Dnešním článkem a fotopozvánkou se ....

 

.... dostáváme poprvé do předvánoční

doby. Letos jsem po loňském adventním maratónu trochu zpomalila a jela jen na jeden zahraniční adventní výlet, a jeden tady v Čechách. Zahraniční vlastně byl taky za humna, a to do polské Wroclavi. Toto zajímavé a pohledné město jsem už jednou navštívila, a to v jeho jarní podobě, takže se nabízelo mrknout se do něj i v podobě vánoční, obzvláště když je svými vánočními trhy mezi TOP 10 evropských měst na dosti vysoké příčce. A tak jsem 6.12. o půl čtvrté ráno vyrazila na místo srazu, a tentokrát jsem si dávala sakra majzla, abych šla na to správné místo, aby to nedopadlo jak při tom posledním do Rakouska, kdy jsem jela s jinou cestovkou a na jiném nástupním místě a já šla na to moje obvyklé. Naštěstí jsem si tenkrát svůj omyl brzy uvědomila a stačila ještě včas doběhnout. Ale tentokrát jsem měla dopravu málem soukromou, po upozornění paní s cestovky že mne bude do osobního auta lákat na místě srazu jistý pán, a že si můžu klidně k němu sednout neb je to řidič autobusu který nás poveze a jede z domova, o pár vesnic dál za Třebovou. Tím jsem se vyhnula nabírání cestujících na několika destinacích a do Rychnova si dojela pěkně bez zastávek. Tam už na nás čekal autobus kterým jsme pokračovali dál. Wroclav je opravdu zajímavé město, kde se dokonale snoubí staré s novým, a hlavně je proslulé svými trpajzlíky. O těch samozřejmě bude samotný článek s ukázkou těch kterých jsem z celkově asi dvou stovek (ani sami obyvatelé neznají přesné číslo, protože neustále přibývají noví) našla a vyfotila. A jak jsem se od průvodce dozvěděla, mají kouzelné jméno, říká se jim po polski Krasnoludki ....

V mezičase mezi .....

 

..... slunečným a teplým výletem

do Rakous a zprvu pěknými ale později větrnými a studenými Veltrusy tady pár dní bylo mrazivo. Jenže ve všední dny, kdy nemám šanci jinovatku fotit. Ale pak se o víkendu nade mnou počasí smilovalo a vyrobilo parádní jinovatku. Takže jsem zas oběhla zahradu a tady je výsledek .....

Ke konci října .....

 

.... jsem si udělala ještě jeden výlet,

byť jen v domácích luzích. Po dvou letech se opět na zámku Veltrusy konal dandičí slet. Ono skloubit program těch chovatelů u nás i ze zahraničí dá trochu práci, ale nakonec se podařilo, a tak jsme vyrazili v sobotu 26.10. ze základního tábora na chatě směr Veltrusy. Tentokrát chlap i s navigací zakufroval jen dvakrát. Inu když věří víc tomu co říká navigace než tomu co jsem mu ukazovala já .... Stejně i tak jsme dorazili mezi prvními, dřív na místě srazu byli jen chovatelé ze Saska. Netrvalo dlouho, a byly jsme všichni, byť oproti minulému srazu nás bylo o něco méně. Počasí se zdálo být oproti minulému setkání lepším, svítilo sluníčko, ale přesně podle meteorologů se začínal asi v půlce procházky zvedat vítr, ten sílil a sílil, až tak, že posledních 300 metrů k restauraci byl tak silný, že jsme si ani mohli povídat, protože jsme se prostě neslyšeli. Psi nám na vodítkách málem lítali jak draci a za námi s praskotem padaly větve ze stromů. Však také správce parku při našem odchodu z restaurace všechny zbylé návštěvníky v ní prosil o opuštění parku, neb se zavírá. Nějak nám alespoň v případě Veltrus svatý Petr, který nám dosud vždy přál, ukazuje záda 😨 ....

Z podzemního pekla ....

 

.... rovnou do pohádky. Tak by se dalo nazvat

poslední zastavení rakouského výletu. Tou pohádkou je komplex zámků v městysi Laxenburg. Jedná se o tři zámky které vlastnili Habsburkové. Jsou to zámky Altes Schloss (Starý zámek) Blauer Hof (Modrý dvůr) nebo také Neue Schloss (Nový zámek) a Franzesburg (vodní zámek). Starý zámek sloužil jako lovecký zámek uprostřed velké honitby. Až do I. světové války sloužil jako jarní rezidence Habsburků. Dnes slouží jako místo pro svatby, koncerty a jiné slavnosti.

