Ke konci října .....

 

.... jsem si udělala ještě jeden výlet,

byť jen v domácích luzích. Po dvou letech se opět na zámku Veltrusy konal dandičí slet. Ono skloubit program těch chovatelů u nás i ze zahraničí dá trochu práci, ale nakonec se podařilo, a tak jsme vyrazili v sobotu 26.10. ze základního tábora na chatě směr Veltrusy. Tentokrát chlap i s navigací zakufroval jen dvakrát. Inu když věří víc tomu co říká navigace než tomu co jsem mu ukazovala já .... Stejně i tak jsme dorazili mezi prvními, dřív na místě srazu byli jen chovatelé ze Saska. Netrvalo dlouho, a byly jsme všichni, byť oproti minulému srazu nás bylo o něco méně. Počasí se zdálo být oproti minulému setkání lepším, svítilo sluníčko, ale přesně podle meteorologů se začínal asi v půlce procházky zvedat vítr, ten sílil a sílil, až tak, že posledních 300 metrů k restauraci byl tak silný, že jsme si ani mohli povídat, protože jsme se prostě neslyšeli. Psi nám na vodítkách málem lítali jak draci a za námi s praskotem padaly větve ze stromů. Však také správce parku při našem odchodu z restaurace všechny zbylé návštěvníky v ní prosil o opuštění parku, neb se zavírá. Nějak nám alespoň v případě Veltrus svatý Petr, který nám dosud vždy přál, ukazuje záda 😨 ....

Rojení na parkovišti, vítání se starými ale i novými známými

Spolupořadalka která to má nejblíž jako vždy dorazila jako poslední. Za ní stojí další z německých chovatelů 

Chvíli mi psy vedl manžel, abych mohla fotit, ale jelikož má problémy s chozením, odpojil se a šel čekat do auta

Začátek byl opravdu co se sluníčka týká přímo luxusní

Tyhle dvě fenečky byly nějaké sestřenice či co a nějakým způsobem i spřízněné s Bobešem a Myšpulínem. Když mi vždycky chovatelka říká kdo je kdo z jejích psů a kdo jsou jejich potomci a další přízeň, chápu tak do tří kousků, pak už se ztrácím

Jak vidno, v současné době se zámek opravuje

Musím říct, že do restaurace jsme dovláli zmrzlí na kost, takže volba byla jasná. Nejdřív grog a pak něco k jídlu. Kluci ale byli spokojení tak jako tak že už můžou sedět nebo ležet. Docela jsem měla strach jak mladej napoprvé takovou štreku zvládne, normálně tady lítají jen po zahradě nebo jdeme jen nějakou kratší cestu, ale byl naprosto v pohodě

Setkání to bylo jako vždy příjemné, tak uvidíme jak a kde se sejdeme letos. Ale i na Mníšku bylo krásně den před tím zlato  ....

Dub červený se nacházel zatím jak vidno ve zlatém stádiu

Dokvétaly poslední třapatkovky. Neustále se vysemeňují a stěhují se tak nejen po záhoně ale i mimo něj