Doma to taky kvete.

Jak začne čas na květy

růží, jako první začnou kvést odrůdy botanické, či polodivoké.

Jednou z nejhezčích dominant zahrady v této době je skoro čtyřmetrový exemplář růže mnohokvěté. Pne se po staré švestce a vůni šíří kolem dokola. A navíc je i pastvou pro včelky, a tak se ozývá bzučení ze všech stran. Na podzim jsou pak ozdobou malinké hrozínky šípků.

Dalšm voňavým keřem je růže svraskalá. Tvoří neprostupné keře s tisíci drobounkými

trny, které jsou velmi nepříjemné.

Růžím vůní konkurují keře pivoněk, jejíchž květy se podobají velikým růžovým nebo bílým koulím.

Jen jedna odrůda svými květy spíš připomíná leknín.

Modrofialovou zastupují květy kakostů, na pozadí keře růže svraskalé.

A poslední dominantou je vedle terasy u domu rostoucí bezinka, obsypaná stovkami květů. Jen to množství mšic, které obalují mladé výhony jsou skvrnou na kráse keře 

Před návratem...

Na poslední procházku před návratem domů jsme vyrazili i z pánečkem.

Tentokrát to nebyl žádný dlouhý výlet, protože jak jsme vlezli do lesa, začaly se ozývat nezaměnitelné zvuky motorových pil a lesních strojů. Kvůli tomu, že lesem vede vysoké napětí, musí se pod ním a okolo něj vykácet bezpečnostní pásmo. No musím uznat, že to je sice možná k užitku, ale vypadá to děsně. Brr...

A navíc se v některých úsecích lesa kácelo zřejmě i na prodej, tak že některé úseky cesty jsme absolvovali buď po rozbahněných kolejích, nebo po vysoko nakupených ořezaných větvích či po naskládaných kládách, hledajíc mezi nimi průchod.

Mě se šlo v celku dobře, náhon na všechny čtyři je v takovém terénu k nezaplacení, za to páneček klel a nadával, až se lesy zelenaly ještě víc.

Jenže, nic s tím stejně nenadělá...

Radši jsme se vydali na cestu k domovu, pokud tam ještě nějaká cesta zbyla průchodná.

Jemně stříhané lístky a zelenožluté květy pryšce ve společnosti pomněnek a kvetoucích lesních jahod

Zatím tak nevypadá, protože je stejně velký jako borůvčí, ale za čas z něj bude statný smrk a na svého momentálního souseda bude koukat z pěkné výšky, a svými větvemi mu bude poskytovat ochranu

Ač název této jemně stříbrné trávy je

Třtina pestrá, první co upoutá je kombinace stříbrných květů se sytě modrozelenými listy.

Díky své barvě prosvětlí každý tmavší kout lesa

Jako malé korálky navlečené na niti vypadají květy trávy jménem Strdivka nící.

Ono "nící" znamená převislé, visící

Sytě zelenožluté trsy Metlice trsnaté upoutají již v okamžiku, kdy ještě ani nekvetou. To se pak ještě přidají skoro metrové laty

Jako drahokam smaragdově se třpytící dravý střevlík vyrazil po lesní cestě hledat potravu

Vážka unavená létáním a sháněním vhodného místa, kde by mohla naklást vajíčka se usadila na chvíli na šedostříbrném povrchu starého prkna

Kácené úseky pod vysokým napětím vypadají momentálně hodně drsně, ale za nějaký čas se znovu zazelenají. Jediným čím jsou teď trochu přitažlivější je nádherná vůně z kůry a rozdrcených větví, která se line na dálku. A když do nich naprší je vůně ještě intenzivnější....

Po loukách zase les, ale i rybníky....

Ráno jsem se šel proběhnout po zahradě, jen jsem si neuvědomil, že v noci pěkně pršelo a byla bouřka, a v neposekané trávě na mne číhala VODA!

Panička prohlásila něco o tom, že rosa je na krásu, a že se nerozpustím, a že nejlépe uschnu, když vyrazíme na procházku.

Neprotestoval jsem, a těšil se na to, kde se všude zase budu moct válet.

