Na Veselém vršku .....

 

.... ožerem si dr*ku. Tak s tímto poněkud infantilním

heslem, rozhodně se moc nehodícím k partě 60+ podnikatelů, vojska a jednoho emigranta, kde jsme byly s dcerou benjamínky, jsme před nějakými sedmi lety vyrazili  při víkendovém srazu naší pubertální a postpubertální party z chalupy, ve stavu ještě tak trochu ovíněném po předchozí merendě trvající až do čtyř hodin do rána za kulturou ducha. A jelikož jsme to neměli zas tak daleko, volba padla na skanzen na Veselém Kopci u Hlinska. Asi normálně by jsme po malé spací pauze pokračovali v kalbě, a myslím, že lidové tradice moc neříkali nikomu z osazenstva, ale nějak se to schumelilo že jsme tam vyrazili. Díky naším stavům (jediná střízlivá osoba byla dcera která taky řídila) nám ale najednou byly ty tradice tak nějak sympatické. 

Pravda, průvodcům jsme trochu dělali v jejich výkladech guláš, navíc jsme jim motali hlavu tím, že jsme zásadně chodili proti směru prohlídky, ale my jsme si je nevybrali, to oni nám neustále něco chtěli vykládat. Nakonec to vzdali, a věnovali se těm kdo měli o výklad zájem. Díky procházce na čerstvém vzduchu se z nás nakonec stala opět seriózní partička postarších kamarádů a tak jsme si zašli na oběd do zdejší restaurace. To byla na dlouhou dobu poslední návštěva tohoto skanzenu. Ovšem včera, jako útěk před koledníky zvolila dcera opět výlet do těchto míst. Chtěla ukázat Bobuli jak se dřív žilo a jaká se dělala řemesla. Navíc byly celé čtyři velikonoční dny v některých staveních i ukázky toho jak se zdobí kraslice, pečou perníčky nebo jak se drátuje (Bobuli pan dráteník udělal na počkání prstýnek) . Nevěděly jsme jak vlastně bude Bobule reagovat, jestli jí to vůbec bude bavit, ale už u první chaloupky se ukázalo, že volba byla mimořádně šťastná. Lítala od domu k domu s očima navrch hlavy, všechno musela vidět a nad vším se jevila. A když jsme celý skanzen prošli, a měli se vracet, vůbec se jí nechtělo, bývala by to prošla od začátku znovu.... jedině co nám trochu kazilo náladu byla solidní zima, oproti nám kdy bylo sedm stupňů, na Vysočině byly jen tři a k tomu ještě foukal nepříjemný vítr. Jak jsme se dozvěděli při ochutnávce bramborových placek, v sobotu tam ještě prý řádně nachumelilo a zbytky sněhu byly ještě k vidění na některých dvorcích stavení .... 

Fotit bez lidí byl nadlidský úkol, bylo jich tam všude dost

Ačkoli je tento statek z roku 1866, jeho vybavení je z roku 1950, takže asi mnozí z vás si věci z mobiliáře budou určitě pamatovat z chalup a domů babiček a prababiček. Já si je tedy z dětství a návštěv po chalupách na prázdninách pamatuju. Ostatně i my, když jsme koupili tenhle dům jsme spousty z nich tady měli. Tentokrát mi v záběru skončili jen dcera, zeťák a natěšená Bobule

A trochu si zahádáme... tipnete si co je tohle za zařízení? Myslím že po nápovědě na to rychle určitě přijdete. Dnes je v každé domácnosti a bez něj by se nedaly dělat velké nákupy. A když vypnou elektriku, tak to je dost problematické.....

Těch by bylo potřeba .... jéje!

Část pohonu v lisovně oleje. Samozřejmě že byla na vodní náhon. Ta kola a vše okolo byly dřevěná...

Hájenka a její interiér. Venku na zápraží ale neseděl hajný, nýbrž pan dráteník...

Zatím byly všechny stavení a interiéry vcelku na svou dobu luxusní, dá - li se to tak říct. Ale ne každý takové štěstí měl. Tohle je chaloupka tzv. bezzemka. Člověka, který neměl ani kousíček půdy kterou by pro svojí obživu obdělával. Většinou pracovali za malou mzdu u sedláků nebo v továrnách. 

A takhle to vypadalo uvnitř

O tom, jaký vztah měli naši předci ke svým hospodářským zvířatům vypovídá třeba to, že ačkoli sami měli mnohdy ve světnicích na podlaze jen udusanou hlínu, v místech, kde byla zvířata ustájená (dost často to bylo třeba hned vedle obytné světnice) byla většinou dřevěná.

Následující série fotek ukazuje, jak se připravoval Jidáš na tradiční vodění Jidáše, což je zvyk související s Jidášovou zradou Krista. Chlapec představující Jidáše je celý " oblečen " do dlouhých povřísel ze slámy, která se na něm svazují. Nakonec dostane na hlavu vysokou čepici ze slámy ozdobenou pentlemi

Povřísla připravená na oblékání

Celého Jidáše ani jeho vodění jsme už neviděli, ale stáhla jsem obrázek z netu jak to vypadá

Všechny fotky které jsem na Veselém Kopci nafotila najdete v tomto albu