O přátelství....

Přátel máme každý jako šafránu, i když si to asi většina z nás nemyslí.Jenže....pleteme si přátele a kamarády.Hned vysvětlím.

I když se domníváme že máme okolo sebe spoustu lidí o kterých si myslíme že jsou to přátele není to pravda.Jsou to kamarádi, ano jdeme s nimi na skleničku, na kafe, zahrát si tenis, bowling, jedeme s nimi na výlet na kole. Ale o kolika z nich můžeme říct, že jsou s námi z čistého přátelství a nesledují tím nějaký svůj osobní prospěch?.Že s námi šli i přesto, že měli už svůj program, který kvůli nám zrušili?Kolika z nim se můžem bez obav svěřit se svými problémy beze strachu, že to proti nám zneužijí ve chvíli kdy si budou myslet že jim to bude k vlastnímu prospěchu?Komu z nich můžeme bez obav zavolat v noci, pokud se nám zhroutí život a my se potřebujem o svůj žal a kříž podělit, kdo je schopen nás poslouchat třeba až do rána a podat pomocnou ruku?Komu můžem beze strachu svěřit svůj dům a svoje zvířecí přátele když potřebujem odjet někam, kam je sebou nemůžem vzít, beze strachu že až přijedem najdeme všechno tak jak má být a všechny spokojené?

Kolik z nich můžem požádat o půjčku když je něco špatně a kolik z nich nám bez podmínek vyhoví a podá pomocnou ruku a co víc, neodvrátí se od nás?Kolika z nich můžeme svěřit bez obav svoje děti nebo svůj život?Pokud tohle všechno o někom můžeme říct, tak pak ano, to je PŘÍTEL...

Stojí za to se nad tím zamyslet, protože takových lidí v našich životech je poskrovnu.Ale když jsou alespoň tři, můžeme se považovat ža šťastné a bohaté lidi.Přála bych každému aby ve svém životě měl alespoň jednoho takového člověka.Někdy se mohou stát přátele i z našich nepřátel, z kamarádů....protože někdy dojde v životě k situacím kdy se to stane.

Přátelé jsou ti, které se bojíme zklamat, a kteří se bojí nás zklamat.A i když k tomu někdy dojde umějí odpustit, shovívavě se pousmát, mávnout nad tím rukou.A když z našeho života nenávratně odejdou, zůstane po nich dlouho velká a bolestná mezera...

Začínající kamarádství se může změnit v celoživotní přátelství, ale taky nemusí, stejně tak nemusí vydržet dětské přátelství, které vypadalo jako nerozlučitelné.Přítelem nám ostatně může zůstat i partner, v okamžiku kdy se počáteční zamilovanost změnila ve vztah dvou rovnoprávných osobností.

Ovšem taky se někdy stane, že ten o kom jsme si vždy mysleli že je naším přítelem nám v nejméně očekávané chvíli vrazí nůž do zad, i to se stává, jsme jen lidé, to pak ovšem bolí mnohonásobně víc než když to udělá kamarád, protože tomu člověku jsme věnovali svojí veškerou důvěru...

A tak popřemýšlejme o tom zda máme víc přátel nebo kamarádů a uvědomme si, že v životě potřebujeme oboje, kamarádství i bezvýhradné přátelství a pokud nám chybí, jsme hodně nešťastní lidé.

Kamarády si hledejme, ale přátele hýčkejme....