Trasa byla naplánována tentokrát na druhou stranu, směrem k Mníšku i s tím, že se případně stavíme na zámku v zámecké kavárně na kafe a něco dobrého k tomu.To by se ovšem nesmělo jít okolo "Železitého pramene"

Ten se vyznačuje tím, že všechno v něm je rezavé, ať už kameny, tráva a nebo větve. A když je teplo a žízeň, voda z něj mi moc chutná. A proč se tedy i neosvěžit, a nepoválet v měkkém bahníčku!

Jen je pak jeden trochu do zrz,  a než uschne rozhodně nevypadá na to, že by mohl absolvovat návštěvu v zámecké kavárně. A když se k tomu ještě chce usušit v loňském listí, dílo zkázy je úplné. Tudíž žádná kavárna, žádný dortík a navíc naštvaná panička. I když nechápu dost dobře proč, když mám volno, nemusí mě koupat a česat na výstavu. Takže změna plánu a jen procházka okolo tří rybníků, které tvoří pod Mníškem takovou malou soustavu.

A stejně mě panička na zpáteční cestě domů v jednom z těch rybníků zrádně namočila, aby ze mne spláchla to rezavý nadělení!!!

Po cestě lesem je "na ráně" zvláštní železitý pramen.

Všechno v něm i okolo je rezavé jak liška. Ať to jsou kameny, nebo spadané větve. Zvláštní je, že přímé místo vývěru pramene je čisté, ale po několika krocích už převládá rez

Nejdřív jsem se chtěl jen napít, ale pak ta nádhera! neodolal jsem tomu krásnému blátu a pěkně se v něm vyválel ze všech stran. Vždyť i divočáci to tak dělají a nikdo jim za to nenadává.....

.....a ještě se usušit, a když není po ruce ručník, loňské listí také příjde vhod. A zároveň se s ním jeden i ozdobí. Jen panička neměla pro můj vzhled vůbec žádné pochopení, a jen hudrala a hudrala

Cesta vede bukovým lesem,kde sluníčko vytváří v listech stromů krajkové vzory, a kde staří buci bojovníci odolávají tu z menšími, tu z většími ztrátami vichřicím a bouřkám.

A někdy také vytvoří malou stromovou bránu do dalšího světa, tentokrát rybníků.

Branka ze stromů, kterou se prochází k Prostřednímu rybníku

Ale nejdřív se musí vyběhnout po schodech z kořenů......

....a pak ještě po skalních schodech!

První ze tří rybníků, počítáno na cestě k Mníšku, má malý ostrůvek. Všechny tři rybníky jsou chovné, ale v tomto jediném se může i koupat, což naznačují zbytky laviček a o pár metrů dál i zbytky opuštěného rekreačního zařízení.

K prostřednímu rybníku se jde onou stromovou brankou. Na jeho březích posedávají rybáři a čekají na nějaký kapitální úlovek. Nevím tedy, jestli ovšem někdy přijde.

Za to kachnám příjdou zbytky návnad k duhu

Méně známý pohled na zámek v Mníšku pod Brdy, je ze břehu třetího a největšího rybníka zvaného, jak jinak, Zámecký.

Schovala se nám ovšem jedna věžička ze tří.

Tři věže jsou proto, že majitel který měl titul barona, neměl podle zákona nárok na čtyři. Zámek, který byl po dlouhá léta majetkem Ministerstva vnitra, a tudíž VELMI nepřístupný, se v minulých třech, čtyřech letech dočkal zásadní rekonstrukce a nyní je již možné jej navštívit. Pořádají se zde různé kulturní akce. Celý interiér je ve stylu Art Deco, a ukazuje život prvorepublikové šlechty. Ovšem šlechty ne rodové, ale tzv. průmyslové. Jejich majitelé titul nezdědili, ale byl jim vzhledem k majetkovým poměrům udělen na začátku 20.století.Okolo tohoto rybníka vede naučná stezka, věnovaná autorce známé a oblíbené knihy našich babiček "Školák Kája Mařík". Její děj se sice odehrává v městečku jiného jména, ale předobrazem mu byl Mníšek a jeho okolí.

Ještě jeden pohled na Prostřední rybník.