Blauer Hof byl původně zmiňován jak svobodný statek. Během doby prošel mnoha přestavbami i změnami majitelů až nakonec v roce 1762 zůstal v majetku Marie Terezie. Ta nechala přistavět další křídlo pro jídelnu a zámecké divadlo. Nyní  je toto křídlo přístupné veřejnosti a slouží jako konferenční centrum.

Třetí a největší je zámek Franzesburg ležící na umělém ostrově zámeckého rybníka. Byl postaven v historizujícím slohu, v letech 1801 - 1816 a pojmenován je po císaři Františku I. Rakouském.

Zámek je rozdělen na dvě části, rytířskou a panošskou. Kolem zámků se rozkládá velký zámecký park jehož součástí je i několik menších a různorodých staveb. Zámek je přístupný buď přívozem nebo po obejití části rybníka po kamenném mostě. 

Jelikož v zámku se nesmí fotit (na tajňačku jsem sice pár fotek cvakla) víc toho uvidíte zvenku ....

Dnes vás vezmu na procházku ....

 

.... pod zem. Z čokoládovny jsme se přesunuli 

do obce Hinterbrühl. Zde se od roku 1848 těžil sádrovec. V roce 1912 se při odstřelu skály narazilo na pramen který velmi rychle zaplavil spodní patro dolu a vytvořilo se podzemní jezero o rozloze 6200 m2. Je ale zvláštní, že průměrná hloubka jezera je jen necelé dva metry, nejhlubší je v místě kudy prochází strouha, zde má 11 m. Po této nehodě byl důl dlouho uzavřen, až ve 30. letech 20. století jej znovu speleologové znovuobjevili a postarali se o jeho zpřístupnění.

Po anšlusu Rakouska byla Seegrotte zabavena armádou, ve městě vznikla pobočka koncentračního tábora Mauthausen kam bylo přesunuto několik set politických vězňů z celé Evropy a začalo se s výrobou součástek pro německá válečná letadla. O něco později se zde započalo s výrobou prvního proudového letadla Heinkel He 162. Je možné že se zde vyráběly i komponenty pro rakety V2.

Na samém konci války se rozhodlo a stažení vězňů zpět do koncentračního tábora Mauthausen. Z nich 51 kteří věděli nejvíc bylo zavražděno, následoval 200 km dlouhý pochod smrti který nepřežilo 204 vězňů a 86 z něj uteklo. 

Po osvobození ruskou armádou byla továrna zničena.

Vzhledem k tomu, že voda nemá kudy odtékat, je neustále z jezera odčerpávána ....

Zatímco někteří z vás .....

 

.... už teď v novém roce byli na 

nějakém tom výletě, já vás pozvu postupně v několika článcích ještě na výlety v loňském roce, které jsem absolvovala během října, listopadu a prosince buď sama, nebo se zdejšími CK. A hned ten říjnový voněl čokoládou. Konečně jsem díky jeho následnému programu absolvovala výlet do rakouského Kittsee. Malého městečka které leží na dohled od Bratislavy a které dokonce původně pod Prešpurk patřilo. V něm se nachází nevelká rodinná čokoládovna Hauswirth jejíž výrobky najdete nejen v Rakousku, ale i po celé Evropě a svoje výrobky vyváží i do Ameriky a Austrálie. Ostatně i u nás v Bille nebo Tescu na ně narazíte. Jejich specialitou je ovoce naložené podle druhu v příslušné lihovině a máčené v čokoládě, nebo

oblíbené banánky v čokoládě. Můžete zde  vidět jak vznikají čokoládové figurky, nádrže kde se máčí 48 hodin ovoce v lihovině, obalování výrobků v čokoládě i jejich konečné balení. Já tedy nic z toho neviděla, tedy krom balení figurek, protože jak je tradicí, zájezdy jsou sobotní a jak známo, v sobotu se nepracuje. Ale jelikož bylo před vánoci alespoň balení figurek se konalo. Všechno co se zde vyrábí je z čerstvého ovoce, žádné náhražky a v případě ovoce v čokoládě máčené v poctivé kořalce, takže pro děti bych je zrovna asi nedoporučovala 😉. Co bylo ale otevřené, byla podniková prodejna kde všechny ty mňamky prodávají. Jen bylo nemilým překvapením, že se nedalo platit kartou, a já sebou už nevozím tolik hotovost abych nakoupila víc. Tak jsem vzala jen hrušky, meruňky a švestky v čokoládě a pak výborné kuličky plněné rumem. Něco jako naše staré známé rumové pralinky. Milým překvapením jsou zaměstnankyně které stejně jako průvodkyně jsou Slovenky, takže žádná jazyková bariéra .....