Když jsem sledovala v televizi .....

.... na radu Padesátky zajímavou sérii dokumentů

o životním stylu první republiky, byl jeden z dílů věnovaný architektuře. Hlavně architektuře z doby, kdy se už začínala nad první republikou pomalu stahovat mračna válečná. Šlo hlavně o funkcionalismus, kubismus a rondokubismus. Asi nejznámější stavby této doby nejsou překvapivě v Praze, ale v Brně a Zlíně. Jména jako vila Tugendhat a Stiassni jsou legendami tohoto stylu. Další perlou je nedávno zpřístupněná Volmanova vila v Čelákovicích. V Praze to je funkcionalistická kolonie na Babě, Veletržní palác, ateliéry Barrandov s původními Terasami, budova spolku Mánes, vily jak na Smíchově tak v Hlubočepích, vila herečky Lídy Baarové v Dejvicích, režiséra Martina Friče, podnikatele a zakladatele Barrandovských ateliérů Miloše Havla na Barrandově a mnoho paláců okolo Václavského náměstí ale i přímo na něm. Ostatně o Václavském náměstí se říká že je výkladní skříní funkcionalismu. Jestli tomu opravdu tak je, se podíváme dnes .... 

Václavské náměstí učarovalo francouzskému architektovi Le Corbusierovi, byl hlavně nadšený tehdejšími kavárnami, které se táhly po obou stranách náměstí ve výšce prvního patra. Prohlásil, že kdyby se mezi nimi udělali průchody, vznikla by nejdelší kavárna na světě. Dnes už z nich nezbylo nic. Ale paláce které je hostily stojí dodnes. Nejdřív palác ARA na rohu Perlové a ulice 28. října.

Pamětníci (tudíž i já) ho pamatují jako obchodní dům PERLA. Byl postaven v roce 1928 jako druhý obchodní dům firmy A. a R. Amschellber, odtud název ARA. Po II. světové válce byl přejmenován na OD PERLA. Dnes jsou v něm kanceláře

Další z funkcionalistických staveb je budova hotelu Juliš (dříve hotel Tatran se stejnojmenným známým barem v suterénu). Postavený byl v letech 31 - 32 pro cukráře Karla Juliše. Jako hotel slouží stále

Věhlasným a také největším funkcionalistickým palácem na Václavském náměstí je palác U Stýblů, dříve palác Alfa. Někde je zařazován mezi funkcionalistické stavby, jinde mezi styl konstruktivismu. Stejně jako hotel Juliš, který zadním traktem zasahuje do Františkánské zahrady, tak i palác U Stýblů zasahuje do ní nízkou přístavbou z roku 34 kdy zde v suterénu vzniklo Nové divadlo. V letech 36 - 48 zde hrál Oldřich Nový se svým souborem a od 60. let zde fungoval legendární SEMAFOR neboli divadlo SEdmi MAlých FORem. Krom známé kavárny Boulevard, později přejmenované na Alfa, zde samozřejmě bylo i stejnojmenné kino, které již v době svého vzniku patřilo k nejmodernějším pražským kinům. V 56 roce  pak jako první a ve své době jediné pražské kino bylo vybaveno širokoúhlým plátnem. Pasáž Alfa navazuje v pravém úhlu na pasáž Světozor. Kino i restaurace dávno negungují a celý palác je krom přízemí prázdný a tak trochu chátrající .... a když jsme u těch kin, víte že ve třicátých letech jich bylo na Václaváku 13?

