Že dokáže člověka bolest, a to jak fyzická, ale hlavně ta psychická dostávat do
stavu, kdy nechce nic jiného, než zalézt do nějaké díry a nevylézt z ní,
zažívám právě teď. Bolí mě díky nekonečnému stresu duše a to hodně,
ale navíc i po právě absolvované rehabce krční a bederní páteře
mě začal neskutečně trápit loket. Navíc na pravé ruce, takže
jí mám během dne dost často skoro při každém pohybu
ochromenou. A co se týče té duševní, tak ta už mne
ochromuje déle. A dnes to, po odjezdu muže do
Prahy a nastálému klidu doma to na mě totálně
dopadlo. Absolutní nechuť k jakékoli činnosti,
pořád tekoucí slzy, slabost a únava.
Možná proto že už se na chvíli nemusím přetvařovat, že jsem happy,
že všechno zvládám a všechno je zalité sluncem. Není a nebude.
Navíc večer přijede dcera kvůli které musím být fit, aby na mě mohla ona
naložit své smutky. Jen já to štěstí nemám, nemám komu se ze svých vyzpovídat.
Možná že nakonec zamířím do jedné ze dvou institucí. K psychologovi anebo do kostela.
Ostatně o tom psychologovi uvažuji už delší dobu, protože zjišťuju, že já sama se už
z toho nějak nemůžu vybabrat. Dřív mi v tom vždycky pomohl jeden člověk, ale ten se,
bohužel, zachoval dost zbaběle. Další z věcí, které mi tedy rozhodně nevylepšují
náladu je taková určitá schopnost se napojit na některé lidi. Já vím, zní to naprosto
šíleně a absolutně pavědecky, ale to spojení prostě existuje a projevuje se tím, že
když se něco s tím kterým dotyčným děje nebo by se mělo dít, začne se mi o něm
opravdu intenzivně zdát. Ale tak intenzivně, že nevím co je vlastně sen a co je skutečnost.
A tak pokaždé po takovém snu volám. Dneska taky. A taky jsem se dozvěděla, že ten
o kom se mi zdálo je opravdu nemocný. Nejhorší je, že jsem v tom snu viděla
i smrt, ne toho dotyčného, ale byl tam a ona taky. Možná právě všechno
tohle dohromady mne vede k tomuhle plácání a duševnímu striptýzu.....
Jo, a ještě ke všemu jsem si včera rozbila displej na telefonu
a ten tím pádem nefunguje ..... takže fáááákt super dny !
A teď taky něco příjemného .... jak jinak než kytičky.
Bílý koníklec si už krásně kvete. A tak doufíám, že mu to tak půjde i za rok.
Tomu loňskému červenému to tedy jde velmi dobře
A tohle je můj nově zakoupený. Místo toho o který se "postaral" Bak, když
chodil čůrat na trávu po které to krásně teklo k tomu původnímu a ten mi uhnil.
Koupila jsem si dva, protože se mi zdálo že každý má odlišnou barvu, jestli to je
ale tím že jeden už kvetl déle a tím ádem vybledl, nebo tomu tak opravdu je
tak to se ukáže až oběma rozkvetou poupata, která ještě mají.
Tak, a já teď už mám tak akorát sílu na to vyplazit se po schodech nahoru
a zahrabat se pod deku a snad ! i trochu spát.....
