A co se nevešlo ....

.... do článků si dáme jako rozloučení z Vratislaví a vlastně s celým prvomájovým výletem do Polska. Mám - li ho shrnout a nějak popsat, bude to snadné. Jeden velký blázinec a hektickost. Za mne docela zklamání, byť obě navštívená místa jsou velmi krásná a ráda bych je viděla ještě jednou, ovšem za úplně jiné konstelace. Ne na státní svátek a ne v době květinového festivalu. Aby se člověk mohl v klidu zastavit a pokochat se bez poznámek o zdržování, šťouchanců a pošlapaných nohou. A v klidu si mohl nafotit krásné památky města Vratislav, a pořádně si je  prohlédnout beze spěchu.

Dnes se tedy s Vratislaví rozloučíme, a přes to, že já jsem byla zklamaná, doporučuji toto město i zámek navštívit. Leží kousek od hranic, takže cesta nezabere moc času (jo, vím, záleží odkud se jede) ....

Vratislavský mrakodrap Sky Tower. Nejvyšší stavba města a zároveň i nejvyšší budova Polska. multifunkční komplex tří budov, kde najdete obchodní centrum, kanceláře, byty i hotel. Výška budovy je 212 m , dalších 33 m je zahloubeno do země. V 49. patře je volně přístupná vyhlídková terasa, z které máte výhled na valnou část města a dokonce i při dobré viditelnost na 100 km vzdálenou Sněžku. Jen je lepší si v případě návštěvy s prohlídku zarezervovat dopředu po internetu. Ani vstup vám neudělá vítr v peněžence. Vstupné během týdne je 10 zl. a o víkendu 14 zl. Komplex byl uvedený do provozu v roce 2012. 

Byty a apartmány jsou od 40 patra výš, a nejsou to žádné špeluňky.

Následující dva obrázky jsem si půjčila z netu

A zpět na zem, nejen kostely, ale i domy jsou hojně stavěné z pálených cihel. Tenhle byl hned vedle kostela sv. Doroty, z kterého tam i kousek vidno

Malý parčík u kláštera sv. Matouše. zde se nachází ...

.... Biblioteka Ossolineum, neboli  Národní knihovna Ossolinskich.

Založená byla v roce 1817 knížetem Józefem Maksymilianem Ossolinskym jako výzkumný ústav v tehdejším rakousko - uherském Lvově kde působila až do roku 1947 kdy se kvůli změně hranic přesunula právě do kláštera sv. Matouše. Její sbírky jsou čistě národopisného charakteru na polské téma

Tak, tohle není žádný další kostel ani královský zámek, ale Velká tržnice

Na budově jednoho z klášterů na ostrově Tumski mne zaujaly tyto dvě postavy v oknech

Z ostrova Tumski je vidět na nové moderní centrum Vratislavi. Na Odře, stejně jako na všech řekách protékajícími evropskými metropolemi vládne čilý lodní ruch. Vratislav si můžete prohlédnou i z vody

Most Tumski, nebo také Most zamilovaných. Známé zámečky tu ale nikdo neodstraňuje, takže jsou už v mnoha vrstvách na sobě. Některé už dokonce celé rezavé. Most je zřejmě postaven z velmi kvalitní oceli a má dobré základy aby vydržel tu tíhu. Ale pokud si někdo myslí, že tento zvyk pochází ze Západu, nedejte se mýlit. Pochází z Číny, kde si novomanželé připevňovali zámečky na  natažená lana a klíč hodili přes Velkou zeď, aby se už nikdy nerozloučili. Na Západ ho přivedl romanopisec Federico Moccia v románu "Chci tě" kde hlavní postavy románu stvrzují svou nehynoucí lásku zavěšením zámku na řetěz mostu  Milvio vedoucí přes Tiberu v Římě a to na místě, kdy byl podle legendy zabit sv. Valentýn, patron zamilovaných. Jak byl román překládán do jiných jazyků, tento zvyk se rozšířil po celé Evropě. Někde dokonce vyšli zamilovaným vstříc, třeba jako na Treťjakovském mostě, kde postavili ocelové konstrukce ve tvaru stromů aby zámečky nevěšeli přímo na most. 

Knedlíková brána. Spojuje kostel sv. Jiljí s kapitulou vratislavské katedrály. A proč "knedlíková" ? Protože si na ní hoví knedlík...

Vztahuje se k němu tato legenda:  Sedlák Konrád ze vsi Dubí (původně se to místo, kde dnes je vratislavská zoo, jmenovalo Grünendeich) byl vdovec a milovník knedlíků. Láska, jak známo, prochází žaludkem, a nebožka Anežka uměla slezské knedlíky báječně. Konrád smutnil za ženou a kručelo mu v břiše. Jednou cestou z vratislavského trhu ho zmohla únava a zdřímnul si ve škarpě. Zdálo se mu o nebožce a o hrnci, z něhož knedlíků neubývá. Ale pozor: Kdyby vlastník hrnce vyjedl knedlíky do posledního, ztratil by hrnec bezednost. Konrád mlaskal ze spaní tak hlasitě, že ho to probudilo. Rozespalým očím nemohl uvěřit – u nohou mu stál skutečně hrnec plný oblíbených knedlíků. Když překonal úlek, bez modlení vytáhnul z boty lžíci a pustil se do nich. A sežral by je do posledního, kdyby… Tušíte správně konec kouzelného hrnce a Konrádova zubu a začátek historie knedlíku, zdobícího průchod u kostela svatého Jiljí zvaným od nepaměti Knedlíková brána. Poslední knedlík, do něhož Konrád kousl, totiž v mžiku zkameněl, sesmekl se ze lžíce a kutálel se kolem Odry, kutálel se po polní cestě, po mostě přes dnes zasypané rameno se kutálel, kolem katedrály se valil, a Konrád ho honil v jedné ruce vylomený zub a v druhé lžíci. Knedlík se dokutálel ke kostelu svatého Jiljí a vyhoupl se na cihlový oblouk. Uřícený Konrád stál dole a koukal na to s otevřenou hubou. Tolik vypráví pověst. Kde že je dnes Konrád? Odra ho vzala. Zůstal jen knedlík na bráně…

Tak, a to je poslední zastavení ve Vratislavi..... ba ne, ještě jedno, a to tradiční. Průzkumné. Víte, že si všude kam přijedu nebo přijdu v rámci výletu dávám na ochutnání pivo. Povětšinou z důvodů žízně, protože lítání po městech, kopcích či jiných místech jí spolehlivě vyvolá. Vždy se snažím dát přednost pivu místnímu, ale tentokrát jsem udělala výjímku. Dala jsem si echt české pivo, v echt České originální pivnici. Protože kdo by odolal takhle krásně barevně natočenému a vychlazenému pivku? 😉
To malé bylo paní průvodkyně, se kterou jsme si docela dobře rozuměly, nějaký čas žila a pracovala v Praze, a spojoval nás zájem o historii. U ní profesionální, protože pracovala a vlastně stále pracuje jako průvodkyně a u mě takové to domácí žvýkání historických románů a publikací. 

Od ní jsem se mezi řečí dozvěděla, že jsme se trefili do jednoho ze 120 dnů, kdy ve Vratislavi neprší a nefouká....
Další výlet do zahraničí bude až adventní, tedy pokud z těch mnoha jednodenních zájezdů neudělá cestovka vícedenní jako to provedla u těhle poznávaček. 😖