Vedle hotelu Juliš, směrem k Můstku stojí symbol prosperity, vůle, a víry v sebe, symbol impéria jedné rodiny. Baťův palác nebo také Baťův palác obuvi. Stojí na místě s neméně zajímavou historií, dříve tu stával dům v němž měla obchodní místnosti firma Lavecká - Grande Parfumerie - Institut Beaute de Paris, české podnikatelky židovského původu Jindřišky Lavecké. Ta zastupovala francouzské parfumerie a vznikl zde také první kosmetický salón v českých zemích. Na stavbě Baťova paláce se podílel jako architekt mimo jiných i Josef Gočár. Stavba vznikla v letech 28 -29 a našli jste zde nejen první rychlostní výtah v Československu, ale i dětský koutek, opravnu obuvi, bufet, čistírnu bot i pedikúru. Americká etáž sloužila náročnějším a movitějším zákaznicím a také zde probíhaly módní přehlídky. Hned vedle je na fotce jen kousek z dalšího z paláců a to bývalého obchodního domu firmy Lindt. Ale nejde o stejnojmennou čokoládu, ale August Lindt (Löwy) měl firmu na výrobu umělých květin a ozdobných per. Byl postaven v letech 25-27. Známější je ale pod  jménem palác Astra které obdržel za okupace a mnoho z vás si pamatuje že zde byla v letech 98 -2011 jedna  z prvních poboček knihkupectví Kanzelsberger. Ještě jeden primát palác má, a to že v době svého vzniku byl prvním který měl na Václavském náměstí prosklené průčelí. 

Z Václavského náměstí se přesuneme Na příkopy, kde se nachází další ze zajímavých paláců, tentokrát konstruktivistický Palác vzájemné pojišťovny Praha, který je ale známější jak OD Dětský dům. Autorem stejně jako mnohých předchozích je architekt Ludvík Kysela. Postaven byl v letech 25 - 29. Po II. světové válce byl přestavěn a roku 1950 otevřen již jako Dětský dům. Jak napovídá název specializoval se na prodej jen čistě dětských věcí. Každé patro bylo věnováno jiné věkové kategorii, takže přízemí sloužilo věcem pro miminka a poslední patro školákům. A když už jste vyrostli i z této kategorie, hned naproti byla prodejna Klub odívání mladých, kde jste mohli svého času zakoupit i první džínové komplety české provenience zn.ELPO. Bylo jedno takové nelichotivé pořekadlo, že ELPO obleček nosí každý blbeček.  Já osobně to v Dětském domě měla hrozně ráda, a hlavně jsem měla ráda cukrárnu která byla v zadní části budovy naproti Stavovskému divadlu, kde prodávali horké oplatky a spoustu dalších věcí včetně zlomkové čokolády na váhu. Ty oplatky voněly celou ulicí už na dálku .....

Ale nejen paláce a jiné stavby z třicátých let jsou ozdobou tzv. Zlatého kříže, ale třeba i takový palác Myslbek Na příkopech. Vznikl na místě proluky mezi ulicí Na příkopě a Ovocným trhem v

 letech 95 -96. Je velkou nákupní galerií

 

Teď se ještě letem světem podíváme na některé ještě mnohem starší a zajímavé domy v okolí Týnského chrámu, Dlouhé, Uhelného trhu, Staroměstského náměstí a náměstí Republiky

A teď co se týče mé otázky kde se nacházejí ona tajemná vrata zarostlá v břečťanu .... je zajímavé, že z pražských blogerů na ní neodpověděl nikdo a přitom je určitě znají. Jediná kdo odpověděla a naprosto přesně trefila místo je Jiřinka z N. a opravdu je najdete ve Františkánské zahradě nedaleko od dnes zmiňované pasáže Alfa a budovy bývalého Nového divadla.

P.S. Zjistila jsem, že tenhle článek má jubilejní číslo 4000. Tedy samozřejmě s návazností na bývalý blog na Blog.cz. Nicméně ani ve snu by mne nenapadlo když jsem s blogem začínala, že se dopracuji za a) jedenácti let blogování a za b) na takové číslo uveřejněných příspěvků. Neříkám schválně článků, protože těch klasických které se většinou vázaly na Téma týdne je na blogu míň. Občas si střihnu své vlastní Téma týdne, ale čistě psaných bez fotek je opravdu hodně málo.