Dřív určitě na té vrbě sedával vodník a rozmlouval s okolojdoucími pocestnými, a vyhlížel si budoucí dušičky

Smutný konec jednoho rekreačního střediska, a snů o příměstské rekreaci u vody v lůně 

Cestou domů nám ještě jednou sluníčko ukázalo jak umí kouzlit krajky mezi listím buků

Červnové květy

Červen je měsícem kdy začíná rozkvétat spousta krásných květin, jak v zahradách, tak i ve volné přírodě.

Ať jsou to aristokratické wistárie,rododendrony a nebo rudé orientální máky, tak i jednoduché zlaté vodopády čilimníku, jemné pryšce a skromné luční kopretiny.

Wistaria Lane po česku....

---

Nádherná barva,dlouhé kaskády květů, to je strhující krása wistárie čínské. Šlahouny rostliny dosahující po letech až několika desítek metrů potřebují dobrou oporu, ale odmění se nevšedním zážitkem při průchodu branou do domu.

Ohnivé květy máku orientálního, vypadají jak z hedvábného papíru, poskládaného do jemných záhybů. Bohužel, stejně jako jeho skromnější příbuzný, mák vlčí, dlouho ve váze nevydrží.

A tak je nejlépe kochat se jeho krásou na záhonku či louce....

Hned se pak jednomu zlepší nálada.

Červen je také měsícem rododendronů,keřů kvetoucích v mnoha barvách i podobách.

Sluší jim to jak solitérům, tak i ve spojení s modře a stříbrně zbarveným jehličím smrků a cypřišů.

O co míň listů má tenhle jedinec, o to víc má květů, kterými dělá majiteli zahrady radost....

Dalším zástupcem jsou azalky.Je to opadavá forma rododendronu, která má na rozdíl od nich i oranžové a žluté, či rudé květy.

I velikost květů a listů je rozmanitá, přes jemné lístky a květy skalkových

odrůd,dorůstajících maximální výšky půl metru, po jedince až dvoumetrové.

A když se pomalu projde okolo zahrad a zahrádek, začnou se prosazovat květiny skromnější, jako třeba tento čilimník, neboli zlatý déšť.

Jeho žluté květy, podobné wistárii nebo akátu, prosvítají mezi lístky připomínajícími trojlístky jetele.Patří mezi druhy invazivně rostoucí,a dokáže velice rychle zarůst nehezké kouty, či jiná místa, jako třeba v případě tohoto keře příkop u silnice.

Samotnou kapitolou červnových květů,jsou luční květy.

Růžovofialové, jakoby rozstříhané květy kohoutku lučního, se jemně vznáší nad travinami jako jemné obláčky.....

....žlutě se rozzáří ve vlhčích místech květy pryskyřníků. Je pravdou, že tuto rostlinu zahrádkáři nemají moc v lásce, protože dokáže pomocí dlouhých šlahounových odnoží za chvilku zarůst celý záhon, a velice špatně se pak odstraňuje, ale na loukách nikomu nevadí a působí jak malá sluníčka.

Barvu červnové oblohy zastupují na loukách vždy zvonky. Bez nich to není ta pravá předletní a letní nálada.

I oni poutají nejen barvou, ale i rozmanitostí květů.

Tohle je zvonek rozkladitý.Patří velikostí květů mezi menší odrůdy, nicméně dokáže upoutat pozornost každého kdo jde okolo.

Vysoké svíce květů lupiny, neboli vlčího bobu upoutají pozornost už z velké dálky, neboť vyčnívají i nad tu nejvyšší trávu na louce.

Je pravdou, že tyto skromněji barevní

jedinci na zahradách nepatří mezi tolik zastoupené, tam vládnou odrůdy

barevnější a s většími květy,ale ve volné přírodě svoje kouzlo nesporně mají.

A hlavně nesmíme zapomenout na princeznu všech lučních květin, na kopretinu.Jednoduchost, rovná se krása.

Její bílo-žluté květy teprve dodávají loukám v červnu ten správný lesk!

A neexistuje myslím žádná dívka ani žena,která by její "služby" někdy nevyužila když jako zamilovaná

chtěla vědět, jestli jí ten "opravdu pravý" miluje!

A co teprve taková červnová louka ráno po dešti, kdy se na květech a travinách houpají maličké kapky vody, do kterých svítí sluníčko, a duhovými odlesky lákají na další procházku.....