19 června 2019

Dandíci (opět) na Dobříši ....




.... a opět v hojném počtu a skvělém rozpoložení. Vloni jsme se nějak díky různým zdravotním problémům a živelným katastrofám nesešli, takže jsem měla tak trochu obavy jak to dopadne letos. Dokonce jsem měla víc strach z (ne)účasti než z počasí, protože už vím, že sv. Petr je dandíkář a vždycky nám je nakloněný. Protože jak si jinak vysvětlit, že už na čtyřech srazích pořádaných v různou dobu a na různých místech máme vždy krásné slunné počasí. Trasu jsem vybrala už vloni, vede celou dobu ve stínu (to aby se starší účastníci jak z řad pánečků i pejsků stále nepekli na slunci) což se ukázalo jako výborné řešení. 
Sice jsem jak pořadatel přijela skoro jako poslední, protože si malej had usmyslel že si vleze až úplně dozadu pod širokou postel a nechtěl odtamtud vylézt za žádnou cenu. Nakonec jsem ho musela nalákat na šunčičku, aby přišel blíž a já ho za packy vytáhla ven. Nebetyčně ho to urazilo, a dával mi to celou dobu jasně najevo.
Všichni zas dostali obligátní dandičí kokardy a růže, a mohlo se vyrazit. Měla jsem obavy co vlastně Bobeš. Vím že mu po onom částečném ochrnutí hůř fungují zadní nožky a i je takový náladový, a tak jsem uvažovala o tom, jestli ho nenechat na chatě a jet jenom s Myšpulínem. Ale zas na druhou stranu se tak skamarádili, že kam jde jeden musí i druhý a tak mi bylo trochu líto, že by s námi nešel. Riskla jsem to a řekla mužovi že se uvidí jak se bude chovat vůči ostatním psům a podle toho se uvidí. Jenže soužití s mladým ho dokonale změnilo a byl to ten nejzlatější pes. Ba naopak, místo aby on vrčel jako vždy na ostatní psy, vrčeli oni na něj a jedna malá dáma po něm jela jak šicí stroj. Ale běda, když okolo ní prošel nevšímavě, to se hned začala vtírat aby ho vzápětí zase spražila. I cestu zvládnul v pohodě, nešli jsme právě kvůli tolika psům nijak rychle, chodil si mezi všemi sem a tam, občas dělal garde té a občas oné fence, na všechny házel své široké úsměvy ....
A ještě jedno velké a milé překvapení mne čekalo. Paní Maruška, která dorazila s manželem s Bečova nad Teplou. A jak se o nás dozvěděla? Jednou totiž narazila na blog a napsala, že má taky dandíka.  A jelikož má pejska od stejné chovatelky jako já Myšpuldu, slovo dalo slovo a ona dorazila. Takže, paní Maruško, jestli tohle čtete, byla bych moc ráda, kdyby jste mi poslala na vás nějaký kontakt, abych vám mohla příště poslat ofiko pozvánku na další akci.
Co bylo nejhezčí, a z čeho mám vždycky úžasnou radost, že přijedou lidé z různých koutů republiky a že jim stojí za to, najít si ten čas a sejít se se mnou, ale i ostatními, byť se vídají dost často na výstavách ....





Tahle smečka kterou vidíte pohromadě ve vedení a za onou chovatelkou v šatech je celá Myšpulínova rodina. Od prababičky až po rodiče


Občerstvovací zastávka. Myšpulína jsem měla raději na vodítku, moc poslouchat na příkaz ke mě prostě odmítá






Jak trefně poznamenala na tuhle fotku naše člověčí maminka, soutěž o nejdelší jazyk




Celková účast bylo 12 pánečků a paniček a 16 dandíčků ....

12 komentářů:

  1. blondýna19/6/19 15:59

    Teda ty společný fotky jsou úžasný, normálně doják. Fakt.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, ono ze začátku, když jsem s Bobím začala chodit po výstavách mě moc nebrali. Neměla jsem chovku, jen jednoho psa, kandrdas ve vystavování. A to jsem si i dovolila napsat článek do renomovaného časáku o psech a oni ho otiskli! Já, kdo tomu vůbec nerozuměl. Vždyť tu jsou tací, kteří mají úplně první chovnou stanici v Čechách a nějaká Chmelařová si tohle dovolí.... no a pak zjistili že jsem psala o VŠECH úspěšných dandících u nás a najednou obrátili. Ale stejně jsem ráda že jim to stojí za to přijet. Vždyť se tam sjíždějí lidé opravdu napříč republikou, od Bíliny po Brno.

      Vymazat
  2. Tak to je parádní sraz, je fajn, když se lidi s podobnými zájmy takhle sejdou :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Se všemi, tedy skoro se všemi se znám z výstav, ale takhle se sejít a klábosit je něco jiného.

      Vymazat
  3. Je prima, že se se svými pejsky setkáváte. Krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem taky ráda, je to vždycky příjemné. Dřív jsme se samozřejmě vídali na výstavách, jenže tam je to takové hektické, není čas na nějaké povídání. Tady je to jiné, jde se, kafrá a psiska se vylítají...

      Vymazat
  4. Vendy, to je úžasná akce. Kochám se všemi fotkami a čtu tvůj článek celkem s dojetím. Díky moc a měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem vždycky nesmírně ráda, když to vyjde a když mi nedají košem. Příští rok bych chtěla to setkání udělat někde na místě Skotských her které se u nás pořádají na několika místech. Když původem skotské plemeno, tak i na skotské hry s ním! Snažím se tohle plemeno tak nějak zviditelnit a přiblížit ho lidem, není jich moc ale přitom jsou to zlaťáci, sporťáci i gaučoví povaleči. Dokonce mi jednou o nich vyšel článek v časáku o psech, a Zoje (naše člověčí maminka) se podařil ještě s Janou husarský kousek, že byli v telce v pořadu Chcete mě, kde seznamují s různými plemeny psů a zrovna je odchytli na výstavě v Litoměřicích a pak jim byl věnovaný čas v dokumentu BBC Tajný život psů. Tam to zas bylo z oslav 200 let o první zmínce, resp. od prvního vydání knihy Waltera Scotta Gay Manering kde je poprvé popsal a nazval jmény po postavě farmáře Dandie Dinmota. No a při té příležitosti dostali od hlavy klanu svůj osobní tartan který patřil právě Walteru Scottovi a který je také choval. Proto ty černobílo kostkované kokardy a to moje blogové pozadí.

      Vymazat
  5. To je úžasné. Potkat takovou bandu musí být skvělý zážitek. i to seznmování samotných pejsků je super. Pro Myšpulína to byla premiéra a určitě si výlet užil. pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To když jsme byli na Petříně nebo na Hradčanech to bylo opravdu haló když nás potkávali lidé, ale tady je vcelku klid, moc lidí jsme nepotkávali. Naštěstí. Ono do toho parku chodí hodně pejskařů a to by zas nebylo úplně dobré potkávat je. Ona přece jen smečka je smečka a má sílu v množství.

      Vymazat
  6. To je úžasné, že jste taková družná komunita. Jste jako spisovatelé na Dobříši :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ti byli hned vedle v zámku. ;-) Jsem ráda, že jsme taková družná parta, a Dobříš střídáme s Petřínem. Ale nevím jak to bude příští rok, mám v plánu uspořádat to setkání někde na Skotských hrách, které se po Čechách pořádají. Největší na Sychrově, jenže to nevím jestli by byl ochotnej absolvovat se mnou mužskej.... musela bych se asi domluvit spíš s mladým. Ale nabízí se něco blíž a to v Úvalech u Prahy

      Vymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....