Colours of Autumn......

Podzim má nejraději červenou barvu v nejrůznějších odstínech.Zřejmě nám tím chce naznačit, že vystavil stop létu a že nás už čeká zima.

Ať je to červená na kanadské borůvce, javoru, psím vínu, dřišťálu nebo listech chryzantémy, každý odstín je jiný.

A když se k tomu přidá oranžová a žlutá rozzáří i tak šedé dny jako jsou ty poslední.

Tak se alespoň na některé podíváme....

Mokrý svátek.....

Dneska je 28.září a podle rádia je státní svátek

, ale taky hlavně mají svátek všichni Václavové, Vašíkové, Vénové, Václavy, Venduly......

Oba mojí pánečkové tedy dneska mají svůj svátek.A co svátek, dokonce dvojnásobný protože se před 26 lety i brali.

A tak protože je dneska opět smutně uplakaný den snažili jsme se je všichni tři probudit tak aby z toho měli alespoň radost.Nevím, ale asi se moc nepovedlo, ono taky když skočí na jednoho mých dvanáct kilo a Bakových třicet tak to asi není úplně to správný ořechový.To už se pak Máta jak věchýtek mezi tím ztratí.

Opusinkovali jsme je a pak jsme jen koukali, jestli nám něco dobrého nekápne z jejich snídaně.

A aby to paničce nebylo zas tak moc líto, tak jsem se na ní hezky usmál

Není tráva jako tráva.....

Není tráva jako tráva, a troufám si říct že trávy jsou na zahradě prvkem velmi krajinotvorným.

Ať to jsou trávy nízké dorůstající maximálně do třiceti centimetrů, přes odrůdy měřící kolem metru až po obry měřící kolem tří metrů.

Některé jsou ozdobné jen svými trsy listů které se třeba na podzim zabarvují ať už do žluta, oranžova, nebo mají celý rok krásnou stříbřitě modrou barvu, jiné mají jak krásné listy tak i květenství.V tomto případě je klasickým zástupcem pampová tráva Cortaderia, jejíž květenství připomínají pštrosí pera v barvě bílé nebo růžové.

Krásný kontrast vytváří i odrůdy prosa, které mají vzdušná květenství složená z drobných jemných kuliček.

Propadla jsem jejich kouzlu už dávno, a tak se je snažím na zahradě uplatňovat kde a jak se dá.Vynikajícími sousedy jsou jehličnany, na jejichž tmavém pozadí habitus trav ještě lépe vynikne.Některé z trav se mi usadily okolo jezírka které lemují skoro ze všech stran, jiné na záhonech mezi kytkami a ještě jiné se budou na jaře zabydlovat v trávníku, aby zde vytvořily zas další zátiší.Jen se musí některé velice držet zkrátka, protože odnožují do okolí a pak je problém je udržet v určitých mezích.Ale pokud je místa dost, tak ať.....

Uplakané počasí.....

Po krásných a slunných dnech babího léta přišly studené a uplakané dny, které oznamují příchod dalšího podzimu.Na zahradách pomalu odkvétají letní květiny a i stromy a keře se začínají pomalu zabarvovat podzimní barevností.

A navíc všechno je při deštích uplakané a sklopené hlavičky květů a listy trav se ohýbají k zemi.

Podzim je právě časem kdy okrasné trávy začínají ukazovat své přednosti, ať už svým vybarvením nebo kvetoucími latami.

Jen pár posledních květů růží ještě připomíná uplynulé léto.Hrnkové květiny, které po celé léto zdobily terasu se pomalu postěhují na svá zimoviště aby udělaly místo jiným rostlinám více odolným vůči zimě.

Podzim jako období nemám moc v oblibě, alespoň ten studený, deštivý a blátivý.To jen víc připomíná onen pomalý zmar, který předchází studené zimě. Pokud ovšem svítí sluníčko, tak to je jiná.

Stromy začnou vybuchovat v explozích úžasných odstínů červené,oranžové a zlaté a ještě naposledy ukáží svou krásu před tím než listí začne opadávat aby se pak na zemi změnilo v jednolitou hnědou masu.Šedé dny přinášejí šedou náladu, smutnou a bezbarvou.

O naději.....

