Začátek ...

.... prodlouženého svátečního víkendu se odehrál úplně na jiném místě než měl. Původně jsem totiž měla v pátek odjíždět směr jižní Čechy. Ovšem kamarád, který vlastně všechno spískal, nakonec od cesty a setkání ustoupil, a tak se nic nekonalo. No, když už jsem si vzala na pátek volno, bylo by blbost toho nevyužít a tak jsem vyrazila na chatu. Nejen kvůli domluvenému výletu s Míšou, ale i setkání s hudebním kamarádem. S Míšou domluvit termín není snadné, s kamarádem ještě ovšem horší, protože když nehraje s O.H. +MM, hraje ve Vinohradském divadle v kapele při představení o Karlu Hašlerovi. Takže každý volný termín je náležitě využit. Ale občas se stane že mu vyjde i cesta za mnou, což bylo právě tento víkend. Počasí dál pokračovalo teply na tuto dobu nečekanými, ovšem zkazilo mi náladu v jiné věci. Celou dobu jsem se těšila na mlhu. Hustou a bílou jak mlíko. Takovou, jaké tu byly celý týden, kdy jsem kvůli práci nemohla ráno jít fotit. Jenže jako na potvoru se mlha prostě nekonala. Ani jeden jediný den ...

Když jsem se tedy náležitě zásobila jídlem, zatopila, zjistila že mi divoký svině zas vlezly na pozemek a začaly mi ho čechrat, řekla jsem si že se půjdu s foťákem podívat do lesa. Sice jsem si vzala tašku, ale sama sebe přesvědčovala, že mám tolik jídla a tak málo času na to ho zkonzumovat, že neexistuje sbírat houby. Jenže nakoupená vajíčka v lednici mne tak trochu usvědčovala ze lži, neboť jsem měla v plánu si alespoň jednou udělat smaženici, nebo osmažit jednu bedlu. Jenže ..... člověk míní a situace mění. Při vstupu do lesa se na mne začaly z mnoha míst smát bedle jak jedle, a to množství krásných mladých babek a hnědáčků se nedalo prostě jen tak obejít. 

Stalo se mne zvíře, vzbudily se ve mě pudy pradávných předků - sběračů a já zapomněla na všechna předsevzetí o tom, vzít si jen pár houbiček. Přinesla jsem si nakonec půlku tašky těch drobných hub a pět nádherných bedel na osmažení. No co, tak holt budu mít aspoň čím uctít k večeři návštěvu .... Dopadlo to ale tak, že bedly zblajzla po mnohém ujišťování, jestli si jsem vážně jistá, že to jsou bedly, Míša, část hub jsem dala sousedce a ještě domů vezla čtvrt tašky. V sobotu jsem ráno vyrazila na první z výletů, zjistit jak probíhá renovace francouzského parku a projít si další část anglického, kudy jsem ještě nešla ....

Prvním místem, kde jsem se v Dobříši zastavila byl malý kostelík Povýšení sv. Kříže. I on, oproti první návštěvě dostal novou fasádu, a opravou procházejí i dvě sochy nad silnicí. Sv. Tadeáš - Juda a sv. Leonard. Ten už stojí na svém místě v úplně novém, čistém kabátku. Ale ta úplně první fotka je ze soboty  z lesa ...

Při sobotním čekání na autobus jsem si udělala pár obrázků se zbytkem mlžného oparu. Asi byla ta mlha hodně brzy zrána, v půl osmé, kdy jsem obživla a otevřela oči už nic nikde nebylo

Lavička u kostelíka

Před Dušičkami hrají hřbitovy všemi barvami. Nejen díky zlatému listí ...

Nová fasáda na kostelíku ...

... a nový kabátek pro sv. Leonarda. Tady ještě nebyl úplně osvícený sluníčkem ...

... ale při zpáteční cestě už přímo zářil do dálky ...

Takže tohle byl začátek nejen krásného víkendu, ale návštěvy na Dobříši. Když si to tak teď probírám, pravidelně tu vlastně na podzim zakončuju s foťákem chatařskou sezónu. Jen mi připadá, že je rok co rok kratší ....