a začala tvořit reflexní kytičky které se dají použít na kabelky, batohy, kočárky,
ale i na sponky, a mají tu vlastnost že za dne jsou vidět díky signální
barvě stuh a ve tmě zas po nasvícení svítí díky použitému
reflexnímu materiálu který je na bezpečnostních vestách
či mají ho našitý hasiči, záchránáři a jiní na oblecích.
Takže vznikly kytičky které v sobě kombinují ozdobu i povinnost ....

Čísílek si moc nevšímejte, je to dělané pro moje prodejní stránky, tak aby
to bylo hned jasné kdo co chce, stejně tak i vodoznaku, protože na netu se fákt
děsně krade .... vcelku mne potěšilo, že je i občas zájem. Jen do Třebíče (Hani,
možná je tam potkáš ) jich už jde 12















A ještě jeden, tentokrát tulipánový košíček. Kupodivu
ten mi zůstal doma na stole, protože jsem ho nestihla poslat do Repech na
jarní setkání blogerek - šikulek jako ten krokusový. A proč kupodivu? No, protože
jsem se obávala že ho začnou likvidovat kočky stejně tak jako každou kytku
která se tam objeví. Jenže nějakým záhadným způsobem pro ně neexistuje ....



Teď už se zas ten génius uložil k zimnímu spánku, uškobrcán tím vším
vymýšlením a já zase uškobrcána rehabilitacemi, prací na zahradě a začátkem
letní pracovní sezóny, kdy mi k penzionu ještě navíc přibyli dva dny v týdnu kdy
točím v hospodě. No uf, je to tedy nezvyk.....


29 března 2016

Jarní pastorále .....



Tak co se týče jarního bujení a kvetení,
tak tam rozhodně slepotou netrpím. Naopak. S nadšením denně
kontroluju a zjišťuju, co už dalšího zas kvete nebo se chystá kvést
a případně i zakoupím něco nového dalšího co se mi hodí na
zrekonstruovaný záhon. Dnes to byl pieris s červenými květy a panašovanými listy
a nádherná tmavě rudá růže. Jestli to je ta odrůda, kterou mám na mysli
tak nejen že nádherně vypadá, ale i úžasně voní. A na všechno
používám staré sklo, které dodá ještě větší šmrnc foceným květům .....









Bílý koniklec je také nedávná akvizice, jeden z těch minuloročních
mi Bak uchcal, a tak jsem zakoupila bílý, který už vloni nikde nebyl.
Zasadila jsem ho o něco víc stranou tak doufám že vydrží. Jeden z
loňských se chystá na kvetení, tak potřebuju vědět který to vlastně
musím ještě dokoupit. Zatím jsou k mání tak snad to trefím že nebudou
dva stejné ......

28 března 2016

Rozloučení se zámkem ....



Poslední částí výstavy květinových aranžmá
byla prezentace žáků zahradnické školy v arkádách a
výklencích na chodbách. Šlo hlavně o práce z vrbového nebo
březového proutí plus jeden krásný nápad z bodláků zvaných štětka lesní.
Takže ještě poslední pohled n práci šikovných rukou a
se zámkem a městem se prozatím definitivně
rozloučíme .....


Jeden z posledních detailů kamélie která byla na chodbě


Aranžmá z kutlochu pro služku. Byl to takový přílepek mezi toaletním pokojem a jezdeckým salonkem.



A teď malá hádanka. Uhádnete k čemu sloužila ona
ryba na zdi? Není úplně komplet, jedna a vlastně nejdůležitější věc tam chybí,
ale myslím že by jste to mohli uhádnout i tak Mrkající



A tady už se dostáváme k pracem zdejších mladých zahradníčků ....
Jejich práce byly inspirovány karnevalem.



I když tahle houpačka se tomu trochu vymyká


Ale šaškovská čepice zas atmosféru navazuje .....


...... stejně jako maska ....


...... a vějíř.


A teď ten slibovaný výtvor z bodláků





27 března 2016

Jezdecký salonek ....



Tuším, že tady se asi opravdu nedalo zmýlit
v zaměření pokoje. Velké obrazy na stěnách nenechají
nikoho na pochybách že jsme v jezdeckém pokoji. Dokonce i s ukázkou
jezdeckého oděvu. A taky zde asi bylo to největší aranžmá z celé výstavy.
Možná proto, že to byl i poslední pokoj z tohoto prohlídkového okruhu
a závěr výstavy. Doufám, že jsem vás nezahltila moc zážitky kulturními
i vjemy barevnými a děkuji že jste prohlídku absolvovali se mnou
bez odmlouvání......




Všimli jste si někdy, jak se změnila vizáž zvířat a jejich
ztvárnění během staletí? Nevím jestli to tak bylo viděním
malířů, nebo vážně třeba ty koně vypadali tak, s odpuštěním, blbě?
Nejmarkantnější jsou asi ty rozdíly když se dívá člověk na staré obrazy
kde jsou psi. V některých by člověk ani nepoznal o jaké plemeno se jedná.
Tam bych i pochopila to, že se standardy během staletí měnily, přikřižování
jiných plemen k dosažení určitých požadovaných vlastností je normální. Ale
jak správně podotkla dcera, ty koně jsou nějaký mrzáci, ne?



To u kytek si myslím je jedno. Když se člověk podívá na starý obraz, nebo na realitu,
svojí krásu si uchovaly v běhu času stejnou