Naděje je hnacím motorem celého našeho bytí.S menší či větší nadějí děláme všechno co můžeme a umíme.Studujeme, pracujeme, milujeme....S nadějí čekáme na uznání rodiny, kolegů, profesorů nebo šéfů.S nadějí že najdeme za ztracené kamarády náhradu, hledáme na sociálních sítích a s nadějí doufáme, že tam snad najdeme i toho koho hledáme už tak dlouhou dobu.

Hledáme a pátráme i proto, že je naděje že si popovídáme s někým kdo má stejné trápení a soužení jako my a že přece jen se tím povídáním trochu uleví, zvláště když nemáme naději, že naši nejbližší nám porozumí a pochopí naše problémy.

Vkládáme určité naděje do našich dětí, že se jim podaří dosáhnou něčeho lepšího než nám. Ale to může být někdy velmi ošidné a pro naše děti to může být i velmi stresující.

S nadějí, že se nám třeba podaří vyhrát, miliony lidí na celém světě netrpělivě čekají na losování různých lot, losů, sportek a pod.

Ovšem jsou i tací, kteří s nadějí, že se najde už konečně ten správný dárce jejich kostní dřeně, nebo srdce či jiného orgánu vstávají do nového dne.Pro ně je někdy ta naděje jedinou věcí, pro kterou jsou schopní bojovat s nepřízní osudu.

S nadějí, že poznáme nové věci, země, zvyky a jídla a že zažijeme nevšední zážitky vyrážíme na cesty po celém světě. Japonci a Číňané s nadějí posílají své papírové lampiony s napsanými přáními a tužbami do vzduchu a doufají, že se dostanou k jejich bohům a ti je vyslyší a přání jim splní.

Zeptala jsem se známých a kamarádů, co pro ně znamená naděje a každý řekl něco jiného.Pro jednoho znamená naděje víru, ať už v boha nebo v to, že pro nás má život v rezervě ještě něco zajímavého a že se nám podaří udělat mnoho lidí šťastnými. Pro druhého znamená naděje život, protože bez života není nadějě a bez naděje není život.Je chudý a šedý a jen pro naději se někdy dá žít....Pro ty z nás s pejskařů, kteří se už léta zabývají kvalitním chovem je hlavní naděje, že najdou to nejlepší spojení dvou jedinců a následný vrh bude pro ně potěšením a odměnou za léta ztrávená touto náročnou a v mnohém záslužnou prací.

A my, kteří máme doma výsledky jejich probdělých nocí a dlouhodobého plánování, tedy pejska s kterým jezdíme na výstavy vstupujeme do výstavního kruhu s nadějí, že se nám podaří zvítězit a tak zúročit jejich námahu.

Pro dalšího to je čekání na něco nového, něco co nás potěší, z čeho budeme mít radost. A možnost s někým se o ní podělit.

Jiní mi řekli, že pro ně je nadějí vytrvalost, ke všemu čeho ještě chtějí dosáhnout,druzí že pro ně jsou největší nadějí děti .....

Ostatně s nadějí, že alespoň někomu se bude tento fejeton líbit jsem ho i psala.Tudíž co dále ještě říci.......Snad jen to, že naděje umírá poslední!

Co roste v lese na podzim...

Že se blíží pomalu a neúprosně podzim, v lese ohlašují dvě věci. Rozkvetlé vřesy a červené muchomůrky. Obojího je v Brdských lesích dost.

Že nejen výstavami živ je jeden, ale i nějaká ta procházka do lesa přijde k duhu. V pozdně letních lesích se již začínají objevovat poslové blížícího se podzimu, vřes, muchomůrky a holubinky. Hříbků fofrem ubývá a na jejich místo nastupují houby podzimní.

Tím, že nám v druhém týdnu pobytu na chatě přálo počasí, tak jsme si z lesa donesli i pár úlovků. Některé panička snědla, jiné odvezla rodičům do Prahy a některé jen lovila foťákem a tak vznikl miniatlas hub .

...krásná, leč nejedlá, Muchomůrka červená. Jen ten trpajzlík jí chybí ...

...tahle je sice jedlá, ale není tak šikézní, Muchomůrka růžovka čili masák....

...vzhledově nic moc, ale je dobrá a dobře se transportuje, Holubinka zelená....

...málo známá, za to v lese nepřehlédnutelná houba Šiškovec černý, prý jedlý......

Neúspěšně úspěšný maraton potřetí.....

Víkend 10.-12.9 2010

Třetí výstavou v pořadí byla 61.Klubová výstava klubu KCHT, tedy chovatelů teriérů, opět v Mladé Boleslavi.Tady se scházejí chovatelé všech druhů teriérů, které sdružuje právě KCHT. A dokonce přijelo i pár zahraničních vystavovatelů. Teriérů je mnoho plemen, někteří jsou pejsci aristokratického vzhledu např.

Bedlington teriér, Australští silky teriéři, nebo my Dandie Dinmont teriéři, jiní vypadají jako rozcuchaní rošťáci jako třeba Jack Russell teriér. A někteří vypadají jak oříšci s pochybnými předky, to jsou Cairn teriéři, Norfolk teriéři a Australští teriéři.

Pak tu jsou hrdě vypadající Irští teriéři, Welsh teriéři nebo Kerry Blue teriéři.

Ale všichni i ti nejmenovaní mají jedno společné, jsou to pejsci živých povah, milující pohyb a hru, jsou nejen gaučáci, ale i tvrdí pracovní psi, lovci a pomocníci myslivců. A hlavně milující své pánečky a paničky.

Protože brácha Bred nepřijel, měl jsem jen jednoho konkurenta a to Badyho z Pardubic. A jak se ukázalo i konkurenta velkého, za kterým jsem po dlouhém rozhodování nakonec skončil druhý. Takže zatím sbohem čtvrtý CAC!

....počkej, teď neruš, zkoumám konkurenci......

......Bady a za ním já.....

.....Badyán ze Zvičínské stráně, krátce Bady.......

....héj, já ti taky na zuby nekoukám, tak toho nech.....

...Old Peper and Old Mustard, tedy pepř a hořčice......

....a vítěz parádní disciplíny, třídy šampionů Dezzi ze Žihelské zahrady, ale je to vydařený pejsek, není -liž pravda?......

A jiní teriéři.

 P.S. Kliknutím na fotku se objeví jméno rasy

61.Klubová výstava KCHT,Mladá Boleslav.V2,res.CAC.Rozhodčí p.Švajdová

Neúspěšně úspěšný maraton podruhé.....

Víkend 3.-5.9 2010

Druhá výstava v pořadí se konala v Rybníkách u Dobříše.Byla to výstava krajská a měla pro mne připravená mnohá překvapení.

Prvním bylo to, že to byla výstava venkovní a tím pádem i moje premiéra na trávě.Na většině výstav chodíme v halách na pevném povrchu, ale na trávě? Ta je přece k úplně jinejm věcem, běhání, válení a skákání ale na výstavní chození!

Však taky panička měla strach, abych nezačal hopkat a poskakovat.Jenže kam pak na mě, vždyť jsem nějakej profík, no ne......

Druhým bylo to, že se tentokrát vystavovala celá moje rodina, tedy táta i mamka.Ta byla ve výstavním kruhu po hodně dlouhé době, ale bylo vidět, že není šampionkou nadarmo.Pěkně jí to ťapalo, i když to byla ona a táta, kteří po té trávě hopkali. Za třetí bylo překvapením, že jsem poprvé tátu porazil v rozstřelu o titul, v tomhle případě o Krajského vítěze.

Poslední byli skotští dudáci, oni tedy nebyli úplně skotští, je to sdružení lidí z celé republiky, kteří propadli kouzlu skotských dud a skotských písní. Ale hráli jak praví a nefalšovaní Skoti z Highlanders. Ze začátku jsem se toho divného bubnování a pištění bál, ale pak jsem si zvykl a chrupal si ve své výstavní kleci až do odpoledních soutěží.

Jediné čeho se panička obávala bylo počasí, které mohlo všechno zhatit, ale i to k nám bylo milosrdné a během dne se ukázalo i sluníčko, které vydrželo na obloze až do večera.

V odpolední soutěži o nejkrásnějšiho psa třetí FCI skupiny, tedy teriéra, jsem skončil na 4-6 místě. Ale stejně jednou budu první!

Tak to jsem já a mamka.......

.....a tohle táta....

.....a zase mamka, fešanda, a to už je příští rok veteránka.....

.....skotští dudáci poprvé....

.....podruhé....

....a po třetí a naposled.....

A ještě pár jiných pejsků....

Krajská výstava Rybníky u Dobříše,V1,Vítěz třídy,Krajský vítěz,rozhodčí p.Lindborg Mats